12 Co 228/2025-103 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 138 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 2 138 521 Kč od 9. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a zároveň rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, v níž se domáhala žalobkyně zaplacení částky 2 138 521 Kč jako náhrady škody v souvislosti se správním řízení vedeným , ústřední orgán, , které dne 28. 2. 2018 uložilo žalobkyni příkazem pokutu ve výši 10 000 000 Kč za spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Rozhodnutí , ústřední orgán, bylo následně zrušeno odporem žalobkyně. Dne 28. 8. 2018 pak vydalo , ústřední orgán, rozhodnutí č. j. , spisová značka, , kterým rozhodlo stejně jako v příkazu. Proti němu žalobkyně podala rozklad, následně tehdejší , funkce, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vydala dne 21. 3. 2019 rozhodnutí č. j. , spisová značka, , kterým potvrdila dřívější rozhodnutí , ústřední orgán, . Žalobkyně podala dne 2. 5. 2019 proti tomuto rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze a rozhodnutí ze dne 21. 3. 2019 bylo posléze zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. , spisová značka, . Rozhodnutím následujícího , funkce, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 7. 2023 pak bylo zrušeno i rozhodnutí , ústřední orgán, č. j. , spisová značka, ze dne 28. 8. 2018 a řízení bylo zastaveno. Celé správní řízení trvalo 5,5 let. Žalovaná již přiznala žalobkyni částku ve výši 29 312 Kč týkající se peněžitého zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhou délku soudního řízení. Žalobkyni však rovněž vznikly v souvislosti s uvedeným řízením náklady právního zastoupení, a to v celkové výši 88 005 EUR, a proto žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 2 138 521 Kč představující náklady jejího právního zastoupení v souvislosti s uvedeným řízením.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, upozornila, že v exekučním řízení žalobkyně aplikovala obstrukční praktiky a v rámci celního řízení ani nebyla vydána žádná nezákonná rozhodnutí. Ze strany žalobkyně se tak nejednalo o účelně vynaložené náklady řízní. Ve správním řízení si navíc nese náklady řízení každý sám. V soudním řízení před správním soudem pak byla žalobkyni náhrada nákladů přiznaná rozhodnutím soudu žalovanou již vyplacena. Nárok žalobkyně tak nelze podřadit pod ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a pokud by byl přesto jako takový nárok posouzen, mohla by žalobkyni náležet pouze mimosmluvní odměna ve smyslu ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok dne 9. 8. 2023. Při prvním ústním jednání soudu I. stupně dne 22. 11. 2024 byla žalobkyně poučena dle ust. § 118 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že neunáší břemeno tvrzení, za jaké konkrétní úkony právní služby vedoucí ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí náhradu požaduje, případně z jakých dalších konkrétních účelně vynaložených nákladů se žalovaná částka skládá. Zároveň byla poučena, že k prokázání doplňujících tvrzení je povinna označit odpovídající důkazy, o následcích nesplnění uvedených procesních povinností a o koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. Procesní povinnosti měla žalobkyně splnit do 22. 1. 2025. Na uvedené poučení reagovala žalobkyně podáním ze dne 13. 1. 2025, ve kterém uvedla, že předkládá soudu I. stupně požadované listiny přeložené do českého jazyka. Žádným jiným způsobem žalobní tvrzení nedoplnila. Listiny předložené s podáním ze dne 13. 1. 2025 představovaly anglicky psanou tabulku s daty, částkami, anglickým textem, svázanou v rámci úředního překladu s tabulkou obsahující český text, která na první pohled obsahově nekorespondovala s anglickou verzí, ke které byla připojena. Dále žalobkyně předložila soudu I. stupně až podání datované dne 27. 2. 2025, a to na ústním jednání konaném dne , datum, .5. Soud I. stupně provedl dokazování fakturami, výzvami k placení a potvrzeními o platbách (v podrobnostech viz odst. 5 napadeného rozsudku). Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyně řádně nereagovala na poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. další dokazování již neprováděl.6. S odkazem na ust. § 5, § 6 odst. 1 až 4, § 7 odst. 1, § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně požadovala na žalované náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnila tedy nárok ve formě účelně vynaložených nákladů řízení, a to nákladů právního zastupování ve správním řízení, potažmo v soudním řízení správním. Uplatněné náklady řízení však v žalobě nijak podrobně nespecifikovala např. tak, že by uvedla, kdy a jaké úkony byly jejím právním zástupcem učiněny, v jaké výši byla vyplacena odměna právnímu zástupci atd. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení, resp. ani řádně neplnila povinnost tvrzení podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. O tomto procesním stavu byla žalobkyně poučena u ústního jednání konaného dne , datum, dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř., stejně jako o tom, jak konkrétně má tento stav napravit, a zároveň jí byla poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění tvrzení do 22. 1. 2025, v ní však jiné doplnění žalobních tvrzení soudu I. stupně nebylo doručeno. Soud I. stupně rovněž nesouhlasil se žalobkyní, že svoje požadovaná tvrzení doplnila podáním ze dne 13. 1. 2025, když předložená tabulka nebyla použitelná, anglicky znějící verzi tabulky nemůže český soud jako cizojazyčnou listinu akceptovat a připojený úřední překlad neměl žádnou vypovídací hodnotu s ohledem na jeho zjevný nesoulad s připojeným anglickým zněním a absenci relevantních údajů. Soud v civilním řízení tak nemůže nahrazovat chybějící procesní aktivitu účastníků řízení. S ohledem na uvedené proto soud I. stupně žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žalované, které by jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti, daná věc se totiž svou náplní ani složitostí nevymyká běžným právním případům, ke kterým je žalovaná příslušně personálně vybavena.8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že žalobkyně podala žalobu mající řádné náležitosti podle § 79 o. s. ř., z níž bylo patrné, že se domáhá na žalované zaplacení nákladů na právní služby s tím, že pokud by označená a později zrušená rozhodnutí nebyla vydána, žádné náklady řízení by jí nevznikly. Z předložených faktur pak vyplynulo, že žalobkyně za právní služby vynaložila částku 88 005 EUR, a proto požadovala zaplacení částky 2 138 521 Kč. Soud I. stupně tak nemohl mít pochybnosti o čem má rozhodnout. Poučení soudu I. stupně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. bylo nadbytečné, neboť všechna potřebné bylo nalézacímu soudu doručeno buď v žalobě nebo jejích přílohách a doplnění žádných dalších tvrzení již nebylo potřeba. Žalobkyně totiž soudu I. stupně doložila překlad jednotlivých konkrétních úkonů právních služeb, které vedly ke změně nebo zrušení nezákonných rozhodnutí do českého jazyka. Z předložené anglické verze důkazů pak jasně vyplývá, za jaké činnosti svých zástupců žalobkyně peníze vynaložila, nemohl tedy být dán žádný zjevný nesoulad mezi překladem a anglickým zněním. Výčet jednotlivých úkonů právní služby totiž koresponduje s daty a popisem, jak jsou uvedena na předložených fakturách, přitom podle soudní judikatury žalobce smí na listiny přiložené k žalobě odkázat tehdy, jestliže by jejich obsah musel do žaloby prakticky opisovat. Soud I. stupně tak mohl bez dalšího rozhodnout o skutku tak, jak byl popsán v žalobě. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť se jedná o překvapivé rozhodnutí, porušující práva žalobkyně na spravedlivý proces.9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně svůj uplatněný nárok ve formě vynaložených nákladů právního zastoupení ve správním řízení, potažmo v soudním řízení správním ani přes výzvu soudu řádně nespecifikovala a ze žaloby tak nebylo zřejmé, kdy a jaké konkrétní úkony byly právním zástupcem žalobkyně učiněny či v jaké výši byla odměna právnímu zástupci vyplacena. Rozsudek soudu I. stupně považovala za správný a navrhla proto, aby byl odvolacím soudem potvrzen.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.11. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu škody spočívající ve vzniku nákladů na právní služby ve výši 88 005 EUR, tj. 2 138 521 Kč, v souvislosti se správním a soudním řízen