69 CO 96/2022-81 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Takto nalézací soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vyplatil za užívání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec [anonymizováno] [obec], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (dále i jen„ pozemek parc. [číslo]“), s nímž tvoří jeden funkční celek pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec [anonymizováno] [obec], zapsané u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (dále též i jen„ předmětné pozemky“), když později bylo postaveno najisto, že žalovaná, potažmo obec [územní celek], není vlastníkem těchto předmětných pozemků. Žalovaná nesporovala, že se bezdůvodně na úkor žalobce obohatila, namítla však promlčení nároku. 3. Nalézací soud vyšel ze zjištění, že žalobce je jedním ze spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] který tvoří funkční celek s předmětnými pozemky. Na pozemku parc. [číslo] stojí dům [adresa], ostatní pozemky jsou zahrada a ostatní plocha a pozemky jsou oploceny. Žalobce všechny čtyři pozemky užívá od roku [rok], kdy byly předány k trvalému užívání jeho právnímu předchůdci ([ulice] bytové družstvo – [okres]) na základě hospodářské smlouvy. Předmětné pozemky parc. [číslo] byly převedeny dne [datum] na [územní celek], správou byla pověřena [ulice] část [obec a číslo] (tj. žalovaná), [územní celek] bylo v katastru nemovitostí zapsáno jako vlastník. Pozemek parc. [číslo] byl převeden do vlastnictví žalobce od státu na základě smlouvy o bezúplatném převodu dle [ustanovení pr. předpisu], o majetku [země] a jejím vystupování v právních vztazích. Vzhledem k tomu, že žalobce užíval vedle svého pozemku rovněž předmětné pozemky parc. [číslo] vedené ve vlastnictví [územní celek], žalovaná vyzvala žalobce k úhradě úplaty za toto užívání a k uzavření nájemní smlouvy. Žalobce byl do [anonymizováno] [rok] jediným vlastníkem pozemku parc. [číslo] i jediným uživatelem předmětných pozemků parc. [číslo] kdy sám platil úhrady za jejich užívání žalované. Žalobce na základě výzev žalované uhradil částku [částka] dne [datum], částku [částka] dne [datum], částku [částka] dne [datum] a částku [částka] dne [datum]; celkem tedy uhradil žalované částku [částka]. Žalobce měl pochybnosti, že žalovaná není oprávněným vlastníkem pozemků, proto podal (spolu s dalšími spoluvlastníky) dne [datum] žalobu na určení vlastnictví předmětných pozemků. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků parc. [číslo] je [země], nikoliv [územní celek]. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]. Následně byla ode dne [datum] zapsána [země] jako vlastník pozemků do katastru nemovitostí (aktuální stav). Žalobce podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení dne [datum]. 4. Po právní stránce nalézací soud vyšel z ustanovení [ustanovení pr. předpisu]“), z něhož vyplývá, že citovaný zákon dopadá na práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry než ty, které se týkají práv osobních, rodinných a věcných, tedy zejména poměry závazkové, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlá, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. [anonymizováno] závazky z bezdůvodného obohacení lze z těchto pravidel vyvodit, že právní úprava obsažená v § 2991 a násl. o. z. zásadně dopadá na situace, v nichž bezdůvodné obohacení vzniklo po [datum]. Naproti tomu, bylo-li bezdůvodné obohacení získáno do [datum], uplatní se dřívější právní úprava, tedy zejména § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Z uvedeného dovodil, že na částku [částka] uhrazenou žalované žalobcem dne [datum] a na částku [částka] uhrazenou žalované žalobcem dne [datum] se vztahuje zákonná úprava účinná do [datum], tedy obč. zák., a na částku [částka] uhrazenou žalované žalobcem dne [datum] a na částku [částka] uhrazenou dne [datum] se použije zákonná úprava účinná od [datum], tedy o. z. Nárok pak následně posoudil podle ust. § 451 obč. zák. a § 2991 o. z. 5. Nalézací soud dále dovodil, že vzhledem k tomu, že žalobce platil za užívání pozemků [anonymizována dvě slova] [obec], respektive [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která nebyla jejich vlastníkem, jednalo se na straně žalované o vznik bezdůvodného obohacení na úkor žalobce. 6. Námitku promlčení pak posoudil podle ust. § 3036 o. z. v návaznosti na ust. § 107 obč. zák. a ust. § 610 odst. 2, 619, § 621 a § 638 odst. 1 o. z. Vyložil, že oba právní předpisy v případě bezdůvodného obohacení stanoví dvojí promlčecí lhůtu – subjektivní a objektivní. Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení důvodně námitku promlčení. [anonymizováno] posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty [anonymizováno] vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Touto okolností se rozumí znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 7. Subjektivní promlčecí lhůta tedy běží od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle obč. zák. činí tato subjektivní promlčecí lhůta dva roky a podle o. z. roky tři. 8. Objektivní lhůta pak běží od okamžiku, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle obč. zák. se jedná o tři roky a v případě úmyslného přijetí bezdůvodného obohacení o deset let. Podle o. z. činí objektivní promlčecí lhůta deset let a v případě úmyslného přijetí bezdůvodného obohacení dokonce patnáct let. 9. Nalézací soud se neztotožnil s názorem žalobce, že subjektivní promlčecí doba začala běžet až od okamžiku, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum], kterým bylo určeno, že [územní celek] není vlastníkem předmětných pozemků. Určovací žaloba má totiž pouze deklaratorní účinky, což znamená, že deklaruje, že z hlediska hmotněprávního zde právo či povinnost existuje (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]). Odkázal na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze o tom, že [územní celek] se nikdy nemohlo stát oprávněným vlastníkem pozemků, ačkoliv bylo jejich knihovním vlastníkem. [územní celek] založilo své vlastnictví na základě prohlášení učiněného před notářem, že je vlastníkem pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, nebyly však splněny podmínky [anonymizováno] tento přechod, neboť žalovaná se o pozemky nikdy fakticky nestarala, a nestala se proto nikdy jejich oprávněným vlastníkem. Žalobce věděl, že žalovaná není oprávněným vlastníkem, a to minimálně v době podání žaloby na určení, tj. ode dne [datum], kdy toto sám žalobce v žalobě na určení vlastnictví tvrdil. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (resp. dvouletá subjektivní promlčecí lhůta [anonymizováno] první dvě částky, na něž se vztahuje„ stará“ právní úprava) tedy uběhla nejpozději dne [datum], přičemž na objektivní promlčecí lhůtě zde nezáleží, jak shora vyloženo. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované tak bylo ke dni podání této žaloby promlčeno, neboť žaloba byla podána u soudu až dne [datum], tj. o více než dva roky později. 10. S námitkou žalobce, že by soud neměl k námitce promlčení vznesené žalovanou s ohledem na § 107 odst. 3 obč. zák. a § 610 odst. 2 o. z. přihlédnout, se soud neztotožnil. Ustanovení § 610 odst. 2 o. z. navazuje na § 107 odst. 3 obč. zák., který sděloval, že, jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Ve zde