29 Co 300/2024-188 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku , částka, (výrok I) a aby byla povinna omluvit se žalobci za vyvolání konfliktu pro hodnocení na příslušných sociálních sítích, bránění v nahrávání a křivém obvinění, a to minimálně 10 řádky, e-mailem, či datovou schránkou, a dále aby byla povinna tuto omluvu zveřejnit na svých dveřích kliniky minimálně po dobu čtvrt roku, stejně jako aby tuto omluvu s podpisem doznání útoku na , jméno FO, byla povinna doručit na podatelnu , název, spolu se zveřejněním této omluvy v reklamním prostoru časopisu , název, (výrok II), a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III).2. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal ochrany osobnosti a z tohoto titulu zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne , datum, došlo k incidentu v budově žalované, kdy se žalobce domáhal ošetření na neurologii, přičemž byl zaměstnankyní žalované odmítnut s tím, že jej bez žádanky neošetří. Žalobce poté žádal, zda mu nedají žádanku v budově žalované, neboť jeho praktický lékař byl nemocný a tuto mu nemohl vystavit. Personál žalované žalobci řekl, ať počká, což trvalo zhruba 40 min, když vyšla žena s mužem, kteří mu sdělili, že to nepůjde, že mají plno. Na toto žalobce reagoval tak, že řekl OK a sdělil žalované, že obdrží negativní hodnocení na sociálních sítích. Arogantní a zlomyslný „asi doktor,“ žalobci odvětil, že na něj zavolá Policii ČR. Toto sdělení žalobce naštvalo, když si představil, že takovýmto udáním zdravotní zařízení rozvrátí život, připraví ho o byt, zaměstnání, auto i rodinu. Zeptal se proto zaměstnance žalované, zda není , název, , na což tento reagoval tak, že učinil krok k žalobci a snažil se mu vytrhnout telefon v nákupní ceně , částka, . Poté prudce uskočil i se ženou do ordinace a zavolali na Policii ČR se lživým a pomlouvačným sdělením, že jim žalobce vyhrožuje , podezřelý výraz, na ně zaútočil. Následně začal nějaký známý zaměstnance žalované žalobci zbraní vyhrožovat , podezřelý výraz, , , podezřelý výraz, , u čehož omdlela těhotná paní a lidé před ním utíkali. Poté, co tento muž položil věšák, chtěl si jej vzít žalobce a útočícímu muži to vrátit, přičemž mu věšák začal brát z ruky doktor a chtěl zakrýt předchozí útok. K incidentu byla přivolána 3 auta PČR a došlo ke zbytečnému vysvětlování křivého nařčení a pomluv od prolhaného personálu kliniky. Z uvedeného jednání žalobce dovodil vznik nemajetkové újmy, která spočívala v tom, že byl křivě obviněn personálem žalované, což zasáhlo do jeho soukromí či jiného osobnostního práva. Výši náhrady škody odůvodnil tak, že sankce musí mít pozitivní efekt a tato by měla být minimálně odstrašující, za což považuje žalovanou částku. Zároveň se žalobce domáhal zveřejnění omluvy za vyvolání konfliktu, a to zveřejněním na stránkách , název, a v reklamním prostoru časopisu , název, .3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby a z opatrnosti vznesla i námitku promlčení nároku. Na pracovišti žalované probíhalo v předmětnou dobu očkování, na které byly pozváni pacienti, když tam přišel neznámý muž, který se nepředstavil. Poté co byl dotázán, zda je pacient žalované, odpověděl, že ne, pročež bylo nutné, aby se nejprve obrátil na svého praktického lékaře. Žalobce na to reagoval tak, že jeho praktický lékař v ordinaci není a může si zvolit lékaře dle svobodné volby. Na to mu , tituly před jménem, , jméno, odvětila, že toto je sice pravda, ale z důvodu naplnění kapacity může být pacient odmítnut. Na to žalobce začal lékařku spolu s kolegou , tituly před jménem, , jméno, natáčet na mobil a vyhrožovat, že je dá na sociální sítě, že má dobrého právníka, a začal lékařům na chvíli tykat. , tituly před jménem, , jméno, na tuto situaci reagoval slovy, tak vy nám vyhrožujete, tak my zavoláme Policii. Na to se žalobce přiblížil opět s telefonem, se kterým stále natáčel, a napřáhl pravou pěst. V této vypjaté chvíli, kdy nakonec nedošlo k fyzickému napadení, to již nevydržel přítomný pacient , jméno, , popadl volně stojící věšák a začal žalobce s jeho pomocí vytlačovat z čekárny s výkřiky „, podezřelý výraz, .“ Následně přijela za několik minut Policie, na kterou však žalobce nevyčkal a utekl. Žalovaná má za to, že svým jednáním nezavdala jakoukoli příčinu k tomu, aby jí vznikla povinnost se žalobci za cokoli omlouvat, stejně jako poskytnout zadostiučinění v peněžní formě. Je to naopak žalovaná, která se jednáním žalobce cítí být ohrožená, neboť jeho jednání je naprosto nevypočitatelné a společensky nebezpečné.4. Provedené důkazy nalézací soud popsal v bodech 5 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne , datum, došlo k incidentu v budově žalované, kdy se žalobce domáhal ošetření bez předchozího objednání a bez žádanky na provedení ošetření. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nebyl pacientem žalované, a ta měla v ordinaci předvolané své pacienty, které ošetřovala, vyzvala žalobce, aby nejprve posečkal, a následně mu sdělila, že ho bez žádanky o vyšetření nemůže ošetřit, a to i s ohledem na objednané pacienty. Na toto sdělení žalobce reagoval tak, že dá žalované negativní hodnocení na sociálních sítích. Následně došlo k vyhrocení situace mezi personálem žalované a žalobcem v čekárně, kdy žalobce odmítal opustit místnost, používal telefon k nahrávání s konstatováním, že má dobrého právníka. Poté, co celá situace vygradovala tak, že se žalobce ohnal zaťatou pěstí, jeden ze zaměstnanců žalované, , tituly před jménem, , jméno, , žalobci sdělil, že zavolá Policii. Incidentu přítomný pacient pak na celou vyhrocenou situaci reagoval tak, že uchopil volně stojící věšák a tímto zaútočil proti žalobci s výkřiky „vypadni“, a při tom se pomocí věšáku snažil vytlačit žalobce z místnosti. Zaměstnanci žalované poté zavolali Policii, jejíhož příjezdu žalobce nevyčkal a budovu opustil. Za několik měsíců pak byla žalovaná kontaktována místním oddělení PČR, za účelem podání vysvětlení k incidentu, neboť žalobce chce podat žalobu.5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil spor podle ustanovení § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 2956 a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Žalobce v řízení neprokázal, že by mu jednáním žalované dne , datum, vznikl takový zásah do jeho osobnostních práv a v takovém rozsahu a intenzitě, aby mohl na žalované požadovat jakýkoliv způsob satisfakce dle § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Soud I. stupně uzavřel, že je to právě žalobce, kdo svým chováním překračuje běžné normy slušného chování mezi lidmi, když zcela záměrně situaci, která by za běžného chodu věcí skončila poklidným odchodem žalobce z místa žalované, naopak celou situaci vyhrotil tak, že ji neunesl zejména původně diskuze nezúčastněný pacient v čekárně žalované, kterého chování žalobce vyprovokovalo k použití věšáku, jakožto obraně proti nátlaku žalobce na dosažení jeho cíle v podobě poskytnutí ošetření ze strany žalované. Skutečnost, že pak zaměstnanci žalované na celou situaci reagovali přivoláním policie, jen svědčí o intenzitě, kterou žalobce svým chováním, nahráváním, vyhrůžkami o podání žaloby, osobními invektivami a odmítnutím odchodu z čekárny vyvolal. V tomto ohledu nelze v postupu žalované shledat úmysl zasáhnout jakýmkoli způsobem do osobnostních práv žalovaného. Zejména ze zvukového záznamu je zcela zřejmá gradace konfliktu ze strany žalobce a jeho plánovaný záměr vyhrocení celé situace. Soud neshledal v jednání žalované jakýkoli exces, který by žalobce opravňoval v postupu, který zvolil. Tento závěr je v souladu se závěrem Obvodního státního zastupitelství, které dozorovalo podnět žalobce a neshledalo v postupu žalované žádné pochybení. Nelze přehlédnout ani to, že soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo chování žalobce, který se do problémových a konfliktních situací dostává celkem pravidelně. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci.7. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to v celém rozsahu. Soudu I. stupně vytkl, že neřešil námitku podjatosti, ignoruje klíčové fráze na nahrávce a odporuje jí. Jednání žalobce bylo legitimním uplatněním občanských práv, svobody projevu, ústavních a lidských práv. Žalovaná zneužila tísňového volání. Soud I. stupně ignoruje žalobcovo zranění a nutnost jeho ošetření. To, co soud naprosto absurdně nazval „urputností“, je požadováním neodkladné péče po zranění, na kterou má daňový poplatník a pojištěnec právo. Soud neodůvodnil, co měl žalobce s akutním zraním dělat. Soud ignoruje právo na neodkladnou péči. Obvodní soud nehodnotil intenzitu zásahu do práv. Žalobce byl lustrován a vyšetřován , podezřelý výraz, na základě lží