68 CO 321/2022-338 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] za den [datum] a úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II). Rovněž zamítl požadavek na písemnou omluvu ve znění:„ Vážený pane inženýre, přijměte prosím hlubokou omluvu za veškeré negativní důsledky, které Vám byly způsobeny nezákonným tretsním stíháním zahájeným na základě usnesení o zahájení trestního stíhání vydaným PČR KŘP Libereckého kraje, SKPV, Odborem hospodářské kriminality pod [číslo jednací]“ (výrok III), a rozhodl, že žádný z účatsníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy (v celkové výši [částka]), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Po částečných zpětvzetích žaloby, o nichž bylo rozhodnuto usneseními soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 141/2020 - 174, a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 141/2020 - 269, a po změně žaloby, která byla připuštěna usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 141/2020 - 269, zůstal předmětem řízení nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu žalobce v trestním řízení v celkové výši [částka] (spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení), nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] (spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení), nárok na poskytnutí zadostiučinění za újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení ve výši [částka] (spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení) a konečně i požadavek na písemnou omluvu za nezákonné trestní stíhání. 3. Při posuzování uplatněných nároků vyšel soud I. stupně ze skutkových zjištění, podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku (viz odst. 11 až 31), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V krátkosti lze shrnout, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením PČR KŘP Libereckého kraje, SKPV, Odborem hospodářské kriminality, ze dne 24. 6. 2011, [číslo jednací], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce byl obviněn z přečinu útisku podle § 23 a § 177 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství způsobem pokračování v trestném činu třemi dílčími útoky dle § 116 trestního zákoníku, který byl dne [datum] překvalifikován na zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku Trestní stíhání bylo zastaveno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vydaným v neveřejném zasedání, jež bylo žalobcovu obhájci doručeno dne [datum]. K zastavení trestního stíhání došlo z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy z důvodu, že skutek, jenž byl žalobci kladen za vinu, není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem, advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], s nímž se dohodl na smluvní odměně ve výši [částka] za hodinu. Trestní stíhání zasáhlo do osobnostní sféry žalobce, konkrétně do jeho cti, dobré pověsti a soukromého (rodinného) života. Žalobce své nároky z titulu nezákonného trestního stíhání uplatnil u žalované dne [datum]. Ta však jeho požadavkům nevyhověla a v řízení před soudem se následně bránila námitkou promlčení ve vztahu k nárokům na náhradu nemajetkové újmy, a co se týče nákladů obhajoby, zpochybňovala jejich účelnost a výši. 4. Na zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákonů [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a jednotlivé nároky posoudil takto: 5. Požadoval-li žalobce zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, soud I. stupně jeho žalobě nevyhověl s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení. Trestní řízení, zahájené dne [datum], bylo ukončeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], které bylo žalobci, resp. jeho obhájci doručeno dne [datum]. Žalobce uplatnil předběžně nárok u žalované dne [datum] a po dobu předběžného projednání nároku se promlčecí doba stavěla (§ 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu), což v daném případě trvalo až do [datum]. Tohoto dne podal žalobce žalobu u soudu. Ze žalobních tvrzení však zcela jasně nevyplývalo, z jakého důvodu se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy v celkové výši [částka]. K výzvě soudu, vtělené do usnesení ze dne [datum], žalobce v podání ze dne [datum] výslovně uvedl, že žalobou neuplatňuje náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, a to ani ve vztahu k délce trestního řízení. Tuto náhradu poprvé požadoval až při jednání dne [datum], kde vzal žalobu ohledně náhrady nemajetkové újmy co do částky [částka] zpět s tím, že nadále si nárokuje jen [částka], z toho [částka] za nezákonné trestní stíhání a [částka] za nepřiměřenou délku řízení. Za tohoto stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení, jenž byl u soudu uplatněn až dne [datum], se ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu promlčel, a jelikož žalovaná se promlčení dovolala, nebylo možné jej žalobci přiznat. 6. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, vzal soud I. stupně v úvahu, že toto trestní stíhání trvalo 8 let a 2 měsíce, žalobce byl obviněn z trestného činu útisku, následně překvalifikovaného na vydírání a byl ohrožen trestem odnětí svobody nejprve v rozpětí jednoho až pěti let a následně v rozpětí pěti až dvanácti let. Trestní stíhání zasáhlo do cti, dobré pověsti a rovněž rodinného života, neboť se od něj odvrátili jeho nejbližší rodinní příslušníci, především děti, jejichž důvěru si žalobce musel postupně získávat až po skončení trestního řízení. Soud I. stupně provedl porovnání žalobcova případu s jinými dvěma případy, v nichž byli poškození nezákonně trestně stíháni pro trestný čin vydírání (a které byly projednány u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 239/2016 a sp. zn. 14 C 259/2018; viz odst. 54 a 55 napadeného rozsudku), a na základě toho pak dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v žalobcově případě je peněžité plnění ve výši [částka]. Ve zbytku uplatněného nároku, tj. ohledně [částka], byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7. Dalším z nároků byla náhrada škody spočívající v tzv. obhajném V tomto ohledu soud I. stupně vyšel především ze zjištění, která učinil z obsahu trestního spisu (spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 10/2016) a zabýval se účelností jednotlivých úkonů právní služby, za něž žalobce požadoval náhradu. Při určení její výše vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), s tím, že za úkony učiněné do [datum] (do doby překvalifikace trestné činnosti, pro niž byl žalobce stíhán) činila mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby [částka] (§ 7, § 10 odst. 3 písm. b/ advokátního tarifu), po tomto datu pak [částka] (§7, § 10 odst. 3 písm. d/ advokátního tarifu). Na odměně advokáta a režijních pasušálech (§ 13 advokátního tarifu), včetně daně z přidané hodnoty, přiznal žalobci částku [částka], a na cestovních náhradách částku [částka] (v podrobnostech viz odst. 59 až 71 napadeného rozsudku). 8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a jelikož procesní úspěch obou účastníků byl srovnatelný (neboť žalobce uspěl co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, zatímco žalovaná měla úspěch ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, a oba účatsníci pak zaznamenali částečný úspěch co do uplatněné náhrady škody -obhajného), nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přisouzena. 9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž napadl oba zamítavé výroky o věci samé (ad II a III) a rovněž tak i závislý výrok o nákladech řízení (ad [příjmení]). Namítal, že soud I. stupně mu nepřiznal omluvu za nezákonné trestní stíhání, aniž by toto své rozhodnutí jakýmkoliv způsobem zdůvodnil; v této části je proto jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Dále namítal, že soud I. stupně učinil nesprávný závěr ohledně promlčení nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, uplatněného ve výši [částka], neboť žalobce již od samého počátku řízení tvrdil, že„ uplatňuje po stá