68 CO 363/2021-519 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem (pro uznání) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] v téže lhůtě k rukám zástupce žalobce (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení ve výroku I napadeného rozsudku uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo vozidlo BMW, [registrační značka] (správná [registrační značka]), které tvořilo překážku na pozemní komunikaci, přičemž provozovatelem vozidla byla žalovaná. Žalobcem požadovaná částka [částka] sestává z ceny za odtah vozidla ve výši [částka], ceny za 101 dnů uložení vozidla s denní sazbou [částka] a daně z přidané hodnoty. Žalobce požaduje úrok z prodlení až ode dne [datum]. 3. Soud I. stupně vyšel z toho, že dne [datum] byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací] - 7, v němž byla mimo jiné žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé. Současně byla žalovaná poučena o následcích nesplnění této výzvy (tedy o tom, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud I. stupně za to, že nárok, který je proti žalované žalobou uplatňován, uznává, a že proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání – poznámka odvolacího soudu). Dne [datum] byl elektronický platební rozkaz doručen žalované do vlastních rukou. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu sice dne [datum] včasný odpor, avšak ve stanovené 30 denní lhůtě (jejímž posledním dnem bylo [datum] – poznámka odvolacího soudu), ani nikdy poté (zjevně do doby vydání rozsudku pro uznání – poznámka odvolacího soudu), se k věci samé nevyjádřila, ani neuvedla, jaký vážný důvod jí v tom brání. 4. Na podkladě uvedeného dospěl soud I. stupně s poukazem na ustanovení § 114b o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 153a o. s. ř. k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když v dané věci je možno uzavřít smír (ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), kdy schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy (ve smyslu ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), rozsudek nemá konstitutivní, ale jen deklaratorní povahu. Po hmotněprávní stránce soud I. stupně spor posoudil dle ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, na základě kterého má žalobce nárok na zaplacení nákladů za odtah vozidla a jeho střežení a jelikož se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 5. O nákladech řízení (sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu, odměny za právní zastoupení, paušálních náhrad, 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad) soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 6 odst. 1, 7 (zjevně bod 5 – poznámka odvolacího soudu), § 11 odst. 1 /zjevně písm. a), d) – poznámka odvolacího soudu; převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby/, § 11 odst. 2 písm. h) /jednoduchá výzva k plnění/, § 13 odst. 3 (správně odst. 4 – poznámka odvolacího soudu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), a přiznal jejich náhradu v řízení zcela úspěšnému žalobci. 6. O platebním místě rozhodl s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění s poukazem na ustanovení § 160 odst. 1 (zjevně část věty před středníkem – poznámka odvolacího soudu). 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V jeho písemném doplnění potvrdila, že své vyjádření ve věci nepodala, pročež soud I. stupně vydal napadené rozhodnutí. Žalovaná však namítala pochybení soudu I. stupně, jenž ji vyzval k doplnění jejího odvolání proti rozsudku, jakkoliv byl povinen nejdříve rozhodnout o její žádosti o prominutí zmeškání (o prodloužení) lhůty ze dne [datum] doplněné dne [datum], kdy žalovaná soudem I. stupně stanovenou lhůtu (ve shora uvedeném elektronickém platebním rozkazu, a to 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu – poznámka odvolacího soudu) zmeškala z omluvitelných důvodů. Žalovaná vyslovila přesvědčení o tom, že pro rozhodnutí ve věci odvolání proti napadenému rozsudku soudu I. stupně je zcela klíčové posouzení její žádosti o prominutí zmeškání lhůty (o prodloužení lhůty), neboť pokud soud I. stupně (případně odvolací soud) promine zmeškání lhůty (prodlouží lhůtu), pak pomine procesní stav zmeškání lhůty (fikce uznání uplatněného nároku) a žalovaná může své námitky vůči nároku žalovaného (správně žalobce – poznámka odvolacího soudu) řádně uplatnit. Naopak v případě, pokud soud I. stupně (respektive odvolací soud a Nejvyšší soud) neprominou zmeškání lhůty (neprodlouží lhůtu), bude odvolání žalované proti napadenému rozsudku soudu I. stupně zjevně neúspěšné. 8. Žalovaná při jednání odvolacího soudu poukázala na nespravedlnost vydaného rozsudku, kdy vyslovila přesvědčení o tom, že žalobce vozidlo zadržoval protiprávně, jeho nárok tak není oprávněný. Dále argumentovala shodně jako ve své žádosti o prominutí zmeškání (prodloužení) lhůty pro vyjádření k žalobě – uvedla, že v době od [datum] do [datum] pobýval její jediný člen představenstva na Slovensku za účelem převzetí bytu od stávajícího nájemníka, kdy byt bylo třeba uklidit, provést drobné rekonstrukční práce a byt předat novému nájemníkovi, [datum] se vrátil ze Slovenska, v tu dobu jeho matka podstoupila další sérii léčby chemoterapií a on se musel začat o ní ve zvýšené míře starat, nadto péči své matce poskytoval v době, kdy zároveň řešil mimořádnou situaci ohledně jejího družstevního bytu (jeho rekonstrukci, kterou žalovaná podrobně popsala a popsala i technické problémy, kterým v souvislosti s rekonstrukcí bytu čelil), když tuto musel vyřešit do [datum], kdy mělo dojít k pronajmutí bytu, ale až dne [datum] kupoval do uvedeného bytu pracovní desku do kuchyňské linky, kterou musel namontovat, a rekonstrukce se tak protáhla až do dne [datum], tedy do uplynutí stanovené lhůty (dle přesvědčení žalované – poznámka odvolacího soudu). Intenzita péče o jeho matku a stres s tím spojený znemožnily žalované učinit i tak jednoduchý úkon, jako je sdělení soudu I. stupně, že se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ve věci nemůže. 9. Žalobce při jednání odvolacího soudu poukázal na to, že skutečnost, že matka jediného člena představenstva žalované podstoupí z důvodu zhoršení zdravotního stavu chemoterapii, byla známa předem, chemoterapie byla plánovaná, nešlo tak o nepředvídatelnou událost, i rekonstrukce bytu, jenž měl být dle žalované předán do 30. 6. [číslo], probíhala dle žalovanou předložených dokladů po delší dobu, nešlo tak o nepředvídatelnou záležitost. Dále poukázal na to, že žalovaná v průběhu řízení uváděla, že dne [datum] telefonovala na soud I. stupně, vyslovil tak přesvědčení o tom, že mohla i písemně sdělit, že se nemůže ve věci vyjádřit. 10. Žalovaná při jednání odvolacího soudu reagovala tak, že zatelefonovat na soud I. stupně bylo pro ni jednodušší než učinit písemné sdělení. Dále uvedla, že sice rekonstrukce bytu probíhala již delší dobu, ale dopředu nebylo známo, že byt bude pronajat, a bude tak muset být předán k [datum]. 11. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení navrhla přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 113/2020 a 73 C 113/2020, v nichž je řešena otázka, zda žalobce či [právnická osoba] zadržovali předmětné vozidlo ve vlastnictví žalované protiprávně či po právu. 12. Podle ust. § 109 odst. 2 o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu; b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat před soudem; c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. 13. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro postup podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 113/2020 a 73 C 113/2020 není řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci, neboť před