25 Co 349/2025-113 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 104 230 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 55 297 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané 6. 8. 2024, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem (pojistníkem) a žalovanou (pojistitelem) dne 27. 3. 2011 o životním pojištění , název, č. , číslo, (dále jen „Pojistná smlouva“). Dle žalobce je Pojistná smlouva absolutně neplatná pro neurčitost a účastníci si mají vrátit poskytnuté plnění, kterým je na straně žalobce zaplacené pojistné v celkové výši 337 430 Kč, na straně žalované žalobci poskytnuté mimořádné výběry v celkové výši 175 917 Kč a odkupné 57 283 Kč (vyplacené 16. 7. 2024).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce je částečně promlčen a ve zbytku uhrazen plněním poskytnutým 16. 7. 2024.4. Soud prvního stupně žalobě zjistil tento skutkový stav: Dne 27. 3. 2011 žalobce a , právnická osoba, (za níž jako pojišťovací zprostředkovatel jednal žalobce) uzavřeli Pojistnou smlouvu o životním pojištění žalobce, součástí se staly pojistné podmínky. Účastníci si sjednali, že zaplacené pojistné se dělí na 2 složky – rizikové pojistné a spořící část pojistného, která se snižuje o příslušné správní náklady a převádí se na podílový účet. Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každý rok dle aktuálního věku pojištěného, zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad. Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele, garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. V případě dožití se konce pojištění pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka, aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den ukončení pojištění. Veškeré písemnosti související s Pojistnou smlouvou byly žalobci doručeny, žalobce s nimi byl seznámen. Na základě Pojistné smlouvy žalobce zaplatil pojistné 337 430 Kč a vyčerpal 145 602 Kč (8. 12. 2016), 12 921 Kč (29. 6. 2017), 8 911 Kč (30. 10. 2018) a 8 483 Kč (9. 12. 2019), dne 16. 7. 2024 žalovaná zaplatila žalobci odkupné 57 283 Kč (na účet žalobce připsáno 17. 7. 2024). Žalobce Pojistnou smlouvu vypověděl výpovědí z 9. 5. 2024. K vydání bezdůvodného obohacení žalobce žalovanou vyzval výzvou z 7. 6. 2024, žalovaná požadavek odmítla s tím, že smlouvu považuje za platnou. Okamžik prokázané vědomosti žalobce o neplatnosti smlouvy vyplývá z e-mailu ze dne 17. 7. 2024.5. Po právní stránce obvodní soud odkázal na ust. § 3028 odst. 1 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se závěrem, že právní poměry účastníků se řídí ust. § 788 odst. 1, dále § 37 odst. 1, § 41, § 451, §457 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a žalobu zamítl částečně z důvodu promlčení nároku a v nepromlčené části 10 044 Kč proto, že tento nárok zanikl započtením ze strany žalované.6. Pojistnou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou dle § 37 obč. zák., protože z jejího obsahu včetně pojistných podmínek a příloh nelze zjistit konkrétní výši rizikového pojistného či jednoznačného způsobu stanovení rizikového pojistného. VPP uvádí: „Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, jeho zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad“ či „Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele a garantované pojistné částky zvolené pojistníkem.“). Toto ujednání není dostatečně určité, na jeho základě nelze vypočítat výši ujednaného rizikového pojistného. Chybí tak podstatná náležitost předmětné pojistné smlouvy (pojmový znak), jelikož se ujednání o výši pojistného je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, což způsobuje tato absence počáteční absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. Dalšími namítanými důvody neplatnosti Pojistné smlouvy se soud pro nadbytečnost nezabýval a vypořádal vztah mezi účastníky podle zásad bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. s přihlédnutím k uplatnění námitky promlčení ze strany žalované.7. Ohledně promlčení odkázal na ust. § 107 obč. zák. a uzavřel, že došlo k promlčení nároků na částky zaplacené v době delší než 3 roky před zahájením řízení, tj. promlčené jsou platby uskutečněné žalobcem přede dnem 6. 8. 2020 (pozn. odvolacího soudu: správně má být 6. 8. 2021), nepromlčené částky činí celkem 10 044 Kč (pozn. odvolacího soudu: správně má být 17 298 Kč), v rozsahu překračujícím tuto částku byla žaloba zamítnuta na promlčení.8. K nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby s odkazem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ve věcech č. C 485/19, č. C 80/21, č. C 81/21, č. C-82/21, obvodní soud uvedl, že se týkaly výlučně spotřebitelského úvěru, nikoliv životního pojištění jakožto investicí svého druhu, viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 2438/23, sp. zn. IV ÚS 1984/22 a sp. zn. IV ÚS 2429/23. Připomněl rovněž, že žalobce se dozvěděl o tom, že se smlouvou není něco v pořádku již z informace k pojistné smlouvě ze dne 28. 3. 2017, navíc byl sám zprostředkovatelem pojišťovny a měl veškeré informace ohledně smluv.9. Námitku promlčení neshledal rozpornou s dobrými mravy, neboť uplatnění promlčecí námitky se příčí dobrým mravům ve výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). V tomto konkrétním případě z ničeho neplyne, že by uplatnění námitky mělo být zneužitím práva na úkor žalobce. Žalobce netvrdil, že by mu žalovaná v uplatnění práv jakkoli bránila nebo znemožňovala uplatnění jeho práva. Bylo na žalobci, kdy práva bude uplatňovat, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Žalovaná považovala smlouvu za platnou, byla připravena plnit pojistné plnění v případě pojistné události. Nelze žádným způsobem dovodit, že by bylo úmyslem žalované uzavřít k neplatnou smlouvu (ani že by byla s takovým následkem srozuměna) a inkasovat na jejím základě neoprávněný prospěch od žalobce.10. Soud žalobu zamítl i co do nepromlčené části, neboť oproti této částce žalovaná započetla dne 16. 7 2024 vyplacené odkupné ve výši 57 283 Kč, tudíž žalobce nemá nárok na další plnění.11. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl dle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že náklady žalované tvoří výdaje spojené s právním zastoupením, jejichž výši určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).12. Proti rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo zrušil. Žalobce setrval na své dosavadní argumentaci. Tvrdí, že soud prvního stupně chybně, v rozporu s judikaturou Městského soudu v , adresa, a Soudního dvora EU týkající se Směrnice 93/13/EHS, aplikoval objektivní tříletou promlčecí lhůtu. Viz rozhodnutí Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, . Námitka promlčení je nepoctivá, neboť pojišťovna vědomě využívala neplatné smlouvy a obohacovala se na úkor klientů, což činí námitku promlčení nepoctivou. Podle žalobce měl soud zohlednit všechna vzájemná plnění, nikoli jen nepromlčené pohledávky, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 29 Odo 52/2002). Soud pochybil, když nezkoumal, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající klauzule dle Směrnice 93/13/EHS, což je v rozporu s judikaturou SDEU (např. č. C 243/08, č. C 472/10) a nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/17; navrhl na položení předběžné otázky SDEU.13. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Objektivní promlčecí lhůta se uplatní, viz judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu reprezentovaná rozhodnutími sp. zn. IV. ÚS 2429/23, sp. zn. 33 Cdo 499/2023. Ochrana spotřebitele není absolutní, přiměřené lhůty jsou slučitelné s právem EU. Ve věci nebyly tvrzeny výjimečné okolnosti pro označení námitky promlčení za nemravnou. Judikatura opakovaně potvrdila, že uplatnění námitky promlčení je legitimní obranný prostředek. Zúčtování se provádí jen z nepromlčených plnění, nikoli z celkového salda. Návrh žalobce by vedl k „nepromlčitelnosti“ nároků, což je nepřípustné. Neplatnost smlouvy není důsledkem porušení Směrnice 93/13/EHS, ale obecné úpravy, judikatura potvrzuje, že nelze směšovat va