68 CO 436/2021-65 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem (pro uznání) ze dne [datum] uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I) a na nákladech řízení částku [částka] v téže lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (výrok II). 2. Takto rozhodl soud I. stupně rozsudkem pro uznání na podkladě žalobních tvrzení (uvedených v žalobě podané dne [datum]), dle nichž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení ve výroku I napadeného rozsudku uvedené částky s příslušenstvím (úrokem z prodlení) jako dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu s tím, že na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] žalovanému pronajala byt (v žalobě specifikovaný) v domě [adresa] na adrese [adresa], přičemž žalovaný byl nájemcem předmětného bytu od [datum] do [datum], a jako takový byl povinen platit nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy na služby za měsíce leden [rok] ve výši [částka] a únor [rok] ve výši [částka], rovněž neuhradil nedoplatek ve výši [částka] dle vyúčtování za rok [rok]. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou dne [datum] k úhradě dlužné částky, ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. 3. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), měl soud I. stupně za naplněné, neboť žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. ve věci nevyjádřil. Žalovanému byla dne [datum] doručena žaloba spolu s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 259/2020 - 23, a byl vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že žalobou uplatněný nárok zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl poučen, že neučiní-li tak, a ani soudu ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a na základě toho bude žalobě v plném rozsahu vyhověno rozsudkem pro uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagoval. Na podkladě uvedeného soud I. stupně rozhodl rozsudkem pro uznání. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ AT“). 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítl, že žalovaná nezaslala předžalobní výzvu; soud I. stupně pochybil, když„ dne [číslo] [rok] uznal prodanou žalobu za platnou“. Uvedl, že dne [datum] byla žalovanému doručena žaloba a usnesení ze dne [datum], na něž žalovaný nereagoval, protože nárok uvedený v žalobě uznal a„ vlastně nebylo na co reagovat, snad kromě toho, že žalobkyně nezaslala Předžalobní výzvu“; žalovaný proto dne [datum]„ před uplynutím lhůty k vyjádření dne [datum], bez dalšího vyjádření nebo komunikace se Soudem či Žalobkyní vůbec, dlužné nájemné uhradil, což se dá považovat za konkludentní vyjádření“. Žalobkyně, ani její zástupkyně soudu I. stupně skutečnost, že„ nárokovanou částku, žalovaný uhradil, nesdělily a soud I. stupně o více než měsíc později, kdy tak mohly učinit, vydal rozsudek.“ K náhradě nákladů řízení žalovaný jednak zopakoval svoji námitku, že žalobkyně nezastala předžalobní výzvu, jednak uvedl, že„ nárokovaná částka byla uhrazena de facto (a možná i de iure) mimosoudně“. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označila za nepravdivou námitku žalovaného, že mu nezaslala výzvu k úhradě, přičemž uvedla, že podacím lístkem prokázala, že odeslala žalovanému výzvu k úhradě na adresu uvedenou žalovaným v nájemní smlouvě a dne [datum] rovněž odeslala žalovanému výzvu e- mailem na jeho email uvedený v nájemní smlouvě. Dále uvedla, že až po doručení odvolání žalovaného provedla kontrolu svého účtu a zjistila, že„ skutečně žalovaný dne [datum] uhradil“, avšak žalobkyně do té doby vůbec nespárovala platbu s žalovaným, považovala ji za platbu od současných nájemníků. Žalovaný bohužel vůbec s žalobkyní, ani se soudem I. stupně nekomunikoval a k výzvě soudu se nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ode dne podání žaloby ke dni vyjádření žalobkyně došlo [datum] k částečné úhradě částky ve výši [částka], ve výši [částka] a ve výši [částka], žalobkyně proto svůj žalobní návrh v rozsahu částky [částka] z jistiny zpět. Vzhledem k tomu, že k úhradě žalovaným došlo až po podání žaloby, resp. až po výzvě soudu I. stupně, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení, jakož i na náklady řízení, jelikož žaloba byla podána důvodně. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalovaným podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté neshledal odvolání důvodným. 7. S ohledem na částečné vzetí žaloby zpět odvolací soud postupoval podle 222a odst. 1 o. s. ř., (podle něhož Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.). Protože žalovaný nevyslovil s takovým úkonem žalobkyně nesouhlas, § 224 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jistinu ve výši [částka], zrušil a řízení v rozsahu tomu odpovídajícím zastavil. 8. Ohledně rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, odvolací soud neshledal odvolání žalovaného důvodným. 9. Podle § 212a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b. 10. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). 11. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 12. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 citovaného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 13. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 2 citovaného ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne up