51 Co 54/2025-406 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem ze dne 30.7.2024, č.j. , spisová značka, , uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 124 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14.5.2020 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. žalobu zamítl do částky 241 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14.5.2020 do zaplacení. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. Výrokem IV. uvedl, že o náhradě nákladů řízení státu rozhodne samostatným usnesením.2. Učinil tak usnesením ze dne 22.1.2025, č.j. , spisová značka, , jímž žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 13 362,62 Kč a žalované povinnost zaplatit z téhož titulu částku 6 865,38 Kč, vždy do 3 dnů od právní moci usnesení (výroky I., II.). Výrokem III. usnesení uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 6 214 Kč.3. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 366 131 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil dopravní nehodou ze dne 17.9.2016, kdy došlo ke střetu vozidel žalobce , nazev, , RZ: , SPZ, , nazev, , jméno FO, , RZ , SPZ, , u nějž žalovaná vydala pojistnou kartu vozidla. Žalobce utrpěl těžká zranění, specifikovaná ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, . Uvedenou dopravní nehodu řešil , orgán, v , adresa, a rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo, , žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku, neboť výlučně sám zavinil dopravní nehodu tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci na hlavní silnici nedal přednost v jízdě řidiči vozidla , nazev, , kterého při jízdě neviděl z důvodu profilu komunikace. Následně i přes intenzivní brždění řidiče vozidla , nazev, došlo k nárazu přední části vozidla , nazev, do levého předního boku vozidla , nazev, . Teprve rozhodnutí odvolacího orgánu, , orgán, , adresa, ze dne 2.5.2018, sp. zn. , spisová značka, , konstatovalo spoluzavinění řidiče , jméno FO, z důvodu rychlosti vozidla , nazev, , znalecky vypočítané na 124 km/h. Tato rychlost vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který v posudku ze dne 3.2.2017, č. , číslo, , ve spojení s vyjádřením ze dne 9.11.2018 výslovně uvedl, že jel-li by řidič vozidla , nazev, v daném místě rychlostí dovolenou právními předpisy, k dopravní nehodě by nedošlo. Na základě míry spoluzavinění řidiče vozidla , nazev, žalobce uplatnil vůči žalované jako poškozený podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dílčí nároky, snížené o 50 % z důvodu spoluzavinění, konkrétně bolestné (částku 194 677 Kč dle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který celkový nárok na odškodnění bolesti stanovil částkou 209 354 Kč), ztížení společenského uplatnění, ušlý příjem (261 454 Kč) a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením. Žalovaná na uplatněné nároky poskytla pojistné plnění ve výši 110 277 Kč, konkrétně poskytla náhradu ztížení společenského uplatnění, náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením. Náhradu újmy z důvodu spoluzavinění žalobce krátila ve výši 60 % uplatněného nároku. Ušlý zisk nepřiznala, neboť žalobce přerušil samostatnou výdělečnou činnost ke dni 1.10.2014 za situace, kdy tak v předcházejících letech činil opakovaně. Bolestné nepřiznala z důvodu promlčení.4. Žalobce s námitkou promlčení ohledně bolestného nesouhlasil, podle něj spoluodpovědnost řidiče , jméno FO, byla najisto autoritativně postavena teprve v odvolacím řízení rozhodnutím , orgán, , adresa, ze dne 2.5.2018, sp. zn. , spisová značka, . Subjektivní tříletá promlčecí lhůta proto uplyne teprve dnem 2.5.2021. Objektivní lhůta z práva na pojistné plnění počne běžet za 1 rok od pojistné události. K odmítnutému nároku na odškodnění ušlého zisku žalobce uvedl, že od 1.10.2016 byl nucen přerušit podnikatelskou činnost právě v důsledku havárie, při níž mu byla způsobena zranění, neslučitelná s výkonem povolání , funkce, . Poukázal i na dobu léčení od 17.9.2016 do 1.3.2017 s následnou rehabilitací do června 2017. Doplnil, že počátek běhu subjektivní lhůty je podle něj vázán na objektivní zjištění pravděpodobného úspěchu v případném soudním sporu vůči němu, k čemuž došlo až vyhlášením rozhodnutí , orgán, , adresa, ze dne 2.5.2018, neboť tímto rozhodnutím se odpovědnost – spoluzavinění řidiče , jméno FO, začalo jevit jako dostatečně pravděpodobné. Naopak rozhodnutí první instance nezakládalo pravděpodobnost úspěchu při vymáhání nároku vůči tomuto řidiči. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.3.1924, Rv II.559/24, podle něhož pro počátek běhu subjektivní lhůty je podstatná vědomost poškozeného, která musí být úplná a taková, která je zapotřebí k podání žaloby. Dále odkázal např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 5895/2016, podle něhož vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, není naplněna pouhým podezřením. Promlčecí lhůta ve smyslu § 626 o. z. by tak uplynula dnem 17.9.2020, tedy až po podání žaloby.5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, byť nesporovala ani dopravní nehodu, ani rozhodnutí , orgán, v , adresa, , ani rozhodnutí , orgán, , adresa, . , orgán, v , adresa, jako viníka nehody označil žalobce, který při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci vlevo na hlavní pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě řidiči vozidla tovární značky , nazev, , v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel. Odvolací orgán toto rozhodnutí změnil, vypustil výroky II. a III. a výrok IV. o uložení sankce změnil, jinak rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že na vzniku dopravní nehody se podílel i řidič vozidla , nazev, , jméno FO, . Žalovaná nesporovala, že vozidlo tovární zn. , nazev, , RZ: , SPZ, , bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované, která tuto škodnou událost zaregistrovala pod č. , číslo, . S mírou spoluzavinění žalobce ve výši 50 % nesouhlasila, dle žalované šlo o 60 %, při této úvaze vycházela z rozhodnutí odvolacího orgánu, v němž , orgán, výslovně uvedl, že souhlasí s odvolatelem, tedy se žalobcem, že na vzniku nehody se podílel i druhý řidič vozidla, nicméně hlavní vina leží na obviněném, tedy žalobci, který se řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci, do níž pomalým způsobem vjel. Podle tohoto rozhodnutí hlavní vina na vzniku dopravní nehody je nedání přednosti v jízdě obviněným žalobcem. K nároku na bolestné odkázala na § 629 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 619 odst. 1, 2 tohoto zákona. Ve smyslu § 620 odst. 1, § 626, § 635 odst. 2 o. z. uzavřela, že objektivní promlčecí lhůta je vázána na subjektivní okolnost, tedy po uplynutí promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo újmy promlčecí lhůta pro právo na pojistné plnění skončí současně s uplynutím promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na jejichž krytí byl uzavřen pojistně právní vztah pro vznik odpovědnosti za škodu či újmu. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu škody běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za škodu odpovídá. Podle žalované bodové hodnocení vytrpěných bolestí mohlo být objektivně provedeno ke dni 21.9.2016, kdy byl žalobce propuštěn z nemocnice, následně byl ambulantně léčen na ortopedii a neurologii. Nesouhlasila s tím, že by subjektivní promlčecí tříletá lhůta počala běžet až v souvislosti s rozhodnutím , orgán, , adresa, ze dne 2.5.2017, neboť pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká škoda mu vznikla a kdo je jejím škůdcem. Naopak počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároku poškozeného na náhradu škody zpravidla nepřipadá na den, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl škůdce uznán vinným za trestný čin, kterým škodu způsobil, neboť relevantními skutkovými informacemi může poškozený disponovat již dříve. V dané věci z rozhodnutí , orgán, , adresa, ze dne 2.5.2018 vyplývá, že žalobce se od počátku neztotožňoval s rozhodnutím , orgán, v , adresa, , v odvolání proti němu uvedl, že na vzniku dopravní nehody se podílel i druhý řidič vozidla , jméno FO, , podle žalované měl představu o tom, kdo za škodu odpovídá dříve než dne 2.5.2018, ale již při šetření dopravní nehody , orgán, . Žaloba byla soudu doručena dne 16.7.2020. Odkázala např. na rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 7.11.2018, č.j. , spisová značka, , z něhož citovala. Odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2019, č.j. 25 Cdo 1976/2019-182.6. V průběhu řízení žalobce navrhl smírné řešení tak, že žalovaná mu zaplatí částku 235 404 Kč, sestávající z odškodnění bolestného ve výši 104 677 Kč a ušlého příjmu ve výši 130 727 Kč.7. Žalovaná na tento smírný návrh žalobce nepřistoupila. Doplnila, že ve smyslu např