20 Co 217/2024-710 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 36 300 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 62 508,60 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že se o ni žalovaná bezdůvodně obohatila provedenou úhradou žalobkyně na faktury č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2018 a č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2019, vždy na 18 150 Kč, za právní služby, které fakticky žalobkyni neposkytla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že faktury vystavila na základě v roce 2018 skutečně poskytnutých právních služeb, jež žalobkyni poskytovala průběžně od roku 2014.2. Soud I. stupně žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č.j. 14 C 128/2019-313, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 6. 2022, č.j. 20 Co 159/2022-361, pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí a jeho vnitřní rozpornost s poukazem na to, že žalovaná tvrdila konkrétní právní služby, které pro žalobkyni v rozhodné době provedla, a nabízela k tomu listinné důkazy, které soud I. stupně nezhodnotil ani žalovanou nepoučil o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Odvolací soud rovněž poukázal na tvrzení žalobkyně a s ním spojenou její důkazní povinnost stran zaplacení zálohové faktury, jež se měla týkat stejného období jako sporné faktury, kterou žalovaná nevyúčtovala. Soud I. stupně poté žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č.j. 14 C 128/2019-451, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 7. 2023, č.j. 20 Co 207/2023-567. Odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně v rozporu s jeho závazným právním názorem uzavřel, že dobrovolným zaplacením sporných faktur došlo k uznání nároku žalované žalobkyní a při nezměněném skutkovém stavu nesprávně dovodil, že ve smyslu § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) se žalovaná bezdůvodně neobohatila, jelikož účetní žalobkyně faktury proplácela, ačkoliv věděla, že žalovaná právní služby neposkytla. Soudu I. stupně bylo s přikázáním věci jinému soudci uloženo opětovně zhodnotit veškeré relevantní provedené důkazy, případně provést i důkazy další po příslušném poučení účastnic v závislosti na jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, za účelem zjištění, zda fakturované právní služby byly ze strany žalované žalobkyni v rozhodném období poskytnuty.3. Soud I. stupně po doplnění dokazování učinil zjištění, popsaná v odstavcích 12. – 42. napadeného rozsudku, a věc posoudil podle § 1958 odst. 2, § 1968, § 1970, § 2054 odst. 2, § 2991 odst. 1, 2, § 2993 o. z. a § 25 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Vázán právním názorem odvolacího soudu nepřisvědčil žalované, že žalobkyně zaplacením sporných faktur uznala dluh, a nepřípadnou shledal i argumentaci žalované § 2997 odst. 1 o. z., neboť vědomost žalobkyně o tom, že by plnila bez právního důvodu, nebyla zjištěna. Svědkyně , jméno FO, naopak jednoznačně vypověděla, že faktury proplácela pouze proto, že s jejich proplacením měl dát souhlas , jméno FO, (který to v rámci svého výslechu popřel). Rovněž z prohlášení , jméno FO, ze dne 21. 1. 2019 nelze vycházet, jak již dříve konstatoval odvolací soud. Za použití judikatury Nejvyššího soudu soud I. stupně zdůraznil, že žalovanou tíží důkazní břemeno ohledně právního důvodu, který ji opravňuje ponechat si přijaté plnění a na základě hodnocení jednotlivých listinných důkazů uzavřel, že ze žádného z nich nelze dovodit faktické poskytnutí právních služeb žalovanou v rozsahu, uvedeném v jejím podání ze dne 24. 7. 2020. Z dokazování sice vyplynulo, že žalovaná v minulosti žalobkyni právní služby poskytovala a žalovaná předložila řadu listin, z nichž je patrné, že určité právní úkony skutečně byly učiněny, nelze z nich však dovodit, kdo tyto úkony učinil a jak dlouho ten který úkon. Tyto závěry mutatis mutandis platí i ve vztahu k vyslýchaným svědkům. Svědek , jméno FO, si například vzpomněl, že žalovaná prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, nějaké právní úkony pro žalobkyni vykonala, avšak k doplňujícím dotazům nebyl schopen uvést jakékoliv podrobnosti. Nelze proto dojít k závěru, že žalovaná vykonala tu kterou službu v jí tvrzeném časovém rozsahu. Soud I. stupně podotkl, že žalovaná měla v souladu s § 25 zákona o advokacii povinnost vést o poskytování právních služeb přiměřenou dokumentaci, kterou však nepředložila. Za situace, kdy ochuzená žalobkyně prokázala přesun peněžních prostředků ve výši 36 300 Kč do majetkové sféry žalované, jíž se tvrzení o poskytnutí právních služeb žalobkyni ani po zákonném poučení prokázat nepodařilo, soud I. stupně žalobě vyhověl. Žalobkyni přiznal též úrok z prodlení od 18. 4. 2019 na podkladě závěru, že žalovaná byla povinna bez zbytečného odkladu bezdůvodné obohacení vrátit na základě žádosti žalobkyně z 16. 4. 2019. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavcích 68 až 76.4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a označila jej za nesprávný, nezákonný a neodůvodněný. Dovozovala, že žaloba je, stejně jako desítky dalších obdobných žalob či stížností, projevem šikany ze strany , jméno FO, a osob jim ovládaných, neboť ten se jí mstí a chce ji profesně zničit, proto je jeho svědecká výpověď zcela nevěrohodná. Argumentovala tím, že předložila soudu I. stupně řadu listin, jimiž prokázala provedení fakturovaných služeb, částečně potvrzených i svědecky, například výpovědí svědka , jméno FO, , z níž vyplynulo, že jednatelka žalované , tituly před jménem, , jméno FO, poskytovala pomoc všem zaměstnancům a zajišťovala právní pomoc napříč konsorciem. Rovněž svědek , jméno FO, potvrdil, že s , tituly před jménem, , jméno FO, občas něco konzultovali (například záležitosti okolo sanitek) a byla právničkou skrze všechny společnosti, ovládané , jméno FO, . V rozhodném období byla , tituly před jménem, , jméno FO, jediným právníkem, který žalobkyni poskytoval právní služby, takže doložené listiny musela vyhotovit žalovaná. Výpovědí svědka , jméno FO, žalovaná prokázala dohodu o odměně ve výši 2 000 Kč za hodinu poskytnuté právní služby. Naopak výpověď svědkyně , jméno FO, je nevěrohodná, jelikož , jméno FO, s ní z vazby komunikoval na každodenní bázi a byl i odsouzen za ovlivňování svědků. Tato svědkyně byla zmocněna za žalobkyni jednat jakožto účetní a věděla, že plní bez právního důvodu, k čemuž žalovaná poukázala na její výpověď ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 122/2019 (v níž měla uvést sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , že vystavuje faktury za právní služby za účelem spoření peněž pro pana , jméno FO, , který se v té době nacházel ve vazbě). Žalovaná s odkazem na soudní judikaturu dovozovala, že žalobkyně se při vědomí plnění bez právního důvodu nemůže podle § 2997 odst. 1 o. z. úspěšně domáhat vrácení poskytnutého plnění. Argumentovala dále k postavení jednatele obchodní společnosti a k jeho možnému porušení povinnosti péče řádného hospodáře faktickým přenecháním řízení obchodní korporace jiné osobě (, jméno FO, ) se závěrem, že požadavky žalobkyně ohledně proplacených faktur mají směřovat vůči jejímu tehdejšímu jednateli. Uzavřela, že právní služby poskytla a žalobkyně je využila, proto se nemohla na její úkor obohatit, jelikož bylo plněno ze spravedlivého důvodu. Dále žalovaná v rámci odvolacího řízení navrhovala provést dokazování k charakteru a obecnému chování , jméno FO, (otevřeným dopisem , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho výpovědí, osvědčením o prohlášení , jméno FO, ) a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu ve skutkově obdobných věcech v její prospěch a zdůraznila, že žalovaná ani po opakovaném poučení rozhodné skutečnosti neprokázala. Nebylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, případně s jakým obsahem, a žalovanou navržení svědci nepotvrdili, zda a kdo si konkrétní právní služby jménem žalobkyně u žalované objednával a kdo je obdržel. Nebyly prokázány ani samotné tvrzené právní služby především proto, že se jednalo o změť neurčitých a nesouvisejících listin často duplicitně používaných jako důkazy o údajné právní pomoci jiným subjektům v jiných řízeních, ale také listin nejasného a pochybného původu a okamžiku vzniku, listin zjevně prefabrikovaných čin vyhotovených úplně jinými osobami než žalovanou. Žalovanou předestírané bulvární články ohledně , jméno FO, s projednávanou věcí nesouvisí a sama její bývalá jednatelka , tituly před jménem, , jméno FO, čelí trestnímu řízení v souvislosti s opatřením zfalšovaného potvrzení o údajné důvodnosti fiktivní fakturace.6. Odvolací soud na podkladě odvolání žalované, z něhož se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek za použití § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o