11 Co 273/2025-228 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 194 272 Kč (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náklady řízení ve výši 113 879 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalovaným bude vrácena nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazů ve výši 4 348,80 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, fotografiemi a výslechy svědků a vycházel ze zjištění, že žalobce uzavřel dne 17. 4. 2018 s , právnická osoba, smlouvu o budoucí směnné smlouvě, na jejímž základě měla být uzavřena směnná smlouva týkající se mimo jiné pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“), žalobce byl již na základě této smlouvy oprávněn provádět údržbu trvalých travních porostů a kácet dřeviny na pozemcích na účet a náklady , právnická osoba, Vlastníkem těchto pozemků se žalobce stal na základě směnné smlouvy v srpnu 2020. Žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. , číslo, , v minulosti byl mezi účastníky veden spor o vlastnické právo k části pozemků žalobce, který skončil rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 6. 2023, kterým byla žaloba žalovaných o určení, že jsou vlastníky části pozemků žalobce, zamítnuta s tím, že jim muselo být zjevné, že kupní smlouvou ze dne 2. 11. 2005 nenabývají vlastnické právo ke sporným částem pozemků, a nemohlo tak dojít k vydržení. Žalovaní na pozemcích žalobce pokáceli 4 smrky a odstranili vývraty po 2 slivoních, z fotografií vyplynulo, že jeden ze smrků byl pokácen nejpozději 1. 8. 2016 a další nejpozději 31. 8. 2019, u dalších dvou smrků vyplývá jejich pokácení v obdobném období či dříve z kontextu situace a ze svědeckých výpovědí, k odstranění slivoní došlo v únoru 2020. Všechny stromy tak byly odstraněny z předmětných pozemků nejpozději do února 2020, tedy v době, kdy žalobce ještě nebyl vlastníkem předmětných pozemků. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 609 a násl., § 1012, § 1042, § 2184 a § 2910 o. z. a konstatoval, že nárok žalobce na náhradu škody není promlčen, neboť žaloba byla podána 30. 11. 2023 a ještě 10. 12. 2020 žalobce nevěděl, že stromy byly pokáceny žalovanými. Dále uvedl, že žalobce ve věci není aktivně legitimován, neboť v době pokácení stromů nebyl vlastníkem předmětných pozemků, smlouva o smlouvě budoucí ze dne 17. 4. 2018 nezakládala žádná práva žalobce k pozemkům ani ke stromů na nich rostoucím, touto smlouvou nebyl založen pacht ve smyslu § 2332 o. z., neboť žalobci nebylo založeno právo užívání ani požívání pozemků, ale toliko právo provádět údržbu zeleně a dřevin, zároveň nebylo sjednáno pachtovné ani jiné protiplnění. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným náhradu nákladů právního zastoupení a náklady za spotřebovanou zálohu na provedení důkazů. Výrokem III. rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na důkazy žalovaným.3. Rozsudek napadl ve výrocích I. a II. odvoláním žalobce. Namítal, že měl k předmětným pozemkům oprávnění na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 17. 4. 2018, podle této smlouvy měl možnost pozemky užívat a požívat jejich plody a užitky včetně možnosti provádět na nich kácení, jde tedy zčásti o smlouvu pachtovní, není přitom relevantní, že nebylo sjednáno pachtovné ve formě peněžité nebo naturální úplaty, úplatnost byla naplněna tím, že druhé smluvní straně bylo současně umožněno užívání jiných pozemků ve vlastnictví žalobce, absence pachtovného není rozhodující, pokud existuje protiplnění v podobě budoucího převodu vlastnictví. Smlouva výslovně žalobci zakládala oprávnění k provádění údržby pozemků a dřevin. Existoval tedy právní vztah, který žalobce opravňoval k zásahům do vegetace na daném území, porušením práv ze strany žalovaných tak došlo ke vzniku nároku na náhradu škody. Dále vytýkal soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, poukázal na vnitřní rozpory ve svědeckých výpovědích slyšených svědků a na rozpor mezi výpovědí dvou svědků a obsahem v jejich písemných prohlášeních, mezi jednotlivými výslechy svědků navíc bylo přerušeno jednání a v té době se svědci mezi sebou domlouvali. Svědci se rozcházeli i v počtu stromů, které údajně za jejich přítomnosti měly být pokáceny. Dále vytýkal soudu prvního stupně neprovedení dalších důkazů a nesplnění poučovací povinnosti vůči žalobci, přičemž plošné zamítnutí navržených důkazů bez jejich konkrétního označení nelze považovat za dostatečné, žalobce nebyl poučen podle § 118a o. s. ř. o tom, že by neunášel břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení s tím, že úkony spočívající ve dvou poradách s klientem a nahlížení do spisu nebyly účelné, poukázal rovněž na neférové jednání žalovaných v době před zahájením řízení. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, eventuálně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že obligatorním znakem pachtu je úplata, která sjednána nebyla, žalobci navíc nebylo založeno ani právo užívání či používání pozemků, ale toliko právo provádět údržbu zeleně a dřevin. Dále uvedli, že výpovědi svědků nebyly vzájemně rozporné, svědci vypovídali zhruba po šesti letech od nastalých událostí, žalovaní navíc v řízení předložili fotografie pokácených dřevin včetně metadat, která uvádí konkrétní datum pořízení každé z fotografií, a je tedy zřejmé, že stromy byly odstraněny z předmětných pozemků nejpozději v únoru 2020. Pokud jde o náklady řízení, porada ze dne 1. 10. 2024 předcházela účasti na jednání, další porada 10. 1. 2025 byla uskutečněna za účelem zpracování repliky k vyjádření žalobce, nahlížení do spisu bylo reakcí na nové důkazy předložené žalobcem. Závěrem navrhli, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl.5. Při jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2025 žalobce doplnil, že 29. 10. 2025 došlo na předmětných pozemcích k vytyčení hranic, nastal konflikt mezi účastníky, byla zde přítomna i paní , jméno FO, , která sdělila žalobci, že v daném místě byly káceny stromy i v říjnu 2020, paní , jméno FO, bydlí v dané obci, projíždí se zde na koni, dříve žalobce tuto informaci neměl, nezjišťoval v daném místě, zda někdo v roce 2020 kácení stromů zaregistroval. Navrhl doplnit dokazování o výslech této svědkyně ke skutečnosti, že žalovaní stromy káceli až v říjnu 2020. Žalovaní při tomto jednání označili výslech této svědkyně za nadbytečný, navíc se jedná o nepřípustnou novotu.6. Odvolací soud dokazování výslechem svědkyně , jméno FO, nedoplnil, neboť tento důkaz byl navržen v rozporu se zásadu koncentrace a se zásadou neúplné apelace. Žalobci nic nebránilo v tom, aby si v daném místě zjistil informace a navrhl tento důkaz již v řízení před soudem prvního stupně, pouhá skutečnost, že žalobce o údajných poznatcích svědkyně , jméno FO, v řízení před soudem prvního stupně nevěděl, neznamená, že by tento důkazní návrh nemohl bez své viny uplatnit ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., navíc jde o návrh uplatněný v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.7. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz obsahem smlouvy o budoucí směnné smlouvě ze dne 17. 4. 2018, z níž zjistil, že uvedeného dne byla tato smlouva uzavřena mezi žalobcem a , právnická osoba, , předmětem smlouvy je budoucí směna pozemků popsaných v čl. I. smlouvy, v bodech 1.6, 1.7, 1.8 bylo dohodnuto, že budoucí strana A opravňuje budoucí stranu B k provádění údržby trvalých travních porostů na pozemcích na účet a náklady budoucí strany B a ke kácení dřevin na pozemcích na účet a náklady budoucí strany B, totožné oprávnění bylo upraveno i v zrcadlově opačném postavení, dále bylo dohodnuto, že budoucí smluvní strana, která kácení dřevin realizovala, je oprávněna si takové pokácené dřeviny ponechat. Tímto zjištěním je korigován částečně nesprávný skutkový závěr soudu prvního stupně uvedený v napadeném rozsudku spočívající v tom, že právo provádět údržbu zeleně a dřevin bylo dohodnuto na účet vlastníka pozemků (dohoda zněla právě opačně - že tyto činnosti budou prováděny na účet toho, kdo práce vykonal) a že smlouva nezakládala žádná práva žalobce ke stromům na pozemcích, neboť zde je zakotveno právo ponechat si pokácené dřeviny pro toho, kdo kácení realizoval.8. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce a v jeho mezích (tedy ve výrocích I. a II.) napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal ve věci samé odvolání důvodným.9. Žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaní na předmětných pozemcích pokáceli 4 smrky a 2 slivoně. Žalovaní nebyli vlastníky předmětných pozemků a nesvědčilo jim k těmto pozemkům ani žádné jiné právo, které by je k pokácení stromů opravňovalo, v řízení o určení vlastnictví k pozemkům byla žaloba žalovaných zamítnuta s tím, že žalovaní se nestali vla