20 CO 141/2023-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně 16 377 Kč, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 19 413,70 Kč s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení 31 848 Kč a žalobu zamítl ohledně úroku z prodlení z částky 57 750 Kč od [datum] do [datum] a částky 21 959,30 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se po částečném zpětvzetí žaloby o 16 377 Kč domáhala zaplacení částky 41 373 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce řízení, vedeného před [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] o určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení ve výši 142 336 Kč (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že dostatečnou satisfakcí nemajetkové újmy žalobkyně je částka 16 377 kč, kterou jí poskytla v rámci předběžného projednání nároku. 2. Soud I. stupně vyšel z nesporného průběhu posuzovaného řízení, popsaného ve 2. odstavci rozsudku a z výpovědi žalobkyně a listinných důkazů, uvedených v odstavcích 6. - 7. rozsudku, která posoudil podle § 1 odst. 1, § 13, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), a podle § 1 odst. 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1, § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Za použití judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 344/2014), aplikoval čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), § 13 odst. 1 věta třetí náhradového zákona a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 (Stanovisko) na podkladě závěru, že předmětem posuzovaného řízení bylo právo soukromoprávní povahy. Dovodil, že při aplikaci částky 15 000 Kč za první dva roky a za každý následující rok řízení činí základní částka peněžního zadostiučinění 32 537 Kč. Tuto částku snížil o 20 % pro složitost věci a navýšil ji o 20% pro postup [anonymizována dvě slova], který dvakrát neprodloužil lhůtu k vypracování rozhodnutí, a o 10 % z důvodu žalobkyní podané výzvu proti nečinnosti ze dne [datum]. Uzavřel, že žalobkyně má právo na přiměřené odškodnění ve výši 35 790,70 Kč a po odečtení žalovanou zaplacené částky 16 377 Kč žalobě vyhověl ohledně 19 413,70 Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) od [datum], kdy se žalovaná uplynutím šestiměsíční lhůty k plnění podle § 15 odst. 1 náhradového zákona dostala do prodlení. Žalobkyni dále přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení. 3. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na názoru, že z její strany žalobkyni již poskytnuté peněžní zadostiučinění je dostatečné a nesouhlasila s posouzením jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona soudem I. stupně. Poukázala na skutkovou, procesní a hmotněprávní složitost posuzovaného řízení, která je zpravidla judikaturou Městského soudu v Praze ohodnocovaná snížením peněžního zadostiučinění o 30%, případně 60% (rozhodnutí sp.zn. 20 Co 154/2021, 21 Co 401/2021, 16 Co 99/2022, 16 Co 402/2020). Zdůraznila, že řízení před [anonymizována dvě slova] podléhá oproti soudnímu řízení vyšetřovací zásadě a dovozovala, že nelze těžit ze zahlcení [anonymizována dvě slova] stovkami obdobných návrhů (viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 213/2020, aprobovaný usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3234/2020). Vyjádřila přesvědčení, že jí provedené snížení zadostiučinění z důvodu složitosti věci o 50% odpovídá rozhodovací soudní praxi. Proti navýšení základní částky zadostiučinění z důvodu postupu [anonymizována dvě slova] o 20% žalovaná namítla, že překročení zákonných lhůt pro rozhodnutí je příčinnou posouzení délky posuzovaného řízení jako nepřiměřené a není důvod k tomu, zohledňovat je dvakrát. Toto pochybení navíc spočívalo pouze v neoznámení prodloužení lhůty, které složitost věci odůvodňovala. Výzva proti nečinnosti ze dne [datum] se netýká žalobkyně a byla nedůvodná. Soud I. stupně se naopak nevypořádal s námitkami žalované ohledně postupu žalobkyně, kterým přispěla k průtahům v řízení, neboť byla vyzývána k odstranění vad návrhu, záměrně uváděla [anonymizována dvě slova] v omyl ohledně skutkového stavu a teprve po výzvě k seznámení se s podklady pro rozhodnutí rozšířila svůj návrh s novou argumentaci. Soud I. stupně měl rovněž zohlednit, že žalobkyně před zahájením řízení odmítla nabídku smírného řešení sporu a okolnost, že uzavření její pojistné smlouvy zprostředkovatel její bratr, který podle její výpovědi také všechny záležitosti kolem této smlouvy řešil, řízení pro ni tudíž mělo snížený významu. Proti výroku o náhradě nákladů řízení žalovaná namítla, že zpětvzetí žaloby v důsledku jejího plnění před podáním žaloby se mělo odrazit v poměru úspěchu ve věci. Dále namítla, že za předběžné uplatnění nároku ve smyslu § 31 odst. 4 náhradového zákona žalobkyni náhrada nákladů nenáleží a neměla jí být přiznána ani za vyjádření ve věci ze dne [datum], které mohlo být předneseno na jednání, a ze dne [datum], kterým reagovala na výzvu soudu k upřesnění vadné žaloby, pročež se nejednalo o účelné úkony. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo, aby jej v tomto výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku a ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že soudní judikatura stran posouzení jednotlivých kritérií pro určení výše finančního zadostiučinění je nejednotná a že přetížení předmětnými spory si způsobil [anonymizována dvě slova] sám svou dlouhodobou nečinností. V posuzované věci zaslala žalobkyně [anonymizována dvě slova] výzvu k odstranění nečinnosti dne [datum] a navýšení zadostiučinění z tohoto důvodu je proto správné. Skutečnost, že žalobkyně odmítla smírné řešení sporu, není pro posouzení věci relevantní stejně jako námitka, že věc za ni řešil její bratr, což pro ni nijak nesnižuje význam řízení, jehož předmětem byla částka 145 744,49 Kč. Ohledně náhrady nákladů poukázala žalobkyně na ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a dovozovala, že veškerá její vyjádření byla prováděná buď na výzvu soudu nebo v reakci na vyjádření žalované. 5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalovaná odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal vyhovující výrok rozsudku v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího mu řízení, a odvolání shledal částečně důvodným. Soud I. stupně zhodnotil základ nároku žalobkyně v souladu s aktuální judikaturou (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 570/20, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2402/2020) a správně se tedy zabýval přiměřeností délky posuzovaného řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, byť mu lze vytknout absenci úvahy o nepřiměřenosti této délky ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 s ohledem na postup orgánů veřejné moci s přihlédnutím k demonstrativně jmenovaným kritériím v § 31a odst. 3 náhradového zákona (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1328/ zn. 30 Cdo 2098/2012, sp. zn. 28 Cdo 3727/2011) srov. rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (Závěr, že celková délka řízení není přiměřená (ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), není možné učinit, aniž by soud zformuloval úsudek, z nějž bude patrno, které z rozhodných okolností se projevily v hodnocení délky řízení jako nepřiměřené (v porovnání s těmi, jež by jinak odůvodňovaly závěr o přiměřenosti délky řízení Jen z toho, že stát poskytl před zahájením soudního sporu (nebo i v jeho průběhu) o náhradu nemajetkové újmy v penězích za nepřiměřenou délku řízení poškozenému zadostiučinění formou konstatování porušení práva, nelze pro účely takového sporu bez dalšího budovat skutkové a právní závěry na tom, že celková délka řízení„ není přiměřená“.) 6. Odvolací soud nicméně ve shodě s účastníky řízení dovodil, že s ohledem na postup [anonymizována dvě slova] v posuzovaném řízení, v němž došlo k výrazným prodlevám a nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí, byla délka posuzovaného řízení ve smyslu § 13 odst. 1 náhradového zákona nepřiměřená a žalobkyni proto náleží podle § 31a odst. 2 náhradového zákona peněžní zadostiučinění, jehož základ soud I. stupně při aplikaci výše uvedeného stanoviska za trvání posuzovaného řízení přes 3 roky správně vyčíslil na částku 32 537 Kč. V hodnocení míry vlivu jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 náhradového zákona na modifikaci základní částky se s ním však odvolací soud rozchází. Ve věcech obdobného nároku při posuzovaní řízení u [anonymizována dvě slova],