68 CO 299/2022-304 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a k pozemku parc. [číslo] obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky (výrok I), pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu č.p.8, a pozemek parc. [číslo] oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných na vypořádání jeho podílu částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]), žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a žalovaným uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). 2. Soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném návrhem založeném na tvrzení, že každý z účastníků je spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [část obce] (dále jen nemovitosti, respektive dům či byt) v podílu 1/3. Každý z nich nabyl vlastnické právo k nemovitostem z dědictví po [jméno] [jméno], manželu žalobkyně a otci žalovaných. Mezi účastníky dochází ohledně užívání nemovitostí ke konfliktům, nepodařilo se jim dohodnout o způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně žije v bytě v domě, ve kterém bydlela společně s manželem, zbylé byty jsou pronajímány třetím osobám. Prvá žalovaná nemovitosti neužívá, 2. žalovaný užívá vedlejší stavby garáže, dílny a skladu k opravám motorových vozidel. Žalobkyně se domáhala přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, protože v domě uspokojuje své bytové potřeby, je solventní, podílela se se zůstavitelem na přestavbě domu a hodlá pokračovat ve využití domu ke stávajícím účelům. Žalovaní mají své bytové potřeby uspokojeny. Žalobkyně v průběhu řízení navýšila návrh na vyplacení žalovaných na částku [částka] pro každého z nich. 3. Žalovaní souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, domáhali se přikázání nemovitostí do svého spoluvlastnictví s tím, že žalobkyni vyplatí [částka]. Namítli, že nemovitosti jsou historicky majetkem rodiny [příjmení], žalobkyně vstoupila do manželství se zůstavitelem až v roce 2010. Druhý žalovaný v nemovitostech trávil svůj volný čas od útlého dětství a později zde i provozoval svoji živnost. Do budoucna by oba žalovaní rádi nemovitosti využili pro svoje rodiny, žalobkyně jim v tom brání. V průběhu řízení začal 2. žalovaný jeden byt v domě užívat, 1. žalovaná by nemovitosti využila pro své děti, které navštěvují základní školu [ulice] v blízkosti nemovitostí. Uvedli, že pokud oni chtějí setrvat ve spoluvlastnictví, je spravedlivější, aby nemovitosti byly přikázány jim, aby byla respektována vlastnická a personální většina. 4. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že jsou ideálními podílovými spoluvlastníky nemovitostí a že je nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Přes jednání stran nedošlo k dohodě o způsobu vypořádání spoluvlastnických podílů. 5. Soud I. stupně provedl dokazování, svá zjištění z něho získaná popsal v odůvodnění svého rozhodnutí (body 4. až 43.), odvolací soud z jeho zjištění vychází a v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí na ně plně odkazuje. 6. Soud I. stupně s citací § 1140 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) podle shodné vůle obou stran zrušil spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, když všechna zjištění i postoj účastníků jednoznačně vylučují možnost rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky. 7. Při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastníků soud I. stupně hodnotil zájem každé ze stran nabýt nemovitosti do svého vlastnictví, respektive v případě žalovaných spoluvlastnictví, a to, že obě disponují dostatečnými finančními prostředky, shledal tak důvod pro přikázání nemovitostí do vlastnictví jedné ze stran. 8. Jako kritérium ve prospěch žalovaných zhodnotil převahu majoritního podílu nad podílem minoritním. Žalovaní prozatím jednají ve shodě, soud I. stupně ale přihlédl i k tomu, že podíly všech 3 spoluvlastníků jsou stejné, neměly by být sčítány a odečítány podle toho, v jakém momentálním procesním postavení se spoluvlastníci nacházejí. Skutečnost, že žalovaní vystupují ve shodě, tak sice obecně hodnotil v jejich prospěch, uvedl ale, s odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu, že sama o sobě nemůže být jediným důvodem pro přikázání nemovitostí do vlastnictví většinových spoluvlastníků. K judikatuře v tomto směru označené žalovanými (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1511/2009) uvedl, že je pro danou věc nepřiléhavé, neboť se především zabývá reálným rozdělením nemovitosti. Jako nepřiléhavou soud I. stupně hodnotil také námitku žalovaných, že v případě přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví by byla žalobkyně vyplácena nižší částkou, když judikatura, na kterou v tomto směru odkazovali, se týká vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jako nikoli zásadní posoudil fakt, že žalovaní vykonávají delší dobu správu společné věci, jakkoli obě skutečnosti také hodnotil. 9. Jako podstatné kritérium pro přikázání věci do vlastnictví soud I. stupně zhodnotil solventnost jedné či druhé strany, když dovodil, že obě strany jsou schopny (žalovaní za použití součtu prostředků, jimiž oba disponují) poskytnout plnění druhé straně. Ke skutečnosti, že žalobkyně nabídla vyplatit žalovaným podstatně vyšší částku, než jaká na ně podle zjištěné tržní ceny nemovitostí podle jejich podílů připadá (každému [částka] při zjištěné obvyklé ceně nemovitostí [částka]), soud I. stupně uvedl, že je správný názor, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není aukcí, že ale zvýšenou nabídku je třeba hodnotit v souvislosti s ostatními kritérii a svědčí-li i další kritéria převažujícím způsobem ve prospěch toho spoluvlastníka, která nabízí více, než odpovídá podílu, je třeba ji počítat v jeho prospěch. Ve prospěch žalobkyně tak zhodnotil skutečnost, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, které jí umožňují okamžitě žalované vyplatit, s tím, že v její prospěch hovoří i to, že oproti znalcem stanovené obvyklé ceně nemovitostí a vypořádacího podílu každého z účastníků nabízí částku značně vyšší, přičemž odkázal na označenou judikaturu s tím, že se jedná o jedno z hodnocených kritérií při vypořádání. 10. Při hodnocení historického, citového vztahu účastníků ke společné věci neshledal jako významné, že žalovaní užívali nemovitosti dříve než žalobkyně s tím, že se jednalo o dobu jejich dětství, ale v dospělosti žil každý z žalovaných jinde. Ve prospěch žalobkyně posoudil soud I. stupně kritérium účelného využití společné věci, poukázal na to, že žalobkyně v nemovitostech s otcem žalovaných žila řadu let před uzavřením sňatku, bez přerušení je užívá i po smrti svého manžela a otce žalovaných, uspokojuje zde svou bytovou potřebu a jinou možnost bydlení nemá. Prvá žalovaná má svou bytovou potřebu zajištěnu, soud I. stupně odmítl jako hledisko tvrzení 1. žalované, že by snad dům používala ve prospěch dcery, která chodí v jeho blízkosti do školy. Druhý žalovaný v domě v posledních 20 letech nebydlel, měl svou bytovou potřebu zajištěnou jinde a nastěhoval se teprve na samém konci řízení, byť v nemovitosti se nacházejí byty, které jsou dlouhodobě pronajímány třetím osobám. Toto jednání žalovaného soud I. stupně zhodnotil jako účelové s tím, že se možnosti bydlení zbavil dobrovolně, zřejmě jen za účelem získání dostatečné likvidity na vyplacení vypořádací podílu, což nemůže být hodnoceno v neprospěch žalobkyně. Ve prospěch žalobkyně svědčí, že nevlastní jiné nemovitosti, a nemůže tak uspokojit svou bytovou potřebu jinde. V případě, že by byl její podíl přikázán do vlastnictví žalovaných, byla by nucena zajistit si na rozdíl od 1. žalované a téměř do samého konce řízení před soudem I. stupně i 2. žalovaného jiné bydlení. 11. Soud I. stupně uzavřel, že většina posuzovaných kritérií svědčí ve prospěch žalobkyně, proto zaniklé spoluvlastnictví vypořádal tak, že nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví, a to oproti povinnosti vyplatit každému ze žalovaných na vypořádání jejich podílu částku [částka] Lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) přiměřeně prodloužil. 12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukaze