68 CO 285/2022-367 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zastavil řízení v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě požadující náhradu majetkové újmy (škody) spočívající v ušlé mzdě (ztrátě na výdělku) vzniklé trestním stíháním žalobce v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS“) pod sp. zn. 56 T 9/2012, a to za období od [číslo] [rok] do [datum]. 3. Žaloba byla založena na tvrzení, že usnesením Policie České republiky (dále jen„ PČR“) ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a účasti na zločinném spolčení, jež bylo zastaveno usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ MSZ“) ze dne [datum], usnesením PČR ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a podvodu, usnesením MSZ ze dne [datum] bylo usnesení PČR ze dne [datum] zrušeno a PČR uloženo, aby o věci znovu jednala a rozhodla, ta usnesením ze dne [datum] rozšířila již vedené trestní stíhání žalobce, na žalobce byla podána obžaloba a částečně bylo trestní stíhání (pokud jde o trestní stíhání vedené od [datum]) dne [datum] zastaveno, usnesením MS ze dne [datum] bylo trestní stíhání stran některých skutků zastaveno a věc vrácena k došetření, ke stížnosti bylo Vrchním soudem v Praze usnesení MS ze dne [datum] zrušeno a MS uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, dne [datum] MS žalobce zprostil obžaloby podle ust. § 226 písm. a) a c) trestního řádu. 4. Žalobce vzhledem ke shora uvedenému tvrdil, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, přičemž v příčinné souvislosti s ním dovozoval vznik majetkové újmy na ušlé mzdě za předmětné období v celkové částce [částka], následně nárok rozšířil na částku [částka] s příslušenstvím. Dovozoval, že v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo k zablokování jeho kariérního pracovního růstu po řadu let, neboť nemohl zastávat pracovní funkce, u nichž byla předepsána pedagogická hodnost profesora, a po celou dobu setrvával v hodnosti docenta. Tím byl zkrácen jeho možný příjem o částku, kterou vypočetl. Uváděl, že samotnou medializací trestní věci a v důsledku podezření žalobce z daňové kriminální činnosti, došlo k pozastavení jmenovací procedury žalobce vysokoškolským profesorem od roku [rok] do roku [rok], a tím byl krácen jeho příjem. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí došlo k tomu, že žalobce byl profesorem analytické chemie jmenován prezidentem republiky až téměř ve svých 70 letech, ač dovozoval, že nebýt tohoto trestního stíhání, ke jmenování by došlo mnohem dříve, již v roce [rok]. Svůj nárok na náhradu ušlé mzdy u žalované předběžně uplatnil dne [datum], žalovanou nebylo ničeho hrazeno. 5. Žalovaná stvrdila, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu ušlé mzdy z titulu nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u MS pod sp. zn. 56 T 9/2012, přičemž tento nárok neshledala důvodným, když namítla nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a ušlou mzdou. V této souvislosti uvedla, že pokud byl žalobce v průběhu nezákonného trestního stíhání při výkonu svého povolání znevýhodňován či přehlížen, nelze dovodit přímou odpovědnost žalované za jednání ostatních osob, které měly ctít presumpci neviny. Uváděla, že žalované nelze přičítat k tíži žalobcovo nejmenování profesorem ze strany prezidenta republiky, když, jak uváděl žalobce, podmínky pro jeho jmenování profesorem byly splněny již v roce 2003. Poukázala na skutečnost, že trestní stíhání žalobce zahájené v roce [rok] bylo v roce 2012 zastaveno, stran trestního stíhání vedeného na základě nezákonného rozhodnutí ze dne [datum], namítla přetržení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a tímto nezákonným rozhodnutím, kdy v této souvislosti poukázala na ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen„ vysokoškolský zákon“), kdy řízení vedoucí ke jmenování profesora spadá do samosprávné působnosti vysoké školy, prezidentovi republiky a vládě pak při jmenování profesorů je svěřena jen pravomoc posoudit zákonnost jmenovacího procesu a v této souvislosti poukázala i na to, že prezident republiky má v daném procesu postavení správního orgánu. Pokud tak žalobce nebyl po splnění podmínek pro jeho jmenování profesorem bez zbytečného odkladu jmenován profesorem, měl žalobce buď možnost podat správní žalobu, nebo se domáhat ochrany před nečinností, což neučinil. Žalovaná tak i sporovala svou pasivní legitimaci ve sporu. 6. Částečné zastavení řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobce vzal žalobu podáním ze dne [datum] co do částky [částka] s příslušenstvím zpět (po částečném zpětvzetí tak žádal částku [částka]), přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím vyslovila souhlas. 7. Soud I. stupně po provedeném dokazování, vycházeje rovněž ze shodných tvrzení účastníků (ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.) a po citaci ust. §§ 1 odst. 1, odst. 2, 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 14 odst. 1, odst. 3, 15 odst. 2, 31a odst. 1, odst. 2, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a ustanovení vysokoškolského zákona upravujících řízení ke jmenování profesorem nejprve shledal, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je usnesení ze dne [datum], neboť trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, žalobce byl obžaloby zproštěn. Je tak dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení ze dne [datum]. 8. K majetkové újmě spočívající v ušlém zisku (ušlé mzdě), v rozdílu mezi profesorským příjmem dle vnitřních mzdových norem žalobcova zaměstnavatele a skutečně dosahovaným pracovním příjmem žalobce, soud I. stupně nejdříve skutkově uzavřel, že od roku [rok] byly omezovány pedagogické aktivity žalobce, žalobce nebyl delegován do komisí pro obhajoby prací, grantové projekty nebyly doporučovány ke schválení a zhoršily se pracovní podmínky žalobce, jeho trestní stíhání bylo medializováno. V únoru roku 2003 žalobce odeslal materiály potřebné ke jmenování profesorem na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, žalobce byl jmenován profesorem až dne [datum]. Oficiální důvod absence kontrasignace vládou a následného jmenování profesorem ze strany prezidenta republiky po tak dlouhé době žalobci nebyl nikdy oficiálně sdělen. 9. Stran právního hodnocení uvedeného nároku soud I. stupně dovodil, že nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi vznikem škody v podobě ušlého zisku a odpovědnostním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí, jinými slovy, že nemá za prokázanou příčinnou souvislost mezi nejmenováním žalobce profesorem v roce [rok], případně v roce [rok] a trestním stíháním. Je tomu tak podle soudu I. stupně proto, že všechny tři základní podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, vznik a výše újmy a příčinná souvislost (mezi odpovědnostním titulem a škodou – poznámka odvolacího soudu), musí být bezpečně prokázány, přičemž důkazní břemeno leží na žalobci. 10. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. [spisová značka] (rozsudek ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu), jímž NS rozhodoval o podaném dovolání ve věci nároků žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za totéž nezákonné trestní stíhání a jeho délku a na náhradu nákladů obhajoby, kdy NS uvedl, že z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí nebo pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena; NS v uvedeném rozhodnutí nastolil dvě na sebe časově navazující skutečnosti, a to trestní stíhání žalobce a nečinnost správního orgánu v řízení o jmenování žalobce profesorem (respektive zjevné vyčkávání správního orgánu na výsledek trestního stíhání); NS však dovodil, že se soudy musí zabývat skutečností, zda onou podstatnou příčinou nejmenování žalobce profesorem nebyla právě samotná nečinnost správního orgánu v řízení o jmenování žalobce profesorem, jinými slovy, zda nečinnost správního orgánu v řízení o jmenování žalobce profesorem byla nutná a právně opodstatněná