12 Co 112/2024-94 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 500 000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 451 500 Kč (výrok I.) a náklady řízení k rukám zástupkyně žalobce v částce 97 335 Kč (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Rozhodl tak o návrhu žalobce, kterým se domáhal na žalovaném zaplacení částek uvedených v bodě 1. s odůvodněním, že dne 22. 1. 2020 žalobce s žalovaným uzavřeli dohodu, na základě které se žalovaný jako zhotovitel zavázal pro žalobce jako objednatele získat stavební povolení na výstavbu budovy na pozemku náležejícímu žalobci na adrese , adresa, ve lhůtě do 1. 9. 2020. Žalobce za to žalovanému uhradil částku 500 000 Kč. Dohodou ze dne 1. 3. 2020 účastníci ukončili dohodu ze dne 22. 1. 2020 a žalovaný se zavázal k vrácení částky ve výši 500 000 Kč. Dne 10. 9. 2020 se pak žalovaný zavázal žalobci částku 500 000 Kč vrátit do 5. 10. 2020 a pro případ nedojde-li ve stanovené lhůtě k vrácení uvedené částky, se zavázal žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dané částky. Žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu vyčíslenou ke dni podání žaloby na částku 451 500 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 16. 8. 2022, žalovaný však ničeho nevrátil a na předžalobní výzvu nereagoval.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, protože vykonal pro žalobce určitou činnost bezprostředně se vztahující k zadání žalobce a z toho důvodu žalobci nárok na vrácení zaplacené odměny nevznikl. Po uzavření dohody předal žalobce žalovanému všechny relevantní dokumenty k posouzení a po několika týdnech hloubkové kontroly projektu proběhla mezi účastníky schůzka, na které žalovaný žalobci vytyčil hlavní problematické okruhy daného projektu a navrhl žalobci další postup a řešení. Součástí návrhu byl odhad potřebných nákladů spojených s potřebným využitím služeb architekta a inženýringu a práce žalovaného, který se pohyboval kolem 2 000 000 Kč. Za několik dní po této schůzce sdělil žalobce žalovanému, že si našel někoho jiného, kdo to udělá levněji, a požádal žalovaného o vrácení zaplacené částky s tím, že pro žalovaného bude mít jiný blíže nespecifikovaný úkol spojený s projektem. Strávil spoustu práce studiem projektové dokumentace, které mají pro žalobce nedozírnou hodnotu, a navrhl vrácení 150 000 Kč. Žalobce ujistil žalovaného o další spolupráci a přiměl ho podepsat potvrzení, že mu má vrátit celou zaplacenou částku. Později se ukázalo, že žalobce neměl v úmyslu žalovanému nabízet žádnou jinou práci a místo toho vyzval žalovaného k vrácení celé částky.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel podepsali dne 22. 1. 2020 listinu nazvanou jako „dohoda ze dne 22. 1. 2020“ vyhotovenou v , Anonymizováno, jazyce. V dohodě se žalovaný zavázal získat stavební povolení na výstavbu budovy na pozemku náležícímu žalobci na adrese , adresa, , ve lhůtě do 1. 9. 2020 a žalobce se zavázal zaplatit cenu prací žalovaného ve výši 550 000 Kč tak, že zaplatí zálohu 500 000 Kč do tří pracovních dní ode dne podpisu dohody a zbylou část 50 000 Kč zaplatí do tří pracovních dní od převzetí objednatelem stavebního povolení. Žalovaný podepsal nedatovanou listinu nazvanou „úpis“, v níž stvrdil, že dne 22. 1. 2020 převzal od žalobce částku ve výši 500 000 Kč jako zálohu na plnění z dohody ze dne 22. 1. 2020 o poskytování služeb pro získání stavebního povolení na výstavbu budovy na pozemku v , adresa, . Žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel podepsali dne 1. 3. 2020 listinu nazvanou „dohoda ze dne 1. března 2020“ vyhotovenou v , Anonymizováno, jazyce. Účastníci se dohodli, že dohoda ze dne 22. 1. 2020, podle které se žalovaný zavazuje získat stavební povolení na výstavbu budovy na pozemku náležícímu objednateli na adrese , adresa, , ve lhůtě do 1. 9. 2020 a žalobce se zavazuje zaplatit zálohu ve výši 500 000 Kč, se vypovídá. Žalovaný se zavázal ve lhůtě do 15. března 2020 žalobci vrátit zálohu ve výši 500 000 Kč obdrženou dne 22. 1. 2020 po dohodě ze dne 22. 1. 2020. Potvrzením o převzetí žalobcem od žalovaného peněžních prostředků je doklad vystavený žalovaným. Dohoda ze dne 22. 1. 2020 je považována za ukončenou okamžikem obdržení žalobcem od žalovaného peněžních prostředků ve výši 500 000 Kč. Dne 10. 9. 2020 podepsal žalovaný listinu nazvanou „záruční dopis“, v níž se zaručil k vrácení žalobci jím obdržených na základě úpisu a dohody ze dne 1. 3. 2020 peněžních prostředků ve výši 500 000 Kč. V případě nevrácení uvedených peněžních prostředků ve lhůtě do 5. října 2020 se zavázal zaplatit penále ve výši 0,1 procent za každý den prodlení. Žalobce vyzval prostřednictvím své zástupkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 500 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně od 6. 10. 2020 do zaplacení do 7 dnů od obdržení výzvy a na adresu žalovaného předžalobní výzva odeslal dne 16. 8. 2022.5. Uzavřel, že účastníci uzavřeli dne 22. 1. 2020 písemnou smlouvu, která je svojí povahou smlouvou příkazní a na jejímž základě se žalovaný zavázal obstarat pro žalobce stavební povolení na výstavbu budovy na pozemku žalobce. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalobce zaplatí žalovanému zálohu na odměnu ve výši 500 000 Kč, což žalobce splnil a zálohu žalovanému zaplatil. Následně se žalobce se žalovaným dne 1. 3. 2020 písemně dohodli na zániku závazku ze smlouvy uzavřené dne 22. 1. 2020. Součástí dohody bylo vypořádání zálohy poskytnuté žalobcem žalovanému a žalovaný se zavázal vrátit žalobci přijatou částku 500 000 Kč do 15. 3. 2020. Žalovaný žádné vzájemné plnění v dohodě neuplatnil (§ 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). V souladu s § 2053 o. z. žalovaný následně dne 10. 9. 2020 písemně uznal svůj dluh vůči žalobci na vrácení zálohy 500 000 Kč a zavázal se jej splnit do 5. 10. 2020.6. V souladu s § 2048 odst. 1 o. z. si účastníci v souvislosti se žalovaným učiněným uznáním dluhu sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného se splněním jeho povinnosti vrátit žalobci zálohu 500 000 Kč utvrzenou uznáním dluhu. Žalovaný písemně navrhl žalobci, že mu zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a žalobce tento jeho návrh mlčky přijal. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě nemusí být povinně písemné, byla smluvní pokuta mezi účastníky dohodnuta platně.7. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci dosud nevrácené plnění ze zaniklé smlouvy ve výši 500 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 500 000 Kč (tj. 500 Kč denně) za 903 dní prodlení v období od 6. 10. 2020 do 28. 3. 2023 v celkové výši 451 500 Kč (903 x 500 Kč).8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil rozhodl soud ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský osudní řád, dále jen „o.s.ř.“9. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný s odůvodněním, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem a k žalovaným označeným důkazům, ačkoliv k nim přihlédnout měl a dále, že řízení bylo postiženo jinou závažnou vadou, přičemž veškerá shora uvedená pochybení soudu měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Žalovaný měl v úmyslu se nařízeného jednání ve věci osobně zúčastnit, a pro tuto příležitost měl připravenou svou účastnickou výpověď a další důkazy ve věci, které by prokázaly zcela evidentní neoprávněnost nároku žalobce. Nicméně, s ohledem na skutečnost, že několik dnů před jednáním žalovaný onemocněl, chtěl požádat soud o odročení jednání.11. Z tohoto důvodu žalovaný požádal svého ošetřujícího lékaře o zaslání na datovou schránku soudu lékařského potvrzení o nemoci žalovaného, což lékař učinil. A následně, v průběhu několika dnů před nařízeným jednáním, tedy ve dnech 7.10. a 8.10.2023 se žalovaný marně snažil dovolat na Obvodní soud pro Prahu 5, aby požádal soud o odročení věci. Nicméně, ve dnech 7.10. tak i dne 8.10.2023 se žalovanému podařilo jednou dovolat na informační ústřednu soudu I. stupně a telefonní operátorka mu potvrdila, že soud obdržel lékařské potvrzení a že jednání ve věci je odročeno.12. Žalovanému byla neprávem odňata možnost jednat ve vlastní věci před soudem, což je jednoznačným porušením jeho Ústavou a Listinou zaručených prav a svobod.13. Řízení je tak postižené závažnou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.14. Proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil zpět soudu I. stupně.15. Žalobce se vyjádřil tak, že má za to, že odvolání je nedůvodné, a žalovanému nic nebránilo prostřednictvím pošty požádat soud o odročení, když se údajně snažil několik dnů před jednáním dovolat soudu, jak tvrdí ve svém odvolání.16. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.17. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen zčásti.18. Soud I. stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutko