68 CO 307/2022-111 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II) a současně vyslovil, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. V rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobce se domáhal po žalované poskytnutí (původně – poznámka odvolacího soudu) částky [částka] s úrokem z prodlení v tzv. zákonné výši od [datum] do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci (dále i jen„ OKS“) pod sp. zn. 22 C 240/2017 (dále též jen„ posuzované řízení“), jehož předmětem je jeho požadavek na zaplacení částky cca [částka] jakožto nepřímé provize vyplývající ze smlouvy o obchodním zastoupení. Podáním ze dne [datum] žalobce svůj návrh rozšířil o částku [částka] na celkovou částku [částka] (kdy usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 12/2021 - 71, byla změna žaloby připuštěna) z důvodu, že řízení již trvá 4 roky a 6 měsíců, a z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení. Žalobce popsal průběh posuzovaného řízení, v němž byly dosud řešeny jen procesní otázky, zejména otázka mezinárodní a místní příslušnosti soudu byla řešena opakovaně chybně, v řízení došlo k průtahům, žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak dvakrát podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, význam řízení byl pro něj vysoký, kdy předmět sporu je přímo spojen s profesní činností žalobce jakožto osoby samostatně výdělečně činné, blíží se pracovněprávnímu sporu. Řízení je vedeno pouze v českém jazyce a není doručováno do Itálie. 3. Žalovaná po předběžném uplatnění nároku žalobcem dospěla k závěru, že došlo k porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nicméně nemajetková újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení je jen nepatrná a samotné konstatování porušení práva je dostačující, pročež navrhla zamítnutí žaloby. K posuzovanému řízení uvedla, že v něm nedošlo k průtahům, věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy, byla po skutkové i právní stránce složitá, jedná se o řízení se zahraničním prvkem, neboť žalovaná společnost je založena dle italského práva a předmětná smlouva zakládající obchodní vztah účastníků v posuzovaném řízení rovněž. Bylo doručováno do Itálie a listiny byly překládány do italského jazyka. Žalobce se na délce řízení podílel svou procesní aktivitou, z ní žalovaná dovodila, že žalobce neusiluje o brzké skončení řízení, ale spíše naopak. 4. Soud I. stupně uvedl, že při jednání konaném dne [datum] žalovaná uvedla, že byla vedena dvě obdobná odškodňovací řízení, neboť žalobce vede tři řízení, jimž se domáhá výplaty odměny za různá období, v této souvislosti namítla, že žalobce mohl své nároky uplatnit pouze v jednom řízení. Tím, že žalobce podal další samostatné žaloby, vystavil se riziku možného jiného průběhu těchto řízení a vyčkání výsledku ohledně posouzení totožných procesních otázek v řízení vedeném o jeho první žalobě. Všechna řízení spolu úzce souvisela a předchozí dvě již byla odškodněna. Žalovaná zdůraznila, že dovolací soud i Ústavní soud v posuzovaném řízení rozhodovaly velice rychle. Dále žalovaná uvedla, že se nejedná o pracovněprávní spor, ale o spor obchodní, kdy předmětná činnost žalobce jakožto podnikatele ani nebyla jeho primárním zdrojem příjmů, a že žalobce podával návrhy na určení lhůty k provedení úkonu v nevhodnou dobu, kdy jim ani nemohlo být vyhověno. 5. Žalobce v reakci na vyjádření žalované doplnil, že v každém řízení jde o výplatu odměny z jiného druhu provize a za jiné období, a vytkl soudu v posuzovaném řízení, že řízení bylo nedůvodně přerušováno z důvodu podání mimořádných opravných prostředků v jiném řízení a došlo k postoupení věci Okresnímu soudu v Rakovníku, ačkoliv soud věděl z jiného řízení, že věc bude vrácena zpět. Žalobce také podal návrh na spojení věcí, ale nebylo mu vyhověno. 6. Na základě provedeného dokazování a po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a lhůtu k náhradě, soud I. stupně dospěl k závěru, že celková délka řízení 4 roky a 8 měsíců /počátek rozhodné doby stanovil datem [datum], kdy řízení bylo zahájeno žalobcem, a konec rozhodné doby stanovil dnem rozhodnutí soudu, když posuzované řízení dosud neskončilo/ již není dobou přiměřenou, v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a vznikla mu tak nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (žalovaná vnik újmy nevyvracela), kterou je na místě odškodnit v penězích, když soud I. stupně vzhledem k intenzitě nesprávného úředního postupu dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostatečným zadostiučiněním. 7. K tomuto závěru soud I. stupně vedlo zhodnocení kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 8. Řízení nebylo složitější po skutkové či právní stránce. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že řízení by sice mohlo být dle svého předmětu právně i skutkově složité, jelikož však dosud soud nezapočal s věcným projednáním žaloby, nelze k této složitosti přihlížet. V řízení byly dosud řešeny pouze procesní otázky, zejména mezinárodní a místní příslušnost soudu, nicméně jejich řešení vyplývalo z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie, proto ve věci nebyla shledána ani procesní složitost. Pro úplnost soud I. stupně uvedl, že žalovaná v posuzovaném řízení je zastoupena advokátem, tudíž v něm nevyvstala potřeba doručování do zahraničí či nutnost překladu listin do italského jazyka. 9. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, proto pro počet soudních instancí soud I. stupně základní částku snížil o 15 %. 10. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že sice lze přisvědčit námitce žalované, že žalobce byl v řízení procesně aktivní, když podával návrhy na změnu žaloby, návrhy na zajištění důkazů, návrh na spojení řízení, opravné prostředky, dva návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, opakovaně nahlížel do spisu. Nelze však klást k tíži žalobce, že využívá jemu zákonem daných možností, nadto o většině procesních návrhů soud I. stupně dosud ani nerozhodl, jejich podání se tak v celkové délce řízení nemohlo promítnout. Soud I. stupně poukázal i na skutečnost, že teprve po podání návrhu na určení lhůty k provedení úkonu soud I. stupně přistoupil k rozhodnutí o pokračování v řízení, ačkoliv odpadnutí důvodu přerušení mu bylo známo minimálně o čtyři měsíce dříve. 11. Soud I. stupně shledal nedostatky v postupu soudu I. stupně v posuzovaném řízení, kdy postup soudu (zjevně zejména OKS – poznámka odvolacího soudu) se na celkové délce řízení stěžejně promítl. Tento postup byl nekoncentrovaný, benevolentní, nesměřoval k rozhodnutí věci, když ani po téměř po pěti letech dosud ve věci neproběhlo jednání. OKS přerušil řízení v době, kdy již důvod k přerušení ani nebyl dán, a to usnesením ze dne [datum], ačkoliv důvod odpadl dne [datum], následně otálel s vydáním rozhodnutí o pokračování v řízení (k pokračování došlo usnesením ze dne [datum]) a znovu řízení přerušil do doby rozhodnutí dovolacího soudu v obdobné věci, ačkoliv o pravomoci soudu České republiky již nebyly pochybnosti a byla pravomocně určena. Následně usnesením ze dne [datum] OKS vyslovil svou místní nepříslušnost, toto usnesení bylo změněno usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje a k dovolání žalované v posuzovaném řízení došlo ke zrušení obou rozhodnutí dovolacím soudem z důvodu nepřezkoumatelnosti. Tento postup v řízení výrazně přispěl k celkové délce řízení, přičemž ničeho na tomto závěru nemění skutečnost, že dovolací i Ústavní soud vždy rozhodovaly v přiměřených lhůtách. Proto pro postup orgánů veřejné moci soud I. stupně základní částku zvýšil o 40 %. 12. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, soud I. stupně uvedl, že tento shledal zvýšený. V této souvislosti uvedl, že řízení ve věci pracovněprávních sporů se řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, přičemž předmět posuzovaného řízení se typově těmto řízením podobá. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhá zaplacení nepřímé provize v částce, která není zanedbatelná, naopak se jedná o částku vyšší. Nejedná se o klasický obchodní vztah mezi podnikatel