91 CO 375/2021-519 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 2 436 m2, orná půda, v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], je ve společném jmění bývalých manželů [jméno] [jméno], [rodné číslo], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce domáhal požadovaného určení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, žalovaná uzavřela dne [datum] s JUDr. [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, kterou koupila specifikovaný pozemek, vklad práva byl proveden s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Kupní cena činila [částka] a byla uhrazena ze společného jmění účastníků a [částka] bylo poukázáno na účet žalované z účtů vedených na jméno žalobce. Stav zápisu v katastru nemovitostí je v rozporu se skutečným stavem, protože pozemek patří do společného jmění účastníků, ale v katastru je jako vlastník zapsána pouze žalovaná. Žalobce žádal žalovanou, aby s ním uzavřela souhlasné prohlášení, že tento pozemek patří do společného jmění účastníků, žalovaná jeho žádosti nevyhověla. 2. Soud I. stupně poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 163/2017-149, kterým žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení zamítl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 45/2019-205 Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobce podal žalobu podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (dále jen„ o. z.“), když tvrdí nesoulad zápisu výlučného vlastnictví žalované ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) se skutečným stavem a to, že jeho věcné právo ze SJM je tím dotčeno. Žaloba podle § 985 o. z. není žalobou ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podání této žaloby má oporu přímo v § 985 o. z. a lze ji projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby se zabýval především otázkou, z jakých prostředků byla uhrazena kupní cena ve výši [částka] za předmětný pozemek, z jakého důvodu uzavřela kupní smlouvu pouze žalovaná, případně dalšími relevantními námitkami účastníků tak, aby v řízení mohlo být postaveno najisto, zda předmětný pozemek je či není předmětem nyní již zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci byli manželé, manželství bylo uzavřeno dne [datum], předtím spolu účastníci asi dva roky žili, manželství bylo rozvedeno až v průběhu tohoto řízení. Za trvání manželství byla dne [datum] koupena sporná nemovitost, vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník uvedena žalovaná. Kupní cena byla zaplacena z účtu žalované dne [datum]. Na tento účet žalobce zaslal dne [datum] a dne [datum] dvakrát částku [částka]. 4. Soud I. stupně neměl za prokázané tvrzení žalované, že před uzavřením manželství poskytla žalobci půjčky ve výši [částka] a že částka 2 x [částka], kterou žalobce poukázal bezprostředně v časové souvislosti, kdy žalovaná kupní cenu odeslala prodávajícímu, ze svého účtu, byly vratky nějakých dřívějších půjček, které mezi sebou účastníci uzavřeli, a žalobce je těmito platbami vracel. Soud I. stupně měl naopak za prokázané, že tyto částky žalobce získal i jako odměny z jeho podnikání za trvání manželství. Oba účastníci měli úspory před uzavřením manželství, za trvání manželství měli oba nejprve příjmy z pracovní činnosti nebo podnikání, oba z pronájmů nemovitostí. 5. Základní skutečnosti ohledně půjček, jako reálných kontraktů, dle názoru soudu I. stupně prokázány nebyly ani tvrzením žalované, ani výpověďmi slyšených svědků, protože nikdo z nich neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o konkrétní půjčce nebo jejích podmínkách. Výpověďmi účastníků i svědků měl soud I. stupně pouze za prokázané, že žalovaná byla ta, kdo organizoval zlepšení standardu domu žalobce, který by se, dle svého vyjádření, spokojil i s vybavením původním, ale žalované nebránil, aby objednala novou kuchyň, zimní zahradu, atd. Žalovaná samozřejmě také v domě žalobce bydlela, tyto úpravy užívala. Žalobce potvrdil pouze investici žalované ve výši [částka], ale nikoli z titulu půjčky. Jaké byly pravé motivy účastníků, proč některé nemovitosti byly v katastru nemovitostí vedeny jen na žalovanou, o tom soud I. stupně nechtěl spekulovat. Dle soudu I. stupně to mohly být například obavy z postižení majetku v případě nějakého neúspěchu v podnikání žalobce, který podnikal kromě jiného ve v. o. s., nebo to tak bylo proto, že žalobce měl ve výlučném vlastnictví jiné nemovitosti. Ze společných prostředků žalobce provedl platby na účet svědka [příjmení], které se týkaly sporného pozemku, a svědek tyto činnosti i pro sebe zajišťoval. V tuto dobu žalobce nerozlišoval, že se jedná o platby na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalované. 6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 985 a § 3028 odst. 3 o. z., § 143 odst. 1 písm. a), § 143a odst. 1, § 144 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), že žaloba je důvodná. 7. Soud I. stupně uvedl, že veškerý majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství je ve společném jmění manželů, není-li dána výjimka dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Účastníci netvrdili, ani nebylo prokázáno, že by účastníci změnili rozsah majetku spadajícího do společného jmění manželů. Pokud žalovaná tvrdila, že kupní cena byla zaplacena z jejích výlučných prostředků, pak to byla dle soudu I. stupně právě žalovaná, která by musela prokázat (a v tomto směru ji tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní), že zde existovala některá z výjimek, protože zákon vytvářel existenci domněnky, že vše nabyté alespoň jedním z manželů za trvání manželství je ve společném jmění manželů. Toto se žalované nepodařilo prokázat, proto soud I. stupně žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 x [částka] a náklady za právní zastoupení advokátkou, které přísluší odměna za 23 úkonů po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ AT“ nebo„ advokátní tarif“). Soud I. stupně vysvětlil, že nestanovil hodnotu úkonu z ceny nemovitosti, jak navrhoval žalobce, který sice předložil posudek na cenu nemovitosti vypracovaný odhadcem Ing. [jméno] [příjmení], který hodnotu sporné nemovitosti stanovil na [částka]. Soud I. stupně však z uvedeného posudku nečinil žádná zjištění, protože by to přesahovalo potřeby tohoto řízení, jehož předmětem je pouze určení, zda nemovitost patří do zaniklého společného jmění manželů. Soud I. stupně poukázal na to, že není smyslem tohoto řízení, aby nevypořádané společné jmění manželů bylo zatíženo částkou za náklady řízení. Odměna přísluší advokátce za úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), odst. 2 písm. f) AT (převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby z [datum], vyjádření z [datum], ½ úkonu za jednání dne [datum], kdy nebylo jednáno ve věci samé, návrh na pokračování v řízení, vyjádření z [datum], účast u jednání dne [datum], odvolání do rozsudku, účast u jednání u MS v [obec], účast u jednání dne [datum], dne [datum] - 2 úkony, vyjádření z [datum], jednání dne [datum] - 3 úkony, jednání [datum] - 2 úkony, vyjádření, jednání dne [datum], ½ úkonu za jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), 23 x paušál po [částka] podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka]. Platební místo pro náklady řízení stanovil soud I. stupně odkazem na § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná. 10. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Namítal, že soud I. stupně nesprávně aplikoval advokátní tarif, když při stanovení tarifní hodnoty věci vycházel z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15 a s ohledem na jeho závěry měl za to, že za tarifní hodnotu věci je třeba považovat cenu předmětného pozemku, tj. částku [částka] dle ocenění Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. tak, že žalovaná je povinna z