91 CO 176/2022-279 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby České republice zaplatil na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 (výrok III.). Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení smluvní pokuty na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], ve znění dohody o splátkovém kalendáři ze dne [datum]. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne [datum] zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro tento postup odvolacího soudu byla procesní vada, kterou soud I. stupně zatížil řízení předcházející vyhlášení rozhodnutí ze dne [datum] Odvolací soud proto shledal, že ve věci byl založen odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum] zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. 2. V dalším řízení vyšel soud I. stupně ze zjištění, že mezi účastníky byla sjednána dne [datum] smlouva o půjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobci vrátit do [datum]. S vrácením peněžité částky byl žalovaný v prodlení. Z tohoto důvodu sjednali účastníci dne [datum] dohodu o splátkovém kalendáři, podle které měla být první splátka ([částka]) žalovaným uhrazena dne [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami byla dohodnuta ztráta výhody splátek a zároveň byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % z dlužné částky denně. Žalovaný podle zjištění soudu I. stupně splátkový kalendář nedodržel. Jelikož byla sjednána ztráta výhody splácení dluhu, stala se celá dlužná částka [částka] splatnou již ke dni [datum]. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný vrátil žalobci dlužnou částku ([částka]) dne [datum]. Předmětem řízení před soudem I. stupně tak zůstal nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky denně za období od [datum] do [datum] (96 dnů prodlení). 3. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval změněnou procesní obranou žalovaného, který zpočátku v řízení před soudem tvrdil, že smluvní pokutu ve výši [částka] žalobci již uhradil, a to v hotovosti dne [datum]. K tomuto tvrzení doložil žalovaný soudu listinu nazvanou„ Potvrzení.“ Znaleckým posudkem však bylo před soudem I. stupně prokázáno, že žalobcův podpis na listině ze dne [datum] byl získán z jiné listiny, respektive byl původně součástí listiny většího formátu, na kterou byl následně dotištěn text sporného potvrzení, přičemž původní dokument byl z listiny odstřižen. V reakci na tento důkaz změnil žalovaný svou obranu tak, že nadále již netvrdil, že by smluvní pokutu uhradil způsobem výše popsaným, nýbrž počal tvrdit, že mezi stranami existovalo ústní ujednání, podle něhož žalovaný nemusí žalobci smluvní pokutu uhradit a zároveň nebude po žalobci požadovat náhradu škody, kterou mu žalobce měl způsobit coby zaměstnanec na svěřeném vozidle. V této souvislosti soud I. stupně zjistil, žalobce pro žalovaného pracoval od [datum] na pozici světelného technika, přičemž dne [datum] podal výpověď z pracovního poměru. Pracovní poměr zanikl. Předtím dne [datum] oznámil žalobce na Policii ČR, že došlo k vloupání do firemního vozidla tov. zn. Hyundai, [registrační značka], při kterém neznámý pachatel rozbil okénko vozidla a odcizil černý kufřík s měřícím přístrojem PRC Krochmann v hodnotě [částka] a dalším přístrojem LECIA v hodnotě [částka]. Poškozením vozidla měla vzniknout škoda cca [částka]. [příjmení] obou měřících přístrojů byl žalovaný, poškozeným vlastníkem vozidla společnost [právnická osoba] 4. Soud I. stupně dále provedl výslech svědka [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) a důkazní řízení doplnil též listinami (protokolem z hlavního líčení konaného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 66/2021, znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveného dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], znalkyní v oboru kriminalistika a výpovědí uvedené znalkyně). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2048 téhož zákona, a poté shledal, že návrh žalobce je po právu. 6. Soud I. stupně při hodnocení důkazů zdůraznil opakovanou změnu tvrzení na straně žalovaného, jehož obranu označil za nekonzistentní a nevěrohodnou s tím, že v řízení před soudem nebyl žalovaný schopen osvětlit důvody, které ho ke změně tvrzení vedly a nevysvětlil ani to, z jakého důvodu předkládal soudu listinný důkaz, který se nezakládal na pravdě (pozměněná listina – potvrzení ze dne [datum]). 7. Soud I. stupně ve věci samé uzavřel, že se žalovanému v řízení nepodařilo prokázat, že pohledávka žalobce na zaplacení smluvní pokuty zanikla započtením v důsledku ústní dohody mezi účastníky ze srpna roku 2018. Jádrem sporu v dalším řízení byla otázka, zda účastníci sjednali dohodu o vzájemném započtení pohledávek a bylo na žalovaném, aby tvrdil konkrétní znění této dohody a jednoznačně prokázal sjednání této ústní dohody. Této své procesní povinnosti však žalovaný dle závěru soudu I. stupně nedostál. Tvrzení o vzájemném započtení pohledávek prokazoval žalovaný v řízení potvrzením ze dne [datum], které však svým obsahem tomuto ujednání neodpovídá. Dle textu potvrzení žalobce od žalovaného převzal dne [datum] částku [částka] v hotovosti jakožto úhradu smluvní pokuty. Žalovaný přitom tvrdil, že žalobce mu podepsal prázdný list, na který žalovaný následně sám dotiskl text potvrzení podle domluvy se žalobcem. Nejenže toto tvrzení se soudu I. stupně jevilo jako nepravděpodobné, ale především považoval za zcela nepochopitelné, z jakého důvodu žalovaný na potvrzení nedoplnil text tvrzené ústní dohody, tedy že pohledávka žalobce na úhradu smluvní pokuty zanikla započtením pohledávky žalovaného na náhradu škody, ale uvedl jen, že došlo k předání hotovosti. Soud I. stupně hodnotil rovněž výpověď svědka [příjmení], který sice vypověděl, že účastníci jednali od jara 2018 o započtení úroků na pohledávku ze způsobené škody, ovšem jednoznačný výsledek těchto jednání se v řízení neprokázal. 8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když se mu nepodařilo prokázat, že pohledávka žalobce na úhradu smluvní pokuty zanikla započtením. S tímto podstatným odůvodněním prvostupňový soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dlužnou částku zaplatit v plné výši. 9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že výši nákladů na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na souhrnných [částka]. 10. Výrok o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když po vypořádání zálohy znalečného (složená žalobcem) zbyly na straně státu výdaje ve výši [částka] (účast znalkyně při ústním jednání dne [datum]). 11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne [datum] včasné odvolání, které směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Soudu I. stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalovaným navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě jím provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž věc nesprávně posoudil po stránce právní. 12. Žalovaný zopakoval, že mezi stranami smlouvy o půjčce bylo v návaznosti na uzavření dohody o splátkovém kalendáři z března 2018 a v návaznosti na škody způsobené žalobcem žalovanému z titulu zaměstnaneckého vztahu sjednáno, že žalobce nebude nárokovat po žalovaném žádné finanční prostředky mimo jistinu, tedy původně v březnu 2018 sjednanou smluvní pokutu a naopak žalovaný nebude po žalobci požadovat úhradu škod vzniklých za dobu trvání pracovního poměru. Nebylo tak tvrzeno započtení, ale změna v obsahu závazku – dohody o splátkovém kalendáři ze dne [datum], a to tak, že žalobce a žalovaný si dle žalovaného sjednali, že žalobce nemá nárok na úhradu smluvní pokuty a současně, že žalovaný nebude poté po žalobci nárokovat vzniklou škodu. Toto tvrzení žalovaného soud I. stupně zaměnil za tvrzení o vzájemném započtení a na neprokázání zápočtu pak postavil svůj právní závěr o důvodnosti nároku žalobce. 13. Odvolatel zpochybnil též hodnocení, které provedl soud I. stupně v případě výpovědi svědka [příjmení] ([příjmení]). V této souvislosti soudu I. stupně vytkl, že výpověď svědka hodnotil zjevně pouze ve směru neexistence dohody o započtení a nikoliv s ohledem na to, co bylo skutečným obsahem jeho výpovědi. Podle názoru žalovaného svědek