21 Co 218/2024-228 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 738 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 96 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59 386 Kč (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu prvního stupně dne 19. 9. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 96 800 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání osobního automobilu tov. zn. , podezřelý výraz, , VIN , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“) bez právního důvodu v období měsíců července a srpna 2021, a dále o žalobě došlé mu dne 10. 10. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 738 100 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která žalobkyni vznikla nezaplacením kupní ceny za Vozidlo ze strany žalované. Řízení o obou žalobách byla spojena ke společnému projednání usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2021.3. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej Vozidla za kupní cenu 738 100 Kč (610 000 Kč bez DPH) s tím, že vlastnické právo k Vozidlu přejde na žalovanou až zaplacením kupní ceny. Žalovaná Vozidlo dne , datum, převzala, avšak kupní cenu nikdy nezaplatila. Vlastnické právo k Vozidlu proto na ni nikdy nepřešlo. Dne 16. 8. 2021 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. Žalobkyně Vozidlo později dohledala zaparkované v podzemních garážích na adrese , adresa, . Výše bezdůvodného obohacení je dána částkou, za jakou bylo možno vozidlo obdobného typu získat ke střednědobému pronájmu (2 x 48 400 Kč). Žalobkyni vznikla škoda v souvislosti s tím, že jí žalovaná nezaplatila kupní cenu ve výši sjednané kupní ceny Vozidla.4. Žalovaná se bránila tím, že se žalobkyní nikdy žádnou kupní smlouvu neuzavřela. Vozidlo nabyla od svého tehdejšího přítele , jméno FO, , který je pro ni sehnal v , adresa, . Vozidlo převzala od , jméno FO, dne 16. 6. 2021 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy za dohodnutou kupní cenu 695 000 Kč. Dne 16. 8. 2021 se na žalovanou telefonicky obrátila neznámá osoba, která ji žádala o vydání Vozidla, dne 19. 8. 2021 jí byla do datové schránky doručena listina označená jako předžalobní výzva a podmíněné odstoupení od kupní smlouvy a faktura ze dne , datum, . Žalovaná dne 22. 8. 2021 zaparkovala Vozidlo v uzavřené podzemní garáži na adrese , adresa, a odletěla mimo území ČR. Když se dne 3. 10. 2021 vrátila, zjistila, že Vozidlo bylo odvezeno , jméno FO, .5. Soud prvního stupně provedeným dokazováním a na základě shodných tvrzení účastníků zjistil, že žalobkyně jako kupující a jednající , jméno FO, uzavřela dne 1. 6. 2021 se společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, kupní smlouvu, na jejímž základě koupila Vozidlo jako ojeté za kupní cenu 23 500 EUR. Kupní cena byla zaplacena z peněžních prostředků, které žalobkyni zapůjčil , jméno FO, podle smlouvy o zápůjčce. , jméno FO, byl k jednání za žalobkyni ohledně koupě Vozidla zmocněn plnou mocí. Dne 11. 6. 2021 žalobkyně jako dlužník zastoupená na základě plné moci , jméno FO, a , jméno FO, jako věřitel uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva spojenou se smlouvou o výpůjčce. Podle této smlouvy věřitel , jméno FO, poskytl žalobkyni částku 23 540 EUR a žalobkyně se zavázala mu ji vrátit do 15. 8. 2021. Zápůjčka byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k Vozidlu s tím, že pokud nedojde k úhradě zápůjčky do 15. 8. 2021, stane se podmíněný převod vlastnického práva nepodmíněným. Vozidlo bylo do ČR přivezeno v průběhu druhé poloviny června 2021, a to za účelem jeho prodeje žalované. Žalovaná jednala o koupi Vozidla pouze s , jméno FO, . Žalovaná Vozidlo ještě předtím, než bylo přivezeno do ČR pojistila. Dne 16. 6. 2021 , jméno FO, Vozidlo předal žalované včetně dvou klíčů. Žalovaná , jméno FO, zaplatila dohodnutou kupní cenu ve výši 695 000 Kč tak, že částku 495 000 Kč mu zaplatila v hotovosti bez potvrzení a částku 200 000 Kč zápočtem proti své vzájemné pohledávce za , jméno FO, . Zde soud prvního stupně vycházel z vysvětlení žalované, které považoval za věrohodné a odpovídající běžné praxi. Dne 23. 6. 2021 požádala žalovaná o zápis Vozidla do registru silničních vozidel a byla v něm vedena jako vlastník Vozidla od 23. 6. 2021 do 16. 9. 2021, kdy bylo , jméno FO, prodáno , jméno FO, . Dopisem ze dne 16. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby zaplatila kupní cenu za Vozidlo do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že pokud tak neučiní, odstupuje žalobkyně od kupní smlouvy z důvodu hrubého porušení smlouvy spočívajícím v prodlení s úhradou kupní ceny. Výzvou ze dne 7. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 90 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla bez právního důvodu v období červenec až září 2021.6. Soud prvního stupně měl za to, že žalobkyně své tvrzení, že Vozidlo prodala žalované kupní smlouvou ze dne , datum, neprokázala. Smlouva měla být uzavřena písemně, avšak žalobkyně ji nepředložila s tím, že ji nemá k dispozici. Pouhá faktura o uzavření kupní smlouvy nesvědčí. Soud prvního stupně neuvěřil tomu, že , jméno FO, jednal při prodeji Vozidla žalované za žalobkyni, neboť to bylo v rozporu s jím předloženou smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Vozidlu ve spojení se smlouvou o zápůjčce.7. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a to podle § 1012, § 2079, § 2040, § 2044 odst. 1 a § 2991 o. z. Uvedl, že žalobkyně sice prokázala, že Vozidlo nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , avšak ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. a § 118b o.s.ř. neprokázala své tvrzení, že Vozidlo poté prodala žalované kupní smlouvou ze dne , datum, . Soud prvního stupně dovodil, že takové tvrzení ani prokázat nemohla, neboť smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 11. 6. 2021 převedla vlastnické právo k Vozidlu na , jméno FO, , který jej následně ústní kupní smlouvou převedl na žalovanou. Žalobkyně ani netvrdila, že by před , datum, vrátila , jméno FO, zápůjčku ve výši 23 500 EUR. Soud prvního stupně proto neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 738 100 Kč s příslušenstvím.8. Ani nárok na zaplacení částky 96 800 Kč neshledal důvodným, neboť žalovaná Vozidlo v měsících červenec a srpen 2021 neužívala bez právního důvodu, ale jako jeho vlastník. Žalovaná Vozidlo do svého vlastnictví nabyla od , jméno FO, , který byl od 11. 6. 2021 jeho vlastníkem. I když vlastnické právo získal na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva, neznamenalo to, že by vlastnické právo nemohl převést na třetí osobu. V takovém případě nabyvatel přejal spolu s vlastnictvím také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva. Při splnění rozvazovací podmínky by se stal vlastníkem věci bez dalšího opět původní vlastník. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3766/2010. Žalobkyně netvrdila, že by zápůjčku , jméno FO, vrátila do sjednaného data (15. 8. 2021).9. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť není odůvodněn v souladu s požadavky uvedenými v § 157 o.s.ř. Napadený rozsudek považovala také za vnitřně rozporný, neboť v odst. 6. soud prvního stupně plně vycházel z výpovědi svědka , jméno FO, a v odst. 8. pravdivost výpovědi tohoto svědka zpochybnil. Soudu prvního stupně vytkla, že o skutkovém stavu uvedl vlastní domněnky, které nebyly opřeny o provedené důkazy. Soud prvního stupně vzal například za prokázané, že žalovaná zaplatila , jméno FO, 495 000 Kč, a to pouze na základě jejího vysvětlení, výpovědi svědka , jméno FO, , trestního oznámení, které podala žalovaná a usnesení , Orgán veřejné moci, . Skutečnost, že si žalovaná půjčila peněžní prostředky však nikterak neprokazuje, že kupní cenu skutečně zaplatila. V rovině spekulace je tvrzení soudu prvního stupně, že je běžnou praxí, že partnerka zaplatí partnerovi v hotovosti částku 495 000 Kč. Nehledě na to, že předvolaní svědci měli svědčit o tom, že žalovaná koupi Vozidla plánovala, nikoli, že se koupě uskutečnila. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalované na koupi Vozidla půjčil 50 000 Kč, což je částka ve vztahu k celkové ceně Vozidla zanedbatelná a že jej o tuto částku žalovaná žádala na počátku léta 2021. Soud prvního stupně však přijal závěr, že žalovaná Vozidlo koupila od , jméno FO, , což mohla učinit až ke dni 16. 8. 2021. Žalobkyně podotkla, že předání částky 495 000 Kč v hotovosti je v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že k předání částky 49