28 Co 119/2025-325 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 82 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 800 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů 66 223,30 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.).2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala doplacení zbylého pojistného plnění z titulu škodní události vedené u žalované pod č. , číslo, , která jí vznikla při dopravní nehodě dne 10. 9. 2018, přičemž v trestním řízení byl obžalovaný řidič vozu žalobkyně zproštěn obžaloby z důvodu, že neodpovídá za zavinění dopravní nehody ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti. Při nehodě došlo na vozu žalobkyně tov. zn. , nazev, k totální škodě, jejíž výše byla stanovena na 240 000 Kč, žalobkyni byla vyplacena cena vraku 136 500 Kč, k doplacení zbývala částka 103 500 Kč, avšak po šetření pojistné události žalovaná žalobkyni doplatila pouze 20 700 K, včetně DPH, s odůvodněním, že míra účasti vozu žalobkyně na nehodě měla představovat 80 %.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Namítla, že žalobkyně vycházela z trestního rozsudku, ve kterém bylo rozhodnuto podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch) a že trestní řízení má jiné zásady než občanskoprávní. K tomu zdůraznila, že po nehodě neměl řidič vozu , nazev, jevit známky šoku a o přítomnosti chodce, který měl údajně vstoupit do vozovky, nebylo příslušníkům , orgán, při nehodě sděleno nic, a že s tvrzením o chodci přišel řidič až téměř měsíc po vzniku dopravní nehody u výslechu.4. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 14. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , kdy zamítl žalobu z důvodu, že vozidlo žalobkyně , nazev, nebylo technicky a právně podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, způsobilé provozu na veřejných komunikacích, a proto v dané věci neshledal důvodu pro zjišťování průběhu dopravní nehody, zavinění dopravní nehody, resp. podílu na dopravní nehodě, přičemž uzavřel, že je zcela nepodstatné, jaký byl technický stav vozidla ve skutečnosti, neboť vůz byl technicky nezpůsobilý ex lege, jako takový neměl být účasten provozu na pozemních komunikacích a ani není podstatné, že technický stav nebyl důvodem nehody, když nehoda a škoda byla v příčinné souvislosti s přítomností vozu žalobkyně na pozemních komunikacích a kdyby žalobkyně, resp. řidič, ctili povinnost neprovozovat technicky nezpůsobilý vůz, k nehodě by nedošlo. K odvolání žalobkyně Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil odlišně příčinnou souvislost mezi technickým stavem vozidla žalobkyně a vzniklou škodou s tím, že sama skutečnost, že vůz žalobkyně se zúčastnil provozu na pozemních komunikacích, přestože nebyl technicky způsobilý ex lege k provozu na těchto komunikacích, když žalobkyně, resp. řidič jejího vozidla, nectil zákonnou povinnost, nebyla hlavní a jedinou příčinou dopravní nehody a vzniku škody, a proto bylo třeba doplnit skutkový stav věci ohledně zjištění pro věc relevantních skutečností ohledně samotného průběhu dopravní nehody.5. Soud prvního stupně věc znovu projednal a na základě zjištění z jednotlivých provedených důkazů popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku (odstavce 10. až 18.), se kterými odvolací soud plně souhlasil, a proto na ně v podrobnostech odkazuje, dospěl k následujícímu skutkovému stavu.6. Dne 10. 9. 2018 v 9:30 hodin došlo v obci , adresa, k dopravní nehodě, kdy , jméno FO, řídil osobní automobil tov. zn. , nazev, , RZ , SPZ, , jehož vlastnicí a provozovatelkou je žalobkyně, a to po , adresa, , přičemž při průjezdu křižovatkou s ulicí , adresa, nedal přednost zprava osobnímu automobilu , nazev, RZ , SPZ, , který řídila , tituly před jménem, , jméno FO, . Přednost na dané křižovatce není upravena dopravním značením, tudíž platí přednost zprava. Řidič vozidla , nazev, vjel do křižovatky tak, že při dané rychlosti nedokázal křižovatkou projet, aniž by nedošlo ke střetu vozidel, a řidička vozidla , nazev, jedoucí z , adresa, nemohla střetu zabránit. Vozidlo , nazev, nadto nebylo v době dopravní nehody technicky způsobilé pro jízdu na pozemních komunikacích.7. Shora uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, § 2918 a § 2932 o. z., § 5 odst. 1 písm. b), § 22 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že zavinění na vzniklém škodním ději je výlučně na straně žalobkyně, resp. že dopravní nehodu zavinil řidič vozidla , nazev, , jehož provozovatelkou je žalobkyně. Podle soudu prvního stupně ze znaleckého posudku vyhotoveného v dané věci (znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, ze dne 20. 12. 2021 včetně jeho doplňku č. , číslo, ze dne 21. 4. 2024) a výpovědí svědků (, tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ) jasně plyne, že řidič vozidla , nazev, vjel do křižovatky v době, kdy již musel vidět z pravé strany přijíždějící vozidlo , nazev, . Přes danou skutečnost vjel do křižovatky, avšak nestihl jí projet rychlostí, aby se v této křižovatce nenacházel v době, kdy do ní přijela řidička vozidla , nazev, , která již nebyla schopna na uvedenou situaci reagovat tak, aby se mohla srážce osobních automobilů vyvarovat. Dle soudu prvního stupně je třeba odmítnout úvahy žalobkyně, že byly splněny podmínky pro pokračování v jízdě, neboť řidič vozidla , nazev, nejel dostatečnou rychlostí, aby z křižovatky stihl odjet včas. Z dokazování přitom vyplynulo, že řidiči vozidla , nazev, nic nebránilo, aby své vozidlo zastavil ještě před hranicí křižovatky. Soud prvního stupně měl dále za to, že i kdyby se potvrdilo tvrzení žalobkyně, že přes , adresa, přecházel v rozhodné době chodec, musel být vzhledem k viditelnosti na daném místě vidět již v době, kdy byl řidič vozidla , nazev, na její hranici při vjíždění do této křižovatky. Podle soudu prvního stupně tedy v případě, že se řidič vozidla , nazev, plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, musel být schopen situaci vyhodnotit tak, že křižovatkou nestihne bezpečně projet, a naopak měl zastavit na její hranici. K tomu soud prvního stupně dodal, že pokud řidič vozidla , nazev, uvedl, že chodce spatřil až při vjetí do křižovatky, pak v zásadě sám přiznal, že v rozporu se zákonnými ustanoveními nevěnoval plnou pozornost situaci v provozu. Shora uvedené skutečnosti potom vedly ke srážce s vozidlem , nazev, .8. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že příčina dopravní nehody byla zcela na straně řidiče vozidla , nazev, , který opakovaně porušil dopravní předpisy. Nejprve tím, že se účastnil silničního provozu ve vozidle, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, a dále tím, že do předmětné křižovatky vjel za situace, v níž viděl (nebo měl vidět) přijíždějící vozidlo zprava, kterému byl povinen dát přednost. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.9. Ke shora uvedenému závěru soud prvního stupně dodal, že bylo-li v trestním řízení zjištěno, že nehodu měl způsobit chodec, který způsobil, že obžalovaný musel zpomalit, přičemž nestihl projet křižovatkou před vozem řidičky , nazev, , a tedy nejednal zaviněně, neboť nemohl předvídat porušení pravidel silničního provozu ze strany chodce, a řidička vozu , nazev, mohla při včasné reakci střetu bez problémů zabránit, pak dle § 135 o. s. ř. platí, že soud je vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Civilní soud však není vázán odůvodněním rozhodnutí soudu v trestním řízení, zejména pokud jde o posouzení občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou škodu. Soud prvního stupně k tomu připomněl, že v trestním řízení bylo zavinění , jméno FO, posuzováno toliko ve smyslu § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nikoliv ve smyslu občanskoprávním. Došly-li tedy soudy v trestním řízení ke zjištěním uvedeným v odůvodnění rozsudku Okresního soudu , adresa, ze dne 28. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 18. 8. 2020, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně