36 Co 332/2025-207 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I řízení co do částky 21 289 Kč zastavil. Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8,25 % úrok z prodlení z částky 24 754 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, 8,5% úrok z prodlení z částky 1 512 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení, 8,5 % úrok z prodlení z částky 3 025 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení a 8,5 % úrok z prodlení z částky 2 772 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení. Výrokem III žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z uvedených částek zamítl a výrokem IV převážně neúspěšnou žalovanou zavázal, aby žalobci na náhradu nákladů řízení uhradila 20 605 Kč.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila odměnu za poskytnuté právní služby spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou z dílčích postupně vyúčtovaných (fakturovaných) částek. Splatnost dílčích částek dovozoval ze splatnosti faktur, kterými žalovanou k jejich úhradě vyzval. Žalovaná se bránila tím, že si s žalobcem sjednala pouze jeho jednorázovou odměnu ve výši 10 000 Kč, kterou již uhradila, přičemž měla být případně navýšena podle výsledku původního řízení. Dále namítla neprofesionální postup žalobce při zastupování, neúspěch v původním řízení, nepřiměřenost požadované odměny a tvrdila, že od smlouvy o poskytování právních služeb dne 26. 8. 2021 odstoupila.3. V průběhu řízení žalobce v rozsahu celé požadované jistiny žalobu částečným zpětvzetím omezil. Soud prvního stupně řízení v této části podle § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil, když nesouhlas žalované, odůvodněný pouze uplynutím dvou let od poskytnutí právních služeb, neshledal skutečností natolik závažnou, aby odůvodňovala závěr o neúčinnosti tohoto procesního postupu. Nadále tak jednal již jen o zákonných úrocích z prodlení z dílčích dlužných částek, a to od jejich splatnosti do zaplacení a dále o smluvní pokutě ve výši 0,05 % denně ze stejných částek do jejich úhrady.4. Vyšel ze zjištění, která učinil zejména z listinných důkazů, výslechu svědkyně , jméno FO, a emailové komunikace mezi zástupcem a žalovanou. Tyto rozhodné skutečnosti popsal pod body 8 až 29 odůvodnění rozsudku. Dospěl k závěru, že účastníci , datum, uzavřeli písemnou smlouvu o poskytování právních služeb s hodinovou odměnou ve výši 2 500 Kč. Na tomto smluvním podkladu poskytl žalobce prostřednictvím spolupracující advokátky žalované dohodnuté právní služby v rozsahu fakturami vyúčtovaných právních služeb. K odměně za tyto účelné úkony žalovanou vyzval prostřednictvím doručených faktur č. , hodnota, na částku 24 754 Kč (splatnou , datum, ), č. , hodnota, na 1 500 Kč (se splatností , datum, ) a č. , hodnota, na částku 2 772 Kč (splatnou , datum, ). Existenci platné písemné dohody o smluvní pokutě žalobce neprokázal, když nebylo prokázáno, že by žalovaná byla žalobcem s tímto sankčním článkem seznámena. Žalované se pak nepodařilo přes výzvu soudu doložit (prokázat) odstoupení od písemné smlouvy či jiný obsah dohody mezi ní a žalobcem, která by cenu právních služeb upravovala na jednorázovou paušální odměnu 10 000 Kč. Před podáním žaloby, výzvou ze dne , datum, , žalobce opětovně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, . Tato částka byla žalobci uhrazena v průběhu řízení dne , datum, .5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil zejména podle § 555, § 556, § 557, § 1746 odst. 2, § 1970 a § 1932 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uvedl, že smlouvu o poskytování právních služeb lze podle konkrétních okolností chápat jako smlouvu příkazního typu nebo smlouvu o dílo. Platí přitom, že zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů upravuje v ustanovení § 16 a násl. vybrané podrobnosti týkající se smluv o poskytování právních služeb, přičemž právní úprava obsažená v občanském zákoníku má vůči této speciální úpravě subsidiární povahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 520/2009, jehož závěry se nepochybně prosadí i v rámci úpravy OZ). S ohledem na spotřebitelský vztah mezi účastníky konstatoval, že částku 32 063 Kč zaplacenou žalovanou 5. 1. 2024 nebylo možné započíst nejprve na oprávněně požadované příslušenství (zákonné úroky z prodlení), a proto v souladu s ustanovením je § 1932 odst. 2 OZ dluh v rozsahu zažalované jistiny ke dni úhrady, tj. k , datum, zanikl, a tedy příslušenství od tohoto data již dále nenarůstá. Výši úroků z prodlení stanovil dle § 1970 OZ ve spojení s vyhl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 605 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku, odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a DPH s tím, že lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Žalovaná podle obsahu podání ze dne , datum, podala včasné odvolání proti vyhovujícímu meritornímu výroku II a akcesorickému nákladovému výroku IV tohoto rozsudku. Setrvala na své dosavadní obraně, když zopakovala tvrzení, že se žalobcem se dohodla na maximální částce 10 000 Kč za komplexní právní službu, přičemž při manipulaci s plnými mocemi byla žalobcem podvedena. Opětovně popřela existenci písemné dohody s hodinovou sazbou 2 500 Kč a poukázala i na neprofesionální postup při zpracování kasační stížnosti, která byla vypracována na poslední chvíli bez možnosti korekce, i na skutečnost, že žalobce osobně právní služby neposkytoval. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.7. Žalobce ve vyjádření k odvolání prostřednictvím své dosavadní žalobní argumentace či zopakováním argumentace prvostupňového soudu vyvracel odvolací námitky žalované. K námitkám žalované uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno uzavření písemné dohody o poskytování právních služeb, která stanovila jeho hodinovou odměnu ve výši 2 500 Kč, a žalovaná nepředložila žádný důkaz o opaku, ačkoliv k tomu byla prvostupňovým soudem vyzvána. Skutečnost, že část úkonů vykonávali spolupracující advokáti je v souladu s obsahem dohody i běžnou advokátní praxí. Rozsah vyúčtovaných právních služeb koresponduje s poskytnutými úkony právní pomoci, které byly prokázány listinnými důkazy i svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , právnická osoba, a představují standardní součást právní pomoci. Odmítl i námitku žalované ke kvalitě právních služeb s tím, že povinnost klienta platit právnímu zástupci odměnu není vázána na výsledek věci, ale na skutečný rozsah poskytnutých služeb. Navrhl, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí pak v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a z jakých důvodů. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje.10. Nedůvodné jsou námitky odvolatelky směřující proti hodnocení důkazů a z nich učiněným skutkovým zjištěním. Naopak zcela obstojí skutkový závěr prvoinstančního soudu, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena dohoda o poskytování právních služeb, která stanovila hodinovou odměnu právního zástupce ve výši 2 500 Kč, když její existence byla doložena písemnou dohodou a s ní korespondující svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , právnická osoba, i emailovou komunikací. Opačné tvrzení žalované, kterým popírala uzavření této smlouvy neobstálo, neboť žalovaná nebyla s to uvedené důkazy zpochybnit a nepředložila žádný důkaz o opaku, ačkoliv k prokázání vlastní skutkové verze byla dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána.11. Rovněž možné je přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že dohoda účastníků o právní pomoci výslovně umožňovala žalobci, aby využil spolupracující advokáty či koncipienty. Tento postup je běžný v advokátní praxi a soud prvního stupně jej správně označil za legitimní, přičemž právní rámec pro použití koncipientů při poskytování právních služeb advokátem stanoví stavovský předpis v ustanovení § 36 až § 39 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Soud prvního stupně posoudil správně také rozsah poskytnutých služeb, když i úkony jako telefonické konzultace, emailová komunikace či studium spisu jsou standardní součástí právní pomoci.12. Neobstojí ani zcela obecné výhrady žalované ke kvalitě poskytnutých právních služeb, když lze souhlasit se stanoviskem prvostupňového soudu, že povinnost hradit