70 CO 307/2022-1204 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný jako vlastník dvou jednotek ([číslo] – byt a [číslo] sklep) v domě [adresa] v katastrálním území Troja, obci [obec], se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a příslušném pozemku o velikosti ideálních 327 a [číslo], nedostál své povinnosti hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky a následně ani nedoplatky vyplývající z vyúčtování, ani povinnosti hradit příspěvky na správu domu a pozemku (dále jen„ příspěvek do fondu oprav“), a to za roky [rok] až [rok] (ohledně neplacení v roce [rok] byla žaloba z důvodu promlčení vzata zpět a řízení ohledně požadované částky [částka] s přísl. bylo zastaveno). 3. Po provedeném dokazování a právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně (vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným) shledal promlčenými nároky žalobce uplatněné ve výši [částka] s příslušenstvím za rok [rok] s odůvodněním, že vyúčtování za uvedený rok mělo být žalovanému doručeno dle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. do [datum], přičemž žaloba byla podána až dne [datum], tedy až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalobu následně posoudil jako důvodnou pouze co do požadavku žalobce na úhradu příspěvku do fondu oprav jako dlouhodobé zálohy za roky [rok] až [rok] ve zjištěné výši [částka] na 1 m2 podlahové plochy určené v [anonymizováno] pro stanovení příspěvku vlastníků jednotek na náklady na správu a provoz domu a pozemku pro stanovení záloh na služby a pro rozúčtování nákladů (dále jen„ Pravidla“) představující celkem ročně částku [částka] splatnou měsíčně po [částka] do 15. dne v měsíci. Vzal za prokázané, že uvedená částka odpovídá výměře bytové jednotky žalovaného 32,7 m2, a uzavřel, že povinnost tento příspěvek platit vyplývá přímo ze zákona (§ 1180 a § 1181 o. z. a § 16 odst. 1 písm. a/ nař. vl. č. 366/2013 Sb.) a nezávisí na tom, zda byl uveden ve vyúčtování. Celkem tak žalobci přiznal za uvedené období tři jednotlivé roční částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých vyúčtování (dle požadavku žalobce). Byť soud prvního stupně konstatoval zákonnou povinnost žalovaného platit zálohy na služby spojené s užíváním jeho bytové i nebytové jednotky (u nichž dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal, že by výše záloh nebyla stanovena řádně společenstvím, ale dle jeho tvrzení předsedou výboru, a současně že ani žalobce neprokázal, že by jejich výše byla stanovena společenstvím v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb.), neshledal žalobu důvodnou co do požadavku žalobce na úhradu nedoplatku z vyúčtování záloh. Jednotlivá vyúčtování za období let [rok] až [rok], aniž považoval za potřebné znalecké zkoumání, označil soud prvního stupně za nejasná, nesrozumitelná a neprůkazná, s tím, že z nich není zřejmé, jaké dluhy za jaká předchozí období a za jaké služby (s použitím nepřípadného termínu„ nájemné“) jsou v nich obsaženy. Dle jeho závěru taková vyúčtování nelze považovat za řádná v souladu s právní úpravou, a tedy umožňující splatnost v nich uvedeného nedoplatku. Náklady řízení posoudil za použití § 150 o. s. ř., přičemž nepřiznal převážně úspěšnému žalovanému jejich náhradu s odůvodněním, že chování žalovaného, který po mnoho let neplatí žalobci žádnou částku a ponechává na ostatních vlastnících bytových a nebytových jednotek, aby jeho náklady platili oni, je v rozporu s dobrými mravy. 4. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Všechna dotčená vyúčtování podle něj obsahují velmi podrobně uvedený rozpis, a to samostatně a konkrétně u každé vyúčtovávané služby. Celkový nedoplatek pak účtoval proti nulově uhrazeným zálohám a nemohl postupovat jinak. Pokud jsou ve vyúčtováních uvedeny náklady proti předepsaným zálohám, nelze to považovat za chybný postup. I když ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. uvádí, že o výši záloh rozhoduje společenství, není zde definováno, že o ní musí rozhodovat shromáždění vlastníků. V dané věci rozhodoval výbor společenství, a to na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků přijatého na schůzi dne [datum], při níž byla odsouhlasena změna stanov a schválena Pravidla, která přesně určují, které služby a jak budou účtovány, a pravomoc měnit zálohy byla svěřena výboru. Pokud soud prvního stupně neshledal některou z náležitostí předepsanou právními předpisy, neuvedl konkrétní zjištění takového pochybení, což znemožňuje žalobci úvahu soudu vyvrátit. I konstatování soudu prvního stupně o shledané nejasnosti, nesrozumitelnosti a neprůkaznosti vyúčtování jsou pouze obecná. Dle žalobce jsou jeho vyúčtování bez závad, což žalobce navrhoval prokázat znaleckým posudkem, který sice soud prvního stupně slíbil provést, ale nakonec provedl odborné posouzení sám. Promlčení roku [rok] se podle názoru žalobce promítlo v usnesení soudu prvního stupně z [datum], kterým bylo řízení o nárocích z tohoto roku zastaveno. Na to, že vyúčtování byla provedena řádně, žalobce opakovaně poukazoval ve svých vyjádřeních, ve kterých popisoval jednotlivé postupy účetních, jejichž výslech také navrhoval. Odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který řeší analogický případ, kdy v něm označený žalovaný taktéž neplatí žádné částky na příspěvcích ani zálohách na služby a podává neustále různé účelové námitky a žaloby, stejně jako žalovaný v této věci. V uvedené věci Vrchní soud v Praze k námitce nezodpovězených reklamací vyjádřil svůj názor, že samotnou možností reklamujícího konzultovat svou reklamaci osobně u SVJ, které reklamující nevyužil, je naplněna povinnost SVJ, přičemž označil v té věci žalovaného za osobu zneužívající svého práva a postavení podle § 8 o. z. Zjištěné chyby ve vyúčtování se dle něj pohybovaly pouze v jednotkách procent. Dle jeho závěru by zamítnutí žaloby mělo za následek to, že za vodu, teplo a další služby užívané žalovaným by zaplatili ostatní vlastníci jednotek, kteří přitom svou spotřebu hradí řádně a včas, přičemž dle závěrů Ústavního soudu je třeba hledat spravedlivé řešení (s odkazem na nález sp. zn. [ústavní nález]). [jméno] věc pak Vrchní soud v Praze posoudil z hledisek bezdůvodného obohacení. Žalovaný v této věci neplatí žádné platby od roku 2006, podává každý rok žaloby na neplatnost usnesení shromáždění vlastníků, na neplatnost vyúčtování, na vydání dokladů, na nemajetkovou újmu ve výši [částka] za nezodpovězené reklamace, na úhradu penále ve výši cca [částka] pro 6 porušení, a zejména na zaplacení pokut ve vztahu k předmětným vyúčtováním, přičemž tato žaloba je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Cílem žalovaného je neplatit nic a ještě získat pokuty. Osobní kontakt alovaný vždy odmítal, přičemž neustále vznáší nové námitky v řízeních s tím, že by se některá z nich mohla setkat s úspěchem, čímž prodlužuje řízení. 5. Proti I. a III. výroku rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítl, že žalobce nikde neuvedl, na základě jakého usnesení požaduje peněžité plnění, nedoplatky svévolně stanovil předseda výboru, aniž by je odsouhlasilo shromáždění vlastníků, které nikdy nerozhodlo ani o výši záloh do fondu oprav ani záloh na úhradu služeb, ač toto spadá do jeho působnosti dle § 1180 o. z. Co se týká Pravidel, tato nebyla řádně přijata, neboť usnesení ze schůze ze dne [datum] neexistuje. Znovu se dovolal promlčení, neboť usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterého se dovolával žalobce, byl řešen pouze rok [rok], nikoliv [rok]. Vyúčtování za jednotlivé roky jsou chybná, neúplná, neobsahují všechny předepsané náležitosti, je to vyúčtování rozdílu mezi náklady a předpisem a nikoliv zaplacenými zálohami, ceny nejsou ve správné výši, nebytové prostory nejsou součástí vyúčtování a podlahová plocha je ztotožněna se započitatelnou podlahovou plochou, je zde uveden termín„ nájemné“, ač je žalovaný vlastníkem, v předpisu plateb je uveden nesprávný vlastnický podíl ve výši [výměra]. Uvedl, že jeho povinnost platit vzniká až okamžikem, kdy mu žalobce oznámí předpis platby se správným označením. Zpochybnil pravost podání odvolání žalobce, které dle něj není řádně označeno podatelnou soudu prvního stupně. Nesouhlasil ani s nepřiznáním náhrady nákladů řízení a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu poukázal na to, že aplikace § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti a dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení, přičemž posouzení existence důvodů zvláštního zřetele hodných musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, navíc n