20 Co 126/2024-1247 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 790 372,60 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně 709 627,40 Kč s příslušenstvím zamítl, žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 7 956 Kč a oběma účastníkům uložil povinnost nahradit náklady řízení České republice, žalobci ve výši 2 836,53 Kč a žalované ve výši 1 334,84 Kč. Žalobce se před změnou žalobu domáhal zaplacení 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem při exekuci, vedené soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, vyklizením povinného , jméno FO, z domu otce žalobce na adrese , adresa, , spočívajícím ve vyklizení žalobce spolu s jeho matkou a sestrou bez exekučního titulu. Usnesením ze dne 26. 5. 2021 soud I. stupně připustil rozšíření žaloby o 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy na zdraví, vzniklé žalobci z téhož nesprávného úředního postupu.2. Zamítavé rozsudky soudu I. stupně ze dne 28. 6. 2017, č.j. , spisová značka, , a ze dne 7. 2. 2018, č.j. , spisová značka, , byly zrušeny usneseními odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2017, č.j. , spisová značka, , a ze dne 21. 1. 2019, č.j. , spisová značka, . Odvolací soud dovodil existenci objektivní odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup soudní exekutorky vzhledem k tomu, že exekuční titul nesměřoval vůči žalobci, který dům neužíval na základě nájemního práva povinného, ale na základě rodinně právního vztahu k oprávněnému (otci žalobce) a příčinnou souvislost tvrzené nemajetkové újmy s tímto nesprávným úředním postupem. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č.j. , spisová značka, , soud I. stupně žalobě vyhověl co do 8 000 Kč s příslušenstvím náhrady nemajetkové újmy a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. , spisová značka, , tento rozsudek zrušil mimo jiné proto, že soud I. stupně nepřipustil rozšíření žaloby o náhradu újmy na zdraví, ačkoliv výsledky dosavadního řízení, zaměřené především na prokázání nesprávného úředního postupu a příčinné souvislosti s újmou na straně žalobce, mohly být podkladem i pro řízení o náhradu za vytrpěné bolesti (bolestné) a náhradu za ztížení společenského uplatnění (ZSU).3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 11. až 34. napadeného rozsudku, a nárok žalobce posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 26, § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (náhradový zákon), za užití § 52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen ex. ř.) ve spojení s § 341 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), a judikatury Nejvyššího soudu. Uzavřel, že soudní exekutorka se při vyklizení žalobce dne 22. 4. 2015 z domu na adrese , adresa, , dopustila nesprávného úředního postupu, když ho vyklidila, ačkoli neodvozoval své právo k nemovitosti od osoby povinného, ale od souhlasu svého otce, který byl vlastníkem domu a zároveň oprávněným v exekuci. Žalobce mohl být z domu vystěhován jen v případě, kdyby jej užíval na základě práva povinného a tuto skutečnost byla soudní exekutorka (její vykonavatel) při provedení exekuce povinna postavit najisto, což se nestalo a vykonavateli nebylo jasné, proč se žalobce v nemovitosti zdržuje. Spolu se žalobcem byla vyklizena i jeho matka a sestra, rodinné vztahy rodičů žalobce byly v době vyklizení nemovitosti napjaté a vyhrocené. Nesprávným úředním postupem soudní exekutorky byla žalobci způsobena nemajetková újma, spočívající ve stresu z náhlé změny a opuštění domova, vystěhování bylo pro něj šokem, narušilo jeho soukromí a dramaticky změnilo jeho život po všech stránkách k horšímu. Vyklizení žalobce citelně psychicky zasáhlo, změnilo jeho chování a narušilo jeho zdraví (viz níže). Žalobce měl do doby vyklizení k dispozici luxusní nemovitost s vnitřním bazénem, hernou a velkým prostorem, který stabilně obýval od narození a byl spolu s matkou a sestrou vyklizen do malého bytu. Jeho újmu zhoršovalo i to, že soudní exekutorka se nesprávného úředního postupu dopustila úmyslně po dohodě s otcem žalobce a následně se své pochybení snažila zakrýt vytvářením falešných důkazů a manipulací se spisem, přičemž neprojevila žádnou lítost, jak bylo prokázáno v řízení, vedeném sestrou žalobce pod sp. zn. , spisová značka, . Soud I. stupně ohodnotil zásah do osobní sféry žalobce obdobně jako to učinil odvolací soud v případě jeho sestry, částkou 10 000 Kč za narušení soukromí, částkou 50 000 Kč za újmu způsobenou šokem z náhlého, nečekaného, nuceného, rychlého a nevratného vystěhování z domu při velmi vypjaté atmosféře, kterou s ohledem na zvýšení intenzity újmy z důvodu vědomě nezákonného postupu soudní exekutorky zvýšil o 100 000 Kč, částkou 50 000 Kč za zásah do rodinného života a porušení práva na nedotknutelnost obydlí s navýšením o 50 000 Kč, neboť zjištění veškerých skutečností o exekuci musel nést žalobce i jeho sestra velmi úkorně, a částkou 100 000 Kč, kompenzující podstatné a nenávratné snížení standardu bydlení. Zdůraznil, že ze strany soudní exekutorky se jednalo o úmyslné zvlášť závažné a odsouzeníhodné jednání, které nelze ve společnosti tolerovat. Preventivně-sankční funkci peněžité náhrady tak odpovídá částka, která by odrazovala orgány veřejné moci od takovéhoto protiprávního jednání a současně účinně vyvážila a zmírnila nepříznivé následky nezákonného zásahu do ústavně zaručených poškozeného. Z tohoto důvodu odvolací soud (v případě sestry žalobce) zvýšil zadostiučinění o 120 000 Kč, čímž vyčerpal žalovanou částku 480 000 kč. Soud I. stupně dospěl k závěru, že míra zásahů do osobní sféry žalobce a jeho sestry je srovnatelná, a tudíž se žalobcem požadovaná částka 500 000 Kč jeví odpovídajícím zadostiučiněním.4. Soud I. stupně dále dovodil, že uvedený nesprávný úřední postup soudní exekutorky vedl i k újmě na zdraví, neboť vyvolal u žalobce akutní reakci na stres, která přecházela v , diagnóza, , , diagnóza, , , diagnóza, a sociální stažení, a žalobce musel podstoupit dlouhodobou zdravotní léčbu, během níž mu byla nasazena antidepresiva. Žalobce požadoval 30 000 Kč z titulu bolestného a 970 000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění. Soud I. stupně konstatoval, že zdravotní stav žalobce se podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ustálil až v září 2018 a žalobce navrhl rozšíření žaloby v podání ze dne 29. 10. 2019, proto není jeho nárok na náhradu škody na zdraví promlčený. Náhrada za újmu na zdraví je samostatným nárokem ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), a žalobce jej uplatnil ve tříleté promlčecí lhůtě. Podmínky vzniku odpovědnosti státu podle tohoto ustanovení byly splněny, v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti státu v podobě nesprávného úředního postupu, vznik škody na zdraví žalobce a příčinná souvislosti mezi nimi. Výše náhrady bolestného 15 411,60 Kč a ztížení společenského uplatnění (ZSU) 274 961 Kč je podložena závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , v tomto rozsahu proto soud I. stupně žalobě o náhradu škody na zdraví vyhověl a ve zbývajících rozsahu ji zamítl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnější žalované a podle výsledků řízení oba účastníky zavázal k náhradě nákladů řízení státu, žalobce v rozsahu 68 % (2 836,53 Kč) a žalovanou ve výši 32 % (1 334,84 Kč).5. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce napadl zamítavý výrok rozsudku s přesvědčením, že mu náleží vyšší náhrada újmy na zdraví. Poukázal na to, že v řízení byly provedeny dva znalecké posudky a soud I. stupně nevzal v úvahu závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že rozdíly ve výsledcích jsou dány časem šetření, když pro duševní onemocnění je typické kolísání stavu, a odlišně zvoleným způsobem hodnocení – hodnocení pomocí kvalifikátoru 1 až 4 oproti procentuálnímu hodnocení, které znalec , tituly před jménem, , jméno FO, považoval za přesnější, oba způsoby však metodika umožňuje. Znalecký posudek mimo to představuje jenom vodítko pro určení konečné výše náhrady a soud I. stupně neměl automaticky přijmout částku, vyčíslenou v posudku. Soud I. stupně nezohlednil okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 2957 o. z., podle něhož je třeba přihlížet zejména k úmyslnému způsobení újmy, což nezákonné exekuční vystěhování žalobce splňuje. Žalobce dále brojil proti výroku o náhradě nákladů řízení s přesvědčením, že mu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení za každý ze tří uplatněných nároků, s nimiž byl částečně úspěch. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části zrušil a věc vrát