91 CO 211/2022-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně žalobu ze dne [datum], kterou se žalovaný domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 155/2015 (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby procesně úspěšnému žalobci zaplatil náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně tím, že žalovaný brojil návrhem na obnovu řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byla žalovanému pravomocně uložena povinnost vyklidit a žalobci předat do 15 dnů od právní moci rozhodnutí nebytové prostory – místnosti o výměře 14,58 m² a 3,48 m², umístěné v jihovýchodním rohu druhého podzemního podlaží budovy [adresa] na pozemku [parcelní číslo], katastrální území Malá Strana, obec Praha a dále místnost o výměře 22,09 m², umístěnou v jihovýchodním rohu prvého podzemního podlaží budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] katastrální území Malá Strana, obec Praha. Soudy vyhověly žalobě o vyklizení v původním řízení s tím podstatným odůvodněním, že žalovaný v řízení neprokázal užívací právo k výše specifikovaným nebytovým prostorám, které se sice nacházejí v domě [adresa] ve vlastnictví žalobce, je k nim však přístup pouze ze dvora a pavlače domu [adresa] ve vlastnictví žalovaného. 3. V dané věci se soud I. stupně nejprve zabýval přípustností žaloby na obnovu řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Poukázal na skutečnost, že žaloba o obnovu řízení byla žalovaným podána dne [datum] a odůvodněná tím, že žalovaný po rozhodnutí odvolacího soudu získal dne [datum] skutečnosti a důkazy, které zpochybňují stěžejní okolnosti, na základě kterých bylo rozhodováno v původním řízení. Soud I. stupně shledal, že žaloba byla podána v otevřené subjektivní lhůtě podle § 233 o. s. ř., a proto provedl žalovaným označené listinné důkazy. Poté uzavřel, že nově předkládané důkazy nemohou pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci a současně shledal, že není splněna ani zákonná podmínka ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., navázaná na účastníkem nezaviněnou nemožnost použít nové skutečnosti a důkazy v původním řízení. V této souvislosti soud I. stupně, vysvětlil, že žalovaná se mohla s nyní předkládanými listinami seznámit i v původním řízení, a to i při zachování aktivity, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatnění jeho práv v občanském soudním řízení. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] nahlédla [jméno] [příjmení] do archivu stavebního Úřadu městské části [obec a číslo] a získala tak stavební plány budovy [adresa] z roku [číslo]. Z těchto dokumentů mělo dle žalovaného plynout, že předmětné nebytové prostory v domě [adresa] byly dříve součástí budovy [adresa] ve vlastnictví žalovaného. V návaznosti na toto zjištění žalovaná kontaktovala odborníky na stavební problematiku, díky čemuž získala povědomí o dalších archivních dokumentech – jednalo se o dokumentaci připravenou v rámci stavebně-historického průzkumu [obec], který byl prováděn Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Uvedený dokument je uložen v archivu Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Hlavního města Prahy pod č. inventárním [číslo]. Z tohoto dokumentu se podává, že k domu ve vlastnictví žalované byly provozně připojeny zadní prostory spodních podlaží sousedních severních domů, tedy domů [adresa] a [adresa]. Autoři dokumentu dále uvádějí, že vlastník domu [adresa] vlastnil až do roku [číslo] pouze zadní trakt ve spodních podlažích domu [adresa], v neznámé době byl pak získán k domu [adresa] i zadní trakt sousedního domu [adresa]. 5. Na podkladě těchto zjištění soud I. stupně uzavřel, že lze dát zapravdu žalovanému v tom, že na předmětné prostory, ač se fyzicky nacházejí v budově vlastněné žalobcem, lze pohlížet jako na funkčně propojené s budovou vlastněnou žalovaným. Nejedná se však o dosud neznámé skutečnosti, a to vzhledem ke zjištěním, která již byla účinná v původním řízení, vedeným pod sp. zn. 19 C 155/2015. Soud I. stupně proto dovodil, že tyto nové důkazy nemohou pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. 6. Současně soud I. stupně shledal, že ve věci není splněna ani zákonná podmínka § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy, že se jedná o skutečnosti, rozhodnutí či důkazy, které žalovaný bez své viny nemohl použít v původním řízení. V této souvislosti soud I. stupně vysvětlil, že žalovaný se mohl při aktivitě, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv, dozvědět o tom, kde se listiny nacházejí, i v původním řízení. Žalovaný totiž v dané věci ani netvrdil, že by v původním řízení učinil jakýkoliv pokus směřující k obstarání nyní předkládaných listinných důkazů. Není tak zřejmé, proč žalovaný nenahlédl do archivu Stavebního úřadu či neoslovil odborníky již dříve, (v průběhu původního řízení). Účinky pravomocného meritorního rozhodnutí ve věci nelze zpochybňovat dodatečnou aktivitou žalovaného, kterou mohl žalovaný bez zřejmých obtíží vyvinout již v řízení původním. 7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu o obnovu řízení zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 235a odst. 2 o. s. ř. Náklady na straně procesně úspěšného žalobce, který byl v řízení o obnově zastoupen advokátem, pak vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na výsledných [částka]. 9. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne [datum] včasné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne [datum]. Odvolání žalovaného směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný především zpochybnil závěr soudu I. stupně, podle něhož měl možnost použít nové skutečnosti a důkazy již v původním řízení. Dovodil, že soud prvního stupně nesprávně určil konkrétní hranici mezi tím, kdy nemožnost uplatnění důkazů v původním řízení zavinil účastník a kdy jeho zavinění absentuje, když nedostatečně reflektoval konkrétní okolnosti případu. Podle soudu I. stupně nově označený důkaz v podobě pasportu z roku 1970 bylo možné bez dalšího obstarat již v rámci předchozího řízení na základě nahlédnutí do archivu stavebního úřadu. Tato úvaha dle žalovaného nereflektuje realitu a ani nekoresponduje s postupem, kterým žalovaný znalost o existenci nově předkládaného pasportu z roku 1970 získal. Pasport z roku 1970 se totiž nenacházel v archivu příslušného stavebního úřadu, ale v archivu Střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Předmětný pasport není povinnou či běžnou součástí stavební dokumentace každé stavby, pročež nebyl uložen v archivu stavebního úřadu. Proto nelze dovozovat, že pokud by žalovaný nahlédl do archivu stavebního úřadu již v průběhu předchozího řízení, získal by informace o prováděném stavebně historickém průzkumu z roku 1970. 11. Žalovaný zdůraznil, že žádným způsobem nezavinil neuplatnění nově předkládaných důkazů v původním řízení. Podle přesvědčení žalovaného by ani při vyvinutí aktivity, kterou lze rozumně očekávat od účastníka řízení nebylo možné dokumenty z roku 1970 v původním řízení obstarat a předložit, když se jedná o důkaz svým způsobem ojedinělý a nikoliv běžně dostupný. 12. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem soudu I. stupně, podle něhož nově označené důkazy nejsou způsobilé přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Takový závěr soudu I. stupně je podle názoru odvolatele přinejmenším předčasný, když pro rozhodnutí o povolení obnovy řízení postačí toliko pravděpodobnost, že nový důkaz příznivější rozhodnutí soudu přivodí. Žalovaný předkládané důkazy nejenže jasně prokazují užívací právo právních předchůdců žalovaného k předmětným nebytovým prostorám, ale taktéž jsou způsobilé posloužit jako důkaz pro účely závěru o osobě, které k dané části nemovitosti svědčí vlastnické právo. 13. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že obnovu řízení ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 155/2015 povolí. 14. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil. 15. Odvolací jednání ve věci bylo nařízeno na [datum]. K tomuto jednání se žalobce a jeho zástupce bez omluvy nedostavili. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř. Napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal odvolací soud postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 16. Obnova řízení je upravena ve čtvrté části, hlavě druhé občanského soudního řádu. Podle § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem I. stupně nebo za podmínek uvedených v ust. § 205a a § 21