23 Co 255/2025-102 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2025 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne, Anonymizováno, 19. 5. 2025, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od dne 19. 5. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení částky 187 200 Kč pro každého ze žalobců (výrok III) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované každý na náhradě nákladů řízení částku 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 210 600 Kč pro každého ze žalobců za nemajetkovou újmu způsobenou jim nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení se žalobci domáhali slevy z kupní ceny ve výši 153 600 Kč, přičemž řízení trvalo od 2. 11. 2010 do 29. 10. 2024, tedy 14 let. Žalovaná vyplatila žalobcům zadostiučinění ve výši 140 400 Kč, avšak s touto výší žalobci s ohledem na inflaci nesouhlasili. Rovněž nesouhlasili s posouzením kritérií ze strany žalované, která ponížila částku o 60 %. Žalobci proto požadovali doplatit rozdíl mezi částkou vyplacenou žalovanou ve výši 140 400 Kč a požadovanou částkou ve výši 351 000 Kč, tedy 210 600 Kč pro každého ze žalobců. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto žalobcům poskytla zadostiučinění ve výši 140 400 Kč pro každého, přičemž tato částka odpovídá všem zjištěným okolnostem případu.3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a listinných důkazů.4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Soud prvního stupně vyšel z prokázaného zjištění, že řízení trvalo od podání žaloby dne 2. 11. 2010 do 29. 10. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tedy bez tří dnů celkem 14 let. Předmětem řízení bylo zaplacení slevy z kupní ceny za prodej rodinného domu. S ohledem na předmět řízení soud prvního stupně považoval délku řízení za nepřiměřenou. Shledal, že v řízení došlo k průtahům ze strany soudu v období od 18. 9. 2013 do 17. 3. 2014, dále v období od 26. 6. 2014 do 15. 6. 2015, od 15. 6. 2015 do 4. 1. 2016 a od 23. 1. 2017 do 12. 7. 2011 (správně 16. 3. 2017 – pozn. odvol. soudu). První vydaný rozsudek ze dne 4. 7. 2018 soud vypravil až 2. 10. 2018, aniž by došlo k prodloužení lhůty pro vypravení rozsudku. Soud nepostupoval v řízení zcela koncentrovaně, chaoticky zadával nové znalecké posudky. Dále shledal, že řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně 2×, rovněž 2× rozhodoval odvolací soud. V mezidobí bylo rozhodováno o odvolání proti odměně znalců. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Pokud jde o objektivní význam předmětu řízení, jedná se o spor, který je typově spojen s běžným významem. Žalobci nebyli omezeni v možnosti užívat rodinný dům, přičemž hodnota sporu dosahovala částky 153 606 Kč. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když délka řízení byla ve vztahu k jeho průběhu nepřiměřená a žalobcům vznikla nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Soud vycházel z částky 18 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky z částky poloviční), a to s ohledem na délku řízení 14 let. Dospěl k základní částce ve výši 234 000 Kč. Námitku žalobců, že by částka měla být s ohledem na ekonomickou realitu vyšší, soud nepovažoval za důvodnou. Výše finančního odškodnění stanovená ve Stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice. Při posouzení jednotlivých kritérií se soud ztotožnil se žalovanou, že od základní částky je třeba odečíst 35 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci. Dalších 10 % soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Ztotožnil se i se snížením o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců. S ohledem na chaotický postup soudu a průtahy v řízení soud základní částku navýšil o 30 %. Celkem tak došlo ke snížení základní částky o 30 %. Uzavřel, že žalobcům náleží 163 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uhradila 140 400 Kč, přiznal každému ze žalobců dalších 23 400 Kč a ve zbylé části žalobu zamítl jako nedůvodnou.5. Žalobcům přiznal i úrok z prodlení, a to od ode dne podání žaloby, když žalovaná vydala své stanovisko dne 19. 3. 2025, v něm odmítla uznat nárok žalobců nad rámec přiznané částky. Tím podle soudu došlo i k ukončení případné šestiměsíční lhůty.6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci úspěšná z 89 %, přiznal poměrnou část nákladů řízení, kterou jsou povinni uhradit procesně neúspěšní žalobci.7. Proti rozsudku podali včasná a přípustná odvolání všichni účastníci řízení.8. Žalobci se odvolali do zamítavého výroku III a do výroku IV o nákladech řízení. Namítali nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění. Postup soudu prvního stupně, který snížil částku o 60 % a navýšil ji pouze o 30 % z důvodu chaotického postupu soudu, je v rozporu se závěry Stanoviska, podle něhož má být při hodnocení kritérií zohledněn kumulativní dopad všech zjištěných okolností, přičemž v dané věci intenzita nesprávného úředního postupu a délka řízení zjevně převyšují důvody pro snižování. Nesouhlasili s hodnocením významu předmětu řízení pro žalobce, kdy soud zařadil význam sporu mezi běžné, ačkoliv šlo o majetkový spor přímo související s koupí a užíváním rodinného domu, tedy o nemovitost, která představuje zásadní životní hodnotu. Žalobci zahájili soudní řízení v aktivním věku , věk, let a spor byl ukončen v jejich , věk, letech, kdy pobírají starobní důchod. V důsledku probíhajícího řízení nemohli dům opravit, byt nebyl vymalován, a protože bylo jasné, že paní soudkyně bude zadávat další posudky, žalobci museli finanční prostředky rezervovat na soudní řízení. Nyní se ceny oprav zvýšily, a finanční úspora určená na stáří, musí být zčásti použita na opravu. Žalobce a) pak musí v , věk, letech nadále pracovat, aby si udržel určitou životní úroveň. Podle žalobců čtrnáctiletá délka sporu o částku odpovídající významné části kupní ceny nemovitosti je sama o sobě natolik excesivní, že by měla vést k poskytnutí vyšší kompenzace. Soud prvního stupně se však omezil na mechanické uplatnění procentních srážek. I podle judikatury je na místě v případě, že délka řízení výrazně přesahuje obvyklé případy, což v praxi Nejvyššího soudu je cca nad 10 let, základní částku výrazně navýšit, a to i bez dalších důvodů. Žalobci nesouhlasili ani s tím, že soud nezohlednil inflaci. Mají za to, že je to v rozporu s principem plné náhrady újmy. Čtrnáctileté řízení zakončené v roce 2024 bez zohlednění poklesu kupní síly vede k tomu, že žalobci reálně obdrží odškodnění nižší, než by bylo přiměřené při zahájení řízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobcům dalších 187 200 Kč pro každého z nich s příslušenstvím a rovněž uloží žalované povinnost zaplatit náklady řízení v plném rozsahu.9. Žalovaná se odvolala do výroků I, II a IV. Měla za to, že soud prvního stupně neposoudil věc správně po právní stránce. Žalovaná nesouhlasila s navýšením základního odškodnění o 30 % z důvodu postupu soudu. Setrvala na tom, že zvýšení o 20 % je odpovídající a dostatečné. Podle žalované je částka 140 400 Kč, kterou přiznala každému ze žalobců, spravedlivá a dostatečně odškodňuje nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla. Rovněž nesouhlasila s přiznáním úroku z prodlení od 19. 5. 2025. Žádost žalobců o poskytnutí odškodnění byla žalované doručena 10. 2. 2025, přičemž Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk, přičemž teprve marným uplynutím této lhůty se stát ocitá jako dlužník v prodlení. Žádost žalobců byla žalované doručena 10. 2. 2025, případný úrok z prodlení proto náleží od 11. 8. 2025. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II