28 Co 293/2025-65 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 204 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 1. 2025 (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 30. 1. 2025 proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 204 000 Kč, která jí měla být způsobena nepřiměřenu délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 7. 7. 2014 a skončilo rozsudkem Městského soud v , adresa, ze dne 28. 2. 2024, tedy řízení trvalo 9 let a 10 měsíců, přičemž žalovaná jí po předběžném projednání poskytla pouze částku 112 000 Kč, když vyšla ze základní částky 15 000 Kč, zatímco dle jejího názoru s ohledem na ekonomickou realitu je nutné vycházet ze základní částky pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 25 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že lze pro první dva roky akceptovat polovinu této částky a pro dobu nad 6 let pak dvojnásobek částky, celkem tedy 316 000 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 112 000 Kč, když shledala nekoncentrovanost v postupu soudu, ve věci bylo rozhodováno před třemi stupni soudů, řízení bylo po právní i skutkové stránce složité a význam pro žalobkyni shledala jako běžný.4. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zjištěného z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , podrobně popsaného v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b), c), § 5, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a OdpŠk, soud prvního stupně vzal za relevantní následující dílčí závěry.5. Posuzované řízení trvalo od doby, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla, tj. od 19. 8. 2014 do 28. 5. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, řízení tedy trvalo 10 let a 9 měsíců, což je s ohledem na předmět řízení, kterým bylo určení platnosti odstoupení od kupní smlouvy a určení vlastnictví k nebytové jednotce, nepřiměřeně dlouhá délka.6. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, k jejímuž odškodnění nebylo namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva, přiměřeným odškodněním tudíž je peněžité zadostiučinění.7. Základní částka byla stanovena ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši), celková základní částky tedy činila 146 250 Kč.8. Požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice, resp. na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30Cdo 2181/2021).9. V posuzovaném řízení se nevyskytly průtahy, nicméně soud nepostupoval zcela koncentrovaně.10. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní.11. Od základní částky bylo odečteno 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci.12. Řízení bylo přerušeno z důvodu trestního stíhání třetí osoby.13. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací rozhodoval dvakrát a jednou rozhodoval Nejvyšší soud.14. Od základní částky bylo odečteno 15 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly.15. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela.16. Jednalo se o spor, který je typově spojen s běžným významem; žalobkyni bylo po delší dobu znemožněno nakládat se svým majetkem; význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako lehce zvýšený.17. Žalobkyni bylo v době zahájení posuzovaného řízení , věk, let a v jeho závěru skoro , věk, let; žalobkyně tedy byla na hranici vyššího věku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 4465/2017, sp. zn. 30Cdo 1964/2012, sp. zn. 30Cdo 3296/2014).18. S ohledem na věk žalobkyně, byť nedosáhla tzv. pokročilejšího věku a s ohledem na omezení dispozičního oprávnění žalobkyně, byla základní částka navýšena o 5 %.19. Celkem došlo ke snížení základní částky o 25 %, tzn. na částku 109 687,50 Kč.20. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně žalobkyni uhradila částku 112 000 Kč, hradila tak částku vyšší, než by žalobkyni z tohoto titulu poskytl sám soud, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.22. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém nesouhlasila s hodnocením jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně. Nesouhlasila se srážkou 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, neboť dle jejího názoru se o takový případ nejednalo, fakticky se totiž jednalo jen o velmi jednoduchý spor, kdy tamní žalobkyně tvrdila, že nedostala zaplaceno za prodanou nemovitost a žalovaná se bránila tím, že zaplatila zápočtem směnky, přičemž stěžejním důkazem byl dvoustranný vlastnoručně podepsaný zápočet této směnky proti kupní ceně, v němž sám jednatel (tamní) žalobkyně závazek ze směnky uznává. Podle žalobkyně posuzovaná věc tedy maximálně vykazovala střední, obvyklou složitost, která není důvodem pro modifikaci zadostiučinění žádným směrem. Dle žalobkyně bylo lze určitou složitost lze dovodit z okolnosti, že řízení bylo po dlouhou dobu přerušeno z důvodu trvání trestního řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy soud musel vyčkávat jeho skončení, či různě periodicky zjišťovat, jak se řízní vyvíjí, přičemž toto trestní stíhání bylo nezákonné, tudíž veškeré jeho důsledky, včetně zdržení navazujících řízení, jsou plně přičitatelné státu. Srážka za složitost tedy uplatněna být neměla. Stejně tak neměla být uplatněna ani srážka 15 % za více stupňů soudní soustavy, neboť dvojí rozhodování ve věci bylo způsobeno vážnými procesními chybami soudu prvního stupně, kdy rozsudek soudu prvního stupně musel být odvolacím soudem zrušen jen a pouze pro vážné procesní vady zakládající nepřezkoumatelnost z důvodu porušení zásady bezprostřednosti dokazování. Podle názoru žalobkyně byl také nesprávný závěr soudu prvního stupně, že význam předmětu posuzovaného řízení pro ni byl pouze „lehce zvýšený“. V tomto ohledu namítla, že nemožnost dobrat se nějakého jasného a rychlého konce věci pro ni znamenala zásadní zhoršení kvality života po dobu deseti let. Zásadně pak nesouhlasila se základní částkou náhrady ve výši 15 000 Kč za rok řízení a s tím, že soud prvního stupně odmítl jí navrhovanou valorizaci základní částky. V tomto ohledu namítla nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že soud prvního stupně jasně nesdělil, proč neprovedl jí k této otázce navržené důkazy. Navrhla pak, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby její žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.23. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na jeho skutkové i právní závěry. K odvolání žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně se v podstatě přiklonil k jejímu způsobu výpočtu finančního zadostiučinění žalovaného, když vycházel ze základní částky 15 000 Kč s odečtením pro složitost řízení o 15 % a o dalších 15 % z důvodu projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy. Uvedla dále, že posuzované řízení nepatřilo k taxativně určeným záležitostem, u níž se zvýšený význam řízení předpokládá, a proto závěr soudu prvního stupně o lehce zvýšeném významu řízení byl přiměřený, když žalobkyně v řízení neprokázala opak. Ohledně námitky valorizaci finančního zadostiučinění s ohledem k inflaci se plně ztotožnila s právním hodnocením a závěry soudu prvního stupně.24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.25. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 1313/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http: