13 Co 305/2024-197 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 28 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 336 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 11. 8. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobci částku 56 272 Kč k rukám jeho zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a státu v téže lhůtě částku 14 538,34 Kč (výrok IV).2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout jednak následkem trestního stíhání jeho osoby (posléze) pro trestný čin zvýhodnění věřitele dle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“), vedeného (posléze) u Okresního soudu , místo, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , místo, – pobočka v , místo, jako odvolacího soudu ze dne 29. 9. 2022, byl žalobce zproštěn na něj podané obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. řád“), jednak v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání. Újmu vzniklou z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání žádá žalobce odškodnit zaplacením částky 317 500 Kč poté, co mu žalovaná z tohoto titulu zaplatila částku 50 000 Kč. Na odškodnění újmy zapříčiněné tvrzenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání požaduje žalobce zaplacení ještě částky 47 687 Kč po plnění žalované částkou 64 813 Kč. Celkem tak žalobce požaduje na žalované zaplacení částky 365 187 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 11. 8. 2023 do zaplacení s tím, že nárok u žalované předběžně uplatnil dne 10. 2. 2023.3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování předně z podrobně zjištěného průběhu žalobcova trestního stíhání, zahájeného poté, co byly již ve dnech 18. 2. 2013, 7. 3. 2014 a 31. 12. 2014 zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání řady trestných činů, kterých se žalobce mohl dopustit, usnesením policejního orgánu ze dne 17. 8. 2016 a skončeného nabytím právní moci již shora uvedeného rozsudku okresního soudu dne 29. 9. 2022. Žalobce byl původně trestně stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Trestné činnosti se měl dopustit v době, kdy působil jako jednatel ve společnosti , společnost, , bylo mu kladeno za vinu, že nepodnikl kroky cestou insolvenčního řízení, ačkoliv mu mělo být zřejmé, že je jmenovaná společnost předlužená, současně měl upřednostnit některé věřitele společnosti před jinými, čímž měl zmařit uspokojení (dalších) 118 věřitelů. Dne 14. 8. 2017 byl žalobce vyrozuměn o tom, že jednání kladené mu za vinu bude nadále posuzováno jen jako zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Pokud jde o průběh žalobcova trestního stíhání a jemu předcházejícího prověřování, odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku (bod 6). Žalobce uplatnil posléze zažalované nároky u žalované dne 10. 2. 2023, žalovaná před podáním žaloby plnila jen shora uvedenými částkami.4. Při právním posouzení věci soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“).5. K nároku na odškodnění nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání soud prvního stupně na jejich podkladě předně konstatoval, že žalobcovo trestní stíhání je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, což při splnění dalších podmínek (vznik újmy a příčinná souvislost) zakládá právo na odškodnění.6. Ke splnění těchto podmínek soud prvního stupně v intencích závěrů jím citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněného pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 122/2012“), uvedl, že žalobce byl stíhán pro majetkový trestný čin, za který mu v případě odsouzení hrozilo uložení trestu odnětí svobody v sazbě 2 až 8 let nebo zákazu činnosti. Nebyl stíhán vazebně, trestní stíhání nebylo medializováno s užitím jeho jména či obrazového zachycení. (Majetková) povaha uvedeného trestného činu podle soudu prvního stupně není spojena s vyšší mírou společenského odsouzení, oproti kupř. trestným činům proti životu a zdraví. Stíhání trvalo 6 let a 1 měsíc. Soud prvního stupně nepřihlížel ani k jemu předcházející fázi prověřování, neshledaje důvodů pro aplikaci závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21, vzhledem k nesouměřitelnosti jím posuzované situace s žalobcovou situací, ani ke skutečnosti, že se žalobce stal na sklonku roku 2012 obětí napadení neznámými pachateli, v jehož důsledku utrpěl vážnou újmu na zdraví. Akcentoval, že prověřování je vedeno ve věci, nikoliv vůči konkrétní osobě, a že neztotožnění pachatelů útoku na žalobce s věcí nijak nesouviselo. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že trestní stíhání mělo negativní dopad na žalobcovu psychiku, že trpěl stresem, hůře se soustředil, zapomínal. V době zahájení trestního stíhání (, Anonymizováno, ) se stal otcem, o to úkorněji jeho vedení vnímal, s manželkou odložil pořízení vlastního bydlení z důvodu výše škody, jejíž způsobení bylo žalobci kladeno za vinu, oba manželé měli strach o příjmy rodiny v situaci, pokud by byl odsouzen, i v této souvislosti nastoupila žalobcova manželka krátce po porodu zpátky do práce. Žalobce měl obavy z možných dotazů na trestní stíhání při hledání nového zaměstnání.7. Na druhou stranu soud prvního stupně nevzal za prokázanou žalobcem tvrzenou příčinnou souvislost mezi nerozšířením rodiny o další dítě a trestním stíháním, bylo-li jeho manželce v průběhu trestního stíhání diagnostikováno vážné autoimunitní onemocnění, kvůli němuž je pořízení dalšího potomka obtížné. Manželka žalobce podporovala, širší rodina o trestním stíhání nevěděla. V profesní oblasti soud prvního stupně akcentoval, že jakkoliv trestní stíhání vešlo ve známost jistě v jedné žalobcově konkrétní pracovní věci, v níž – jako jednatel společnosti , společnost 2, . – jednal o podmínkách koupě stroje od společnosti , společnost 3, , stalo se tak v situaci, kdy dodavatel stroje, věřitel společnosti , společnost, , byl do žalobcova trestního stíhání přihlášen jako jeden z poškozených, toto ho ale „primárně nezajímalo“, zajímalo ho spíše figurování žalobce ve společnosti , společnost, , v této souvislosti posuzoval možná rizika zaplacení kupní ceny. Dotazy při pracovních pohovorech stran prověřování trestné činnosti konečně podle soudu prvního stupně nelze klást k tíži státu, neboť jde o „úsudek třetích osob (potencionálních zaměstnavatelů) a jejich následné rozhodnutí“.8. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci v důsledku trestního stíhání vznikla nemajetková újma, kterou je s ohledem na naplnění kritérií povahy trestní věci, délky trestního stíhání (i s přihlédnutím k jejímu samostatnému odškodnění) a následků jím způsobeným v žalobcově osobnostní sféře namístě odškodnit v penězích. I s přihlédnutím ke srovnatelným a nesrovnatelným odškodňovacím případům, o nichž soud prvního stupně pojednal pod body 34 až 36 odůvodnění napadeného rozsudku, shledal adekvátním peněžním odškodněním újmy vzniklé žalobci trestním stíháním částku 75 000 Kč.9. Pokud jde o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za tvrzenou nepřiměřenou délku trestního stíhání, dobu jeho vedení (6 let a 1 měsíc) soud prvního stupně zhodnotil na podkladě zjištěného průběhu trestního stíhání jako již nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup. Akcentoval, že v řízení došlo k průtahu v řízení o odvolání proti druhému (zprošťujícímu) rozsudku, a to v době od 3. 2. 2022, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí, do 29. 8. 2022, kdy bylo – v řízení trvajícím t. č. již šest let – teprve nařízeno veřejné zasedání k projednání odvolání. Dále soud prvního stupně dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je na místě odškodnit v penězích, když žalovaná vznik újmy nevyvracela a na její odškodnění sama plnila v penězích. Výši peněžního odškodnění pak, Anonymizováno, soud prvního stupně stanovil, vycházeje z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní odškodnění za celé řízení ve výši 76 250 Kč, dané součinem roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč (resp. 7 500 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, dále upravil, a t