91 CO 301/2022-410 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) 2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované v konečném znění domáhala náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu vydání nezákonných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně dvěma usneseními Policie ČR ze dne [datum], č. j. ÚOOZ [číslo]. Žalobkyně nejprve vyčíslila škodu analogicky podle § 254 odst. 1 daňového řádu jako úrok z prodlení z neoprávněného jednání orgánu veřejné moci, a to za období zajištění uvedeného objemu finančních prostředků na označených účtech od [datum] do [datum], ve výši [částka]. Následně žalobkyně uvedla, že jí škoda měla vzniknout tím, že se zajištěnými peněžními prostředky nemohla disponovat a využít je ke svému podnikání. K prokázání vzniku škody a její výše (po částečném zpětvzetí žaloby požadovala náhradu škody ve výši [částka]) předložila znalecký posudek [číslo] vypracovaný soudním znalcem doc. Ing. [jméno] [příjmení], Dr. dne [datum], který uvedl, že žalobkyni nevznikla majetková újma v důsledku kursového rozdílu, avšak vznikla jí škoda odpovídající ušlému výnosu, který lze vyjádřit pomocí zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. 3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 180/2018-249, kterým žalobu zamítl s odůvodněním, že ani jedno rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně nepředstavuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 192/2021-319, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen s tím, že jeho rozhodnutí je předčasné pro nedostatečná skutková zjištění. Odvolací soud zároveň uložil soudu I. stupně, aby vyhodnotil důvody, pro něž byla rozhodnutí policejního orgánu ze dne [datum], č. j. ÚOOZ [číslo], zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a znovu bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobkyně, a aby posoudil, zda vydání rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředků Městským soudem v Praze dne [datum] předcházel správný postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska splnění zásady rychlosti soudního řízení. Odvolací soud též naznačil, že se soud I. stupně může, aniž by zkoumal existenci odpovědnostního titulu, zabývat nejdříve tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, může být vůbec škodou. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dvěma usneseními Policie ČR ze dne [datum] (správně [datum]; pozn. odvolacího soudu), č. j. ÚOOZ [číslo], bylo rozhodnuto podle § 79f trestního řádu o zajištění veškerých peněžních prostředků a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výše [částka] na tam specifikovaných 6 účtech vedených ve prospěch žalobkyně u [právnická osoba] (dále i jen„ Sberbank“) a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výši [částka] na tam specifikovaných 10 účtech vedených u [právnická osoba] (dále i jen„ ČSOB“) ve prospěch žalobkyně, a to jako zajištění náhradní hodnoty, neboť nelze zajistit peněžní prostředky, u kterých zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byly výnosem z trestné činnosti a vydání nebo odnětí těchto finančních prostředků nelze dosáhnout jinak. Městský soud v Praze usneseními ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 8 To 28/2015, rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu tak, že napadená rozhodnutí policejního orgánu ze dne [datum] zrušil a znovu rozhodl za použití § 79f a § 79a tr. řádu o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u ČSOB s tím, že bylo nově postihnuto 7 účtů, a o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u Sberbank s tím, že byly nově postihnuty 4 účty. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že policejní orgán nepochybil, když přikročil k zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, jestliže ale byl zajištěn dvojnásobek předpokládaného výnosu z trestné činnosti, bylo to zjevně neadekvátní zajištění náhradní hodnoty. Městský soud v Praze proto napadená rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že zajistil peněžní prostředky na jím uvedených účtech do výše jejich zůstatku, přičemž součet takto zajištěných peněžních prostředků u těchto bank představuje částku [částka], která je plně adekvátní původnímu výnosu z trestné činnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu tak, že zrušil usnesení státního zástupce MSZ v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dle § 79a odst. 4 trestního řádu zrušil zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně vedených u ČSOB a Sberbank. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že zajištění peněžních prostředků bylo důvodné, avšak od doby zajištění uplynula doba jednoho roku, aniž by trestní řízení podstatně pokročilo. Žalobkyně uplatnila dne [datum] u žalované nárok na náhradu škody z důvodu uvedeného v žalobě, žalovaná její žádosti nevyhověla. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, § 15 odst. 1 a 2 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná. 6. Soud I. stupně vysvětlil, že zákon č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (§ 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. 7. Soud I. stupně poté konstatoval, že se s ohledem na závěr a pokyn odvolacího soudu nejprve zabýval existencí a povahou tvrzené škody. Uvedl, že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne [datum rozhodnutí]). 8. Soud I. stupně na základě uvedených skutečností uzavřel, že žalobkyní vymezený nárok nelze podřadit ani pod kategorii skutečné škody, ani pod kategorii ušlého zisku, neboť úrok z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků nepředstavuje zmenšení majetkového stavu poškozeného. Institut úroku z prodlení představuje speciální hmotněprávní nárok vznikající věřiteli vůči dlužníku v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1970 o. z.). Předpokladem vzniku takového nároku je právě prodlení na straně dlužníka. Prodlení s uvolněním zajištěných peněžních prostředků na straně žalované přitom žalobkyně ani netvrdila (pouze tvrdila, že zajištění samotné trvalo nepřiměřeně dlouho, což je však odlišná kategorie). 9. Podle soudu I. stupně pak nemá žalobkyně podle hmotného práva (tj. ani podle zákona č. 82/1998 Sb.) nárok na úhradu úroků z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků, když povinnost k jejich úhradě nelze v posuzovaném případě d