36 Co 178/2024-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení částečně, v rozsahu 35 850 Kč s 15% úrokem z prodlení od 16 500 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zastavil (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 207 Kč s 15% úrokem z prodlení od 26. 3. 2023 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 19 350 Kč od 2. 8. 2022 do 20. 3. 2022 (výrok II). Ve zbylé části, tj. co do 14 580 Kč, Anonymizováno, s 15% úrokem z prodlení od 1. 2. 2022 do zaplacení a 15% úroku z prodlení z částky 19 350 Kč od 1. 2. 2022 do 1. 8. 2022, žalobu zamítl (výrok III) a o nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu, když žalobkyni zavázal, aby žalované na jejich náhradu zaplatila 204,84 Kč (výrok IV).2. Rozhodl tak o nároku na náhradu nákladů obhajoby, které mu vznikly v souvislosti s odstraněním tří nezákonných rozhodnutí vydaných v průběhu trestního řízení, vedeného po podání obžaloby u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , spisová značka, . Uplatněná škoda mu měla vzniknout vynaloženými náklady za 21 úkonů právní pomoci obhájce (obhajného), které přispěly k vydání kasačního rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019), a tedy k odstranění nezákonného podání obžaloby a nezákonných odsuzujících rozsudků (rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, a potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ).3. Vyšel ze zjištění o průběhu trestního stíhání, účtovaných a poskytnutých právních službách , tituly před jménem, , jméno FO, i o uplatnění nároku u příslušné (žalované) organizační složky státu, popsaných v bodech 6 až 17 napadeného rozsudku, které hodnotil zejména dle § 5, § 7, § 8 § 13, § 26 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.4. Vzal za prokázané, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, byl zrušen odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 68 To 20/2019 i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a státnímu zástupci , Orgán veřejné moci, bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu trestní věc žalobkyně znovu projednal a rozhodl. Podle tohoto pokynu státní zástupce postupoval, a dne 28. 8. 2020 podal druhou obžalobu, která již skončila definitivním pravomocným odsouzením žalobkyně.5. Ohledně jednotlivých úkonů právní pomoci, které si žalobkyně nárokovala k náhradě s tím, že souvisejí s odstraněním nezákonných rozhodnutí (obžaloby a dvou nezákonných, dovolacím soudem zrušených rozsudků) prvostupňový soud dále zjistil, že žalovaná převážnou část z 21 nárokovaných úkonů právní služby žalobkyni uhradila. Po dvojím částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem řízení již jen cestovní výdaje ve výši 207 Kč a náhrada za 2 úkony právní pomoci po 1 500 Kč (účast obhájce při výslechu , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, na , Orgán veřejné moci, dne 14. 6. 2018, seznámení se s výsledky vyšetřování na , Orgán veřejné moci, dne 29. 8. 2018 od 8:09 do 8:56) a jednoho úkonu 9 180 Kč (stížnost obhájce ze dne 19. 8. 2019 proti usnesení OS Vsetín ze dne 8. 8. 2019).6. Dospěl k závěru, že z uvedených tří úkonů je důvodným pouze požadavek na proplacení cestovních výloh ve výši 207 Kč, když ty žalobkyně vynaložila v souvislosti s účastí na veřejném zasedání dne 25.2.2019. Tuto částku proto spolu se zákonným příslušenstvím žalobkyni výrokem II přiznal. Ve zbylém rozsahu žalobu výrokem III zamítl s tím, že ostatní úkony (výslech , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , seznámení se s výsledky vyšetřování a stížnost ze dne 19. 8. 2019) nebyly v přípravném řízení obhájcem učiněny v příčinné souvislosti se zrušenou obžalobou (nevedly k jejímu zrušení), ani nevedly k odstranění nezákonných rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl podle zásady poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).7. Proti zamítavému výroku III a akcesorickému nákladovému výroku IV podala žalobkyně včasné odvolání. Ohradila se proti závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi nepřiznanými úkony a nezákonnými rozhodnutími. Setrvala na svém žalobním tvrzení a právní argumentaci, kterou v převážné míře zopakovala. Akcentovala, že výslechy, seznámení s výsledky policejní práce i stížnost proti usnesení, které její obhájce provedl před kasačním rozhodnutím dovolacího soudu, přispěly k odstranění nezákonných rozhodnutí, a nemohly být již použity v další fázi trestního řízení, které skončilo jejím odsouzením, když Nejvyšší soud zrušil celý dosavadní průběh trestního řízení až ke sdělení obvinění. Navrhla proto, aby odvolací soud odvoláním dotčený meritorní výrok III změnil tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhoví a přizná jí i plnou náhradu nákladů řízení. V doplnění odvolání pak žalobkyně navrhla částečné zastavení řízení s tím, že částku 1 836 Kč již žalovaná zaplatila.8. Odvolací soud nejprve po zjištění souhlasného stanoviska žalované rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2 o. s. ř.). Ve zbylém rozsahu jej přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje, a i v rámci odvolacího přezkumu z nich vychází.10. Ke vzniku nároku z odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. musí být vždy splněny tři předpoklady: 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Konstrukce podmínek odpovědnosti státu založená na těchto třech předpokladech zachovává právně standardní nároky na poskytnutí plnění odpovědným státem vůči poškozené i na ochranu jejího práva, neplnil-li stát ze své odpovědnosti zcela nebo částečně dobrovolně. Vazba na splnění veškerých zákonem stanovených podmínek vylučuje takové mechanické chápání odpovědnosti státu, jímž se dovozuje, že je-li tu deliktního jednání státu ve smyslu § 5 OdpŠk, pak to samo o sobě stačí ke stanovení jeho povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu (viz IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář. [Systém ASPI]).11. Lze přisvědčit prvostupňovému soudu, že v trestním řízení vydaná rozhodnutí [§ 5 písm. a) zákona], ze kterých žalobkyně dovozuje vznik škody, sice naplňují podmínku nezákonných rozhodnutí (§ 7, § 8 odst. 1 OdpŠk), její nároky na náhradu škody však důvodné nejsou, když v daném případě absentuje podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a předmětnými nezákonnými rozhodnutími.12. Odvolací soud souhlasí i s argumentací soudu prvního stupně, ve které absenci škody a příčinné souvislosti dovozuje z povahy jednotlivých úkonů právní pomoci; na tuto skutkovou a právní argumentaci proto odkazuje. Námitky, kterými se žalobkyně brání těmto závěrům, se týkají zejména hodnocení provedených důkazů a úvah o účelnosti úkonů ve vztahu k dílčím nezákonným rozhodnutím, když odvolatelka odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí, když prvostupňový soud důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., svá zjištění učinil z poznatků a dojmů získaných z důkazů, které v řízení řádně provedl. V souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. pak tato zjištění dostatečně rozvedl a účastníkům zprostředkoval, přičemž ujasnil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy je opřel, jakými úvahami se řídil a proč. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou jeho skutková zjištění jasná, přehledná a představují dostatečný podklad a východisko pro právní hodnocení věci.13. Důvod pro zamítnutí nároku na náhradu nákladů, vynaložených žalobkyní v souvislosti s úkony, které obhájce vykonal po zahájení jejího trestního stíhání (obhajného dle § 31 OdpŠk), je však z pohledu odvolacího soudu širší. Nedostatek příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vyplývá z povahy nezákonných rozhodnutí a konečného výsledku trestního řízení. Příčinou absence kauzálního nexu je tedy skutečnost, že trestní stíhání žalobkyně bylo ukončeno jejím odsouzením. V této souvislosti je třeba akcentovat, že dílčí nezákonná rozhodnutí se zásadně neodškodňují, neboť stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání, které se odvozuje od konečného výsledku. V případě, že trestní stíhání bylo ukončeno odsuzujícím rozhodnutím pak odsouzené nárok na náhradu obhajného nevzniká. V dané věci pak nejde ani o situaci, že by pravomocně odsouzená žalobkyně byla stíhána pro více samostatných skutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) a pravomocně uznána vinou pouze ze s