91 CO 347/2022-231 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zastavení řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a o omluvu žalované žalobci (výrok I.), dále byla zamítnuta žaloba co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.). Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále jen OS [obec]) pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 19 let a 4 měsíce, a to za situace, kdy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již byl žalobce dříve částečně odškodněn, a to na žalobcem předběžně uplatněného základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku řízení podle stavu k [datum] ve výši jednak [částka] a dále mu byla přiznána ještě i částka [částka] s příslušenstvím, tedy celkově částka [částka] s příslušenstvím. Protože namítané řízení však pokračovalo i po výše uvedeném datu, žalobce žádal o dodatečné odškodnění namítaného řízení za dobu od [datum] do [datum]. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná odškodnila žalobce již v minulosti za část namítaného řízení částkou [částka], a to na základě mimosoudního projednání věci a poté následného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] a na něj navazujícího rozhodnutí odvolacího soudu. Dále vyšel ze zjištění, že na základě žádosti žalobce ze dne [datum] poskytla žalovaná žalobci dne [datum] jako další odškodnění za dobu od [datum] do [datum] částku ve výši [částka]. 3. Soud I. stupně vzal též za prokázané, že řízení vedené u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a pravomocně skončilo dne [datum], tedy trvalo celkově cca 19 let a 3 měsíce a délka rozhodného období, za níž je žalobcem žádáno doodškodnění, byla v rozsahu cca 3 let a 6 měsíců. V období vymezeném žalobcem, tedy v období od [datum] do [datum], (poté, kdy byl soudem I. stupně vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované [příjmení] - [stát. instituce] a [anonymizováno] - Ministerstvu dopravy uložena povinnost poskytnout žalobci zprávu o všech informacích o něm vedených v informačních systémech, dále byla [anonymizováno] - [stát. instituce] a [anonymizováno] - Ministerstvu dopravy uložena povinnost zlikvidovat nepravdivé informace o žalobci obsažené v informačních systémech, a sice to, že je daňovým dlužníkem z důvodu nezaplacení pokuty a [anonymizováno] - Ministerstvu financí byla uložena i povinnost poskytnout žalobci omluvu), probíhalo řízení ještě na třech stupních soudní soustavy. Řízení probíhalo plynule s výjimkou nekoncentrovaného postupu soudu v období od [datum], kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, do [datum], kdy byl spis opětovně předložen dovolacímu soudu, když v meziobdobí byl spis vrácen soudům nižších stupňů k vydání opravných usnesení. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se na délce řízení v rozhodné fázi ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel, byť současně soud I. stupně konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že v rozhodném období žalobce žádal o odročení jednání, musel být vyzván k odstranění vad žaloby a došlo i k nutnosti řešení situace, kdo nadále bude či nebude žalobce v řízení zastupovat. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně dále uzavřel, že řízení bylo složitější po procesní, skutkové i právní stránce, když předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na poskytnutí zprávy o uchovávání jeho osobních údajů a omluvu od organizačních složek státu a dále náhrada škody ve výši [částka], to vše za situace, kdy v řízení vystupovali 3 žalobci a na straně žalované 3 organizační složky státu, účastníci byli soudem vyzýváni k vyjádření se, příp. k doplnění jejich podání, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláváni, jednání soudu bylo k žádosti žalobce odročeno a po zpětvzetí žaloby bylo vyčkáváno na vyjádření se žalovaných k tomuto zpětvzetí. 4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil nárok žalobce podle ustanovení §1, § 3, § 13 odsr.1, § 15 a § 31a odst. 1, 2, 3 z. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“). Při stanovení přiměřené výše odškodnění vyšel soud I. stupně z celkové délky posuzovaného řízení (tj. 19 let a 3 měsíce), přičemž hodnotil pouze skutečnosti, k nimž došlo v rozhodné části posuzovaného řízení. Zároveň zohlednil skutečnost, že žalobce již byl odškodněn částkou [částka] za dříve posuzovanou část namítaného řízení. Pro rozhodné období stanovil základní částku odškodnění sazbou ve výši [částka] za každý rok řízení (tj. [částka]) a částkou [částka] odpovídající dalším 6 měsícům řízení. Základní částku odškodnění za rozhodné období stanovenou ve výši [částka] soud I. stupně dále ponížil o 30 % z toho důvodu, že v rozhodném období se věc dále řešila na třech stupních soudní soustavy, dále ponížil základní částku odškodnění o 15 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Ve vztahu k ostatním kritériím uvedeným v § 31a OdpŠk neshledal žádné důvody pro zvýšení či naopak ponížení základní částky odškodnění, přičemž za těchto okolností soud I. stupně uzavřel, že žalobce má nárok na doodškodnění nemajetkové újmy v důsledku pokračujícího soudního řízení vedeného u OS [obec] pod shora uvedenou spisovou značkou ve výši [částka]. S ohledem na to, že žalobci však již byla za rozhodnou fázi napadeného řízení, které je předmětem projednávané věci, uhrazena ze strany žalované částka 34 938, Kč, o níž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku soudu I. stupně zastaveno, byla žaloba ve zbývajícím požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta jako nedůvodná. 5. O přiznání zákonných úroků z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, tedy částky v meziobdobí vyplacené Ministerstvem spravedlnosti, rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 15 OdpŠk ve spojení se skutkovým zjištěním, že žalovaná shora uvedenou částku poskytla žalobci až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo Ministerstvo spravedlnosti k mimosoudnímu vyřešení věci. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo soudem I. stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“). a náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobci, a to v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a dále 8 úkonů právní služby a 8 paušálních náhrad hotových výdajů právní zástupkyně žalobce, tedy celkově v částce [částka]. 7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, a to do výroků II. a IV. Žalobce především poukazoval na to, že v rámci mimosoudního projednání věci bylo Ministerstvem spravedlnosti nesprávně vycházeno ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení a následně nesprávně i soudem I. stupně z částky [částka] za jeden rok řízení, a to za situace, kdy celková délka posuzovaného řízení bylo extrémně nepřiměřená, a proto mělo být dle žalobce vycházeno ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení, a to bez modifikace za první dva roky řízení na polovinu, neboť k tomuto postupu již došlo v rámci předchozího kompenzačního řízení. Dále žalobce soudu I. stupně vytýkal to, že nebylo v řízení zohledněno, že žalobce se na délce řízení vůbec nijak nepodílel ani to, že žalobou se pokoušel přimět orgány veřejné moci k činnosti a dosáhnout projednání a rozhodnutí věci u správního orgánu. Žalobce poukazoval i na to, že soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že na straně žalobce vystupovali 3 žalobci, když upozorňoval na to, že„ 3 žalobci“ se řízení účastnili pouze po dobu půl roku na počátku celého soudního řízení. Dále polemizoval i se závěrem soudu I. stupně o složitosti řízení v důsledku rozšíření okruhu žalovaných (organizačních složek žalovaného státu) ze dvou na tři a dále uváděl, že v průběhu řízení docházelo k „ ping–pongu“ mezi soudy, správními orgány a správními soudy. Ze všech těchto důvodů tedy žalobce dovozoval, že zadostiučinění stanovené žalovanou a následně aprobované soudem ve výši pouze [částka] je zcela nedostatečné a způsob jeho výpočtu je chybný a odporující stanovisku [stanovisko NS]. 8. Žalobce též ve svém odvolání brojil proti výroku IV. rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo dle přesvědčení žalobce o nákladech řízení rozhodnuto v rozporu s § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., a to z toho důvodu, že nebyly zohledněny všechny žalobcem účelně vynaložené náklady potřebné k uplatňování jeho práva. Žalobce namítal, že v rozporu s § 151 odst.