68 CO 234/2022-357 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I) a uložil žalobci jednak povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a jednak povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III). 2. Rozhodl o žalobě, jíž žalobce (po opakovaných úpravách svých skutkových tvrzení) žádal po žalované vydání bezdůvodného obohacení, jehož se jí mělo dostat dílem tak, že v době od listopadu [rok] do listopadu [rok] hradil splátky hypotéčního úvěru žalované, plnění, z něhož bylo investováno do domu [adresa] v k. ú. [obec] ve výlučném vlastnictví žalované (dále jen dům), po [částka] měsíčně, dílem tak, že žalobce zaplatil náklady na zhotovení vestavěných skříní do domu. Dále žalobce tvrdil, že s žalovanou byli partneři, od roku 2000 měli vztah, posléze spolu žili v bytě žalované v [část obce] a po narození staršího syna účastníků [jméno] se společně přestěhovali v listopadu 2006 do domu, kde spolu vedli společnou domácnost až do rozchodu v listopadu [rok]. Dovodil, že po odpadnutí důvodu plnění, dohody o tom, že účastníci spolu budou žít, se jím vynaložené prostředky staly bezdůvodným obohacením žalované. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítla jednak, že nárok žalobce je promlčen, ale sporovala i jeho důvodnost s tím, že žalobce uvedené prostředky vynakládal jako svůj podíl na vedení společné domácnosti účastníků v uvedeném období, zatímco jiné náklady domácnosti hradila žalovaná ze svých prostředků. Poukázala na to, že od listopadu [rok] do listopadu [rok] žalobce v jejím domě žil, aniž by hradil jakýkoli ekvivalent nájemného. 4. Soud I. stupně objasnil skutkový stav věci, vyslechl oba účastníky, provedl řadu listinných důkazů, důkaz opatrovnickým spisem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 Nc 614/2015 ve věci péče o nezl. [jméno] a nezl. [jméno] [příjmení] a nařídil znalecký posudek, jenž provedl k důkazu, svá takto získaná zjištění obsáhl do odůvodnění svého rozhodnutí (v bodech 6. až 24. odůvodnění rozsudku), na něž odvolací soud plně odkazuje a z něhož vychází. 5. Soud I. stupně poté vyšel z toho, že účastníci na počátku svého soužití uzavřeli ústní dohodu, že žalobce bude hradit měsíční splátky hypotečního úvěru žalované, a žalobce tak činil od splátky splatné [datum] do splátky provedené [datum]. V dohodě účastníků soud I. stupně shledal právní důvod plnění žalobce a dovodil, že tento důvod odpadl v okamžiku, kdy došlo ke zrušení vedení společné domácnosti účastníků a kdy se žalobce z domu odstěhoval. Věc, tedy okolnosti uzavření smlouvy, nárok žalobce na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení i běh promlčecí doby tak posuzoval s ohledem na dobu vzniku dohody účastníků a absenci vzniku jiné dohody mezi účastníky podle zákona č. 40/64 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (zkráceně obč. zák.). 6. Při hodnocení důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou vycházel z § 100 odst. 1 obč. zák. a § 101 obč. zák. až § 110 obč. zák. a § 107 odst. 1 obč. zák. s tím, že dvouletá subjektivní promlčecí doba žalobci počala běžet v listopadu 2015, skončila v listopadu [rok], žaloba byla podána [datum]. Shledal tak důvod pro zamítnutí žaloby proto, že nárok žalobce je promlčen. Ohledně tvrzení žalobce, že kromě splátek hypotéčního úvěru investoval do majetku žalované [částka] (přičemž provedl, podle soudu I. stupně ne jasný, zápočet částky [částka], kterou mu naopak poskytla žalovaná jako akontaci při nákupu jeho nového vozidla), soud I. stupně uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobce z překlenovacího úvěru ze svého stavebního spoření vynaložil [částka] na vybavení domu nebo jeho úpravy. Bylo zjištěno, že překlenovací úvěr byl poskytnut žalobci [datum], vestavěné skříně Woodface byly ale objednány, namontovány i zaplaceny dříve. Jakkoli z dokladů od [právnická osoba] bylo zjištěno, že jsou vystaveny na odběratele [jméno] [příjmení], žalobce neprokázal, z jakých prostředků byly zaplaceny zálohy, které měly být hrazeny převodem z účtu, prokázáno bylo pouze to, že od žalobce byly přijaty doplatky v hotovosti. Žalovaná k tomu namítala, že s ohledem na vysoký stupeň jejího těhotenství v té době za ni žalobce jednal, ale nic to neříká o původu finančních prostředků, i tento nárok žalobce je ale promlčen, protože montáž skříní byla ukončena v listopadu [rok]. Soud I. stupně navíc poukázal na to, že ke splácení překlenovacího úvěru žalobce ze stavebního spoření bylo, k jeho argumentaci, že za peníze z něho poskytnuté uhradil vybavení pro děti do domácnosti, přihlédnuto při stanovení výživného na nezletilé syny účastníků v opatrovnickém řízení. Promlčení, jak soud I. stupně uvedl, by se týkalo i dalších položek, které žalobce původně uváděl (zahradní úpravy, nábytek). Vysvětlil přitom, jak je třeba posuzovat počátek běhu subjektivní promlčecí doby v daném případě. Soud I. stupně přitom neshledal žádné okolnosti, pro které by byla žalovanou vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. 7. Dále soud I. stupně uvedl, že i v případě, že by nárok žalobce nebyl promlčen, nebyl by důvodný. V takovém případě by soud I. stupně musel přihlédnout k tvrzení žalované o tom, že žalobce bydlel po celou dobu soužití účastníků v domě v jejím výlučném vlastnictví, užíval jej celý, po určitou dobu výlučně užíval garáž domu. Pokud by rodina nebydlela v domě žalované, musela by své bydlení řešit jinak. [příjmení] [částka] měsíčně by odpovídala nájemnému spíše v hodně malém bytě, nejedná se tedy o nějakou vysokou částku, nejednalo se tak o platby, které by neodpovídaly pouze uspokojení bytové potřeby rodiny. 8. Jako neprokázané soud I. stupně odmítl tvrzení žalobce (jež ale vzal žalobce posléze zpět – srovnej č. l. 64 spisu – poznámka odvolacího soudu), že by placení hypotéčního úvěru žalované mělo být jeho jednotlivými půjčkami nebo zápůjčkami. K otázce hrazení nákladů společné domácnosti účastníků soud I. stupně uvedl, že nebylo prokázáno, jakými jinými příspěvky do domácnosti žalobce přispíval, žalobce to nijak nedokládal, ale z výpovědí účastníků bylo zjištěno, že další provoz domácnosti hradili účastníci tak, jak bylo potřeba, a sám žalobce i žalovaná vypověděli, že i po dobu své rodičovské dovolené žalovaná nebyla bez prostředků, měla asi [částka] z vypořádání s manželem a pobírala nájemné z bytu, získala dědictví, prodala chalupu. V době, kdy oba účastníci pracovali, byly jejich příjmy zhruba stejné. 9. Soud I. stupně označil jednotlivá zákonná ustanovení, na nichž postavil odůvodnění svého rozhodnutí, citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3531/2019 s tím, že právní poměr účastníků z hlediska obou v úvahu přicházejících skutkových podstat bezdůvodného obohacení vznikl přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (zkráceně o. z.), proto se tento právní poměr, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé včetně případných práv a povinností z porušení smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy. Podle občanského zákoníku [účinnost] bylo potřeba posuzovat žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení a případné promlčení tohoto nároku optikou jeho skutkových podstat, jež přicházejí v úvahu, a to, zda k tvrzenému bezdůvodnému obohacení došlo plněním bez právního důvodu, nebo plněním založeném na právním důvodu, který odpadl. Dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný plněním z nepoctivých zdrojů. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky, odpadl. Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením, pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení byla stanovena dvojí kombinovaná promlčecí doba, subjektivní a objektivní, které běží a končí nezávisle na sobě. Skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Pro počátek tříleté, resp. desetileté objektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 2 obč. zák. je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení došlo. Z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí lhůty je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo ho získal, tedy kdy se prokazatelně dozví všechny okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. V případě zhodnocení investicem