21 Co 149/2025-167 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 69 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 80 088 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora specifikované částky s odůvodněním, že v polovině roku 2019 pan , jméno FO, (dále jen „pan , jméno FO, “) přislíbil matce žalobce pomoc s obstaráním koupě bytu. Za tímto účelem si od ní vyžádal poukázání částky 69 000 Kč jako rezervační poplatek, který není schopen sám uhradit. Finanční prostředky se zavázal vrátit, jakmile se mu zaktivují přístupy do elektronického bankovnictví. Matka žalobce požádala žalobce o provedení platby a řešení dalších záležitostí ohledně bytové jednotky. Žalobce zaslal panu , jméno FO, částku 69 000 Kč dle sdělených platebních údajů. , jméno FO, však žalobce oklamal a finanční prostředky mu nevrátil. Úmyslem pana , jméno FO, bylo uhradit dluh jeho družky, paní , jméno FO, , u žalované na nájemném. , jméno FO, žalované platbu doložila bankovním potvrzením, které bylo evidentně graficky upraveno tak, že jméno žalobce jako majitele účtu bylo změněno na jméno pana , jméno FO, . Žalobce plnil na neplatný závazek, tím došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované, jež je majitelem účtu. Žalovaná, ač si byla vědoma falešného bankovního potvrzení, finanční prostředky žalobci nevrátila.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že zajišťuje správu bytových jednotek na adrese , adresa, . , jméno FO, dlužila vlastníkovi bytové jednotky, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , na nájemném a uvedla, že 4. 3. 2020 došlo k jeho úhradě. Částka připsaná téhož dne se shodovala svou výší a variabilním symbolem s dluhem paní , jméno FO, , proto byla platba započtena na její dluh. Žalovaná označila tvrzení žalobce o rezervačním poplatku za účelové. Tvrdila, že žalobce provedl předmětnou platbu z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a panem , jméno FO, . Na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo.4. Ve věci soud prvního stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 5 C 83/2023-42, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl s odůvodněním, že byl naplněn zákonný předpoklad pro vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované, jelikož v průběhu soudního řízení byl pan , jméno FO, pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu, a to za skutek, ze kterého žalobce vyvozuje svůj žalobní nárok. Soud prvního stupně byl přesvědčen, že je vázán dotčeným trestním rozhodnutím, a dospěl k závěru, že zápůjčka sjednaná mezi žalobcem a panem , jméno FO, je neplatná, neboť žalobce plnil v omylu vyvolaném lstí. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když rezignoval na provedení dokazování sporných skutkových okolností, jež byly zjišťovány v trestním řízení, kterého se žalovaná neúčastnila. Proto jimi v tomto řízení soud není vázán. Soudu prvního stupně proto uložil zabývat se předně skutkovou verzí žalobce, že žalovanou částku plnil na účet žalované v omylu vyvolaném lstí pana , jméno FO, , tedy konkrétně, že předmětná částka byla na účet žalované žalobcem (coby zápůjčka poskytnutá panu , jméno FO, ) poukázána za účelem uhrazení rezervačního poplatku v souvislosti s koupí bytové jednotky na adrese , adresa, , o níž měl žalobce (jeho matka) zájem, přičemž pan , jméno FO, měl podle tvrzení žalobce za tímto účelem zapůjčené finanční prostředky žalobci vrátit v řádu dnů, dále otázkou, zda je z tvrzení žalobce patrný hospodářský účel (kauza) právního jednání žalobce. Neprokáže-li se skutková verze žalobce, uložil mu zabývat se též skutkovou verzí předestřenou v rámci obrany žalované.5. Soud prvního stupně ve svém druhém rozsudku vyšel z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování, učiněná zjištění podrobně popsal v bodech 6 až 19 odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě těchto zjištění poté učinil závěr o skutkovém stavu, kdy vzal za prokázané, že žalobce zapůjčil panu , jméno FO, dne 4. 3. 2020 k jeho žádosti peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč s tím, že tyto zaslal přímo na pokyn pana , jméno FO, na účet žalované a pan , jméno FO, se je zavázal žalobci vrátit do 9. 3. 2020, což přes výzvy žalobce neučinil. Žalobce nepoukázal peněžní prostředky na účet žalované za účelem uhrazení rezervačního poplatku v souvislosti s koupí bytové jednotky na adrese , adresa, , ani se pan , jméno FO, nezavázal oproti zapůjčení peněz obstarat žalobci či jeho matce ke koupi nebo za jiným účelem bytovou jednotku na dané adrese. Výslech žalobce, matky žalobce a pana , jméno FO, zhodnotil jako nevěrohodný a v rozporu s ostatními provedenými důkazy.6. Po právní stránce posoudil věc podle § 2390, § 2991 a § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi žalobcem a panem , jméno FO, byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl panu , jméno FO, peněžní prostředky ve výši 69 900 Kč formou jejich zaslání na účet žalované, jak pan , jméno FO, žádal. Ten se zavázal vrátit peněžní prostředky do 9. 3. 2020, což neučinil. Povinnost zaplatit částku 69 900 Kč žalobci odpovídající dluhu na zápůjčce byla panu , jméno FO, uložena pravomocným rozsudkem vydaným Obvodním soudem pro , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Skutečnost, že by pana , jméno FO, v souvislosti se zápůjčkou tížil ještě závazek obstarat žalobci bytovou jednotku, nebyla v řízení prokázána. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobce poukázal peněžní prostředky na účet žalované v domnění, že se jedná o úhradu rezervačního poplatku na koupi bytové jednotky. Žalobce nebyl schopen přednést ucelenou skutkovou verzi, natož ji prokázat. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce plnil na účet žalované v omylu vyvolaném lstí pana , jméno FO, , spočívající v domnění žalobce, že mu pomůže získat nemovitost, a že by z uvedeného důvodu byla zápůjčka neplatná. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná právní norma, na jejímž základě by žalovaná byla povinna peněžní prostředky žalobci vydat, žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Nepovažoval za potřebné se dále zabývat skutkovou verzí žalované, která by na jeho závěru nemohla ničeho změnit.7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované.8. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Předně namítl, že soud prvního stupně postupoval v přímém rozporu s pokynem odvolacího soudu, když nepřistoupil ke zkoumání skutkové verze žalované, jež tvrdí, že finanční prostředky měly být žalobcem vědomě poskytnuty na úhradu dluhu na nájemném družky pana , jméno FO, . Dále měl za to, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav v rozporu s provedenými důkazy. Z výslechu matky žalobce jednoznačně vyplynulo, že peněžní prostředky byly žalobcem zapůjčeny panu , jméno FO, pouze za účelem zajištění bytové potřeby žalobce. Účelová vázanost poskytnuté zápůjčky na bytové potřeby žalobce vyplývá i z výslechu žalobce, který byl v dané době přesvědčen, že hradí rezervační poplatek (zálohu) za účelem zajištění výhodné koupě bytu, přičemž za tímto účelem poskytl panu , jméno FO, zápůjčku. Zdůraznil, že pan , jméno FO, byl pravomocně uznán vinným tím, že dne 3. 3. 2020 s úmyslem obohatit se, pod legendou neprodlené úhrady rezervačního poplatku k zamýšlené koupi bytové jednotky na adrese , adresa, , kterou matce žalobce v minulosti slíbil zprostředkovat, vylákal od žalobce částku ve výši 69 900 Kč (dále jen „skutek“). Žalobce je přesvědčen, že jeho skutková verze byla prokázána. I kdyby tomu tak přímo nebylo, nebyla vyvrácena lest jako pojmový znak skutkové podstaty § 2995 o. z., neboť nebyla prokázána ani verze žalované. V důsledku vylákání peněžních prostředků od žalobce se obohatila právě žalovaná. Dále byla prokázána absence dobré víry žalované, když žalované bylo zasláno potvrzení o provedení předmětné platby, kde bylo zjevně pozměněno jméno majitele účtu. Proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce. Považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný. Uvedla, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť nebyla prokázána tvrzení žalobce, že by peněžní prostředky byly určeny na úhradu rezervačního poplatku ani že by se pan , jméno FO, zavázal obstarat žalobci předmětnou nemovitost ke koupi. Měla za to, že v řízení byly dostatečně prokázány skutkové okolnosti přijetí p