55 Co 246/2025-115 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci příslušenství ve výši 15 % ročně z dlužné částky 21 079 Kč, a to konkrétně dle specifikace ve výroku I. rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 11 560 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 079 Kč s příslušenstvím představující nedoplatek na příspěvku na správu domu a pozemku a na zálohách na služby z opravného vyúčtování, to vše za rok 2022 (dále jen „příspěvky“ a „zálohy na služby“) ve výši 5 161 Kč splatný dne 31. 8. 2023, Anonymizováno, a nedoplatek na příspěvcích a na zálohách na služby za měsíce leden 2023 až prosinec 2023. Výše nedoplatku za příspěvek a za zálohy na služby činila za každý z uvedených měsíců 1 401 Kč, s výjimkou měsíce dubna 2023, kdy činila výše tohoto nedoplatku pouze 507 Kč. Žalovaný je pak vlastník bytové jednotky č. , číslo, (byt), vymezené v domě č. p. , číslo, , , číslo, , , číslo, , nacházející se na adrese , adresa, , zapsané na listu vlastnictví , číslo, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, .3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když nedoplatek ve výši 5 161 Kč za rok 2022 již uhradil. Stejně tak již uhradil nedoplatek za rok 2023 ve výši 2 915 Kč. Vyúčtování za rok 2023 pak skončilo přeplatkem ve výši 13 003 Kč. Poukázal na to, že chyby ve vyúčtování se chronicky opakovaly.4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu co do částky 21 079 Kč zpět z důvodu, že mu žalovaný dne 5. 8. 2024 uhradil částku 8 076 Kč a ve zbývající části 13 003 Kč byla dlužná částka uhrazena formou jednostranného započtení proti přeplatku žalovaného z vyúčtování za rok 2023, a to ke dni 31. 8. 2024, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým řízení pravomocně stran částky 21 079 Kč zastavil a předmětem řízení tak zůstalo příslušenství z dlužné částky v podobě zákonných úroků z prodlení.5. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odstavci 5 svého rozhodnutí zejména, že ke dni 2. 1. 2024 činil zůstatek žalovaného na příspěvcích na správu domu a na zálohách na služby zápornou částku ve výši 25 398 Kč. Měsíční předpis činil celkem 4 722 Kč a byl splatný vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Podle stanov žalobce (, právnická osoba, ) byl člen společenství povinen mj. hradit včas stanovené zálohy na příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby a uhradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování záloh a dále hradit náklady, které žalobci se správou domu a pozemku na základě žádosti člena nebo při porušení členských povinností vzniknou a uhradit úrok z prodlení ve výši podle zákona v případě prodlení s peněžitým plněním ve prospěch žalobce. Žalovaný byl v souvislosti s užíváním bytové jednotky č. , číslo, žalobcem vyzýván k úhradě jednotlivých plateb a informován o nedoplatku na platbách, který ke dni 31. 8. 2023 činil 16 985 Kč. Žalobce pak žalovanému za rok 2022 vyúčtoval celkový nedoplatek 6 371 Kč, ke kterému následně učinil opravné vyúčtování na částku 5 161 Kč. Žalovaný dne 5. 8. 2024 uhradil žalobci částku ve výši 2 915 Kč, přičemž tuto platbu označil jako doplatek za rok 2023. Dále žalovaný stejného dne uhradil žalobci částku 5 161 Kč, přičemž tuto platbu označil jako doplatek za rok 2022. Po provedeném vyúčtování zálohových plateb za období od ledna 2023 do prosince 2023 evidoval žalobce u žalovaného přeplatek na těchto platbách ve výši 13 003 Kč. Následně dne 31. 8. 2024 žalobce přeplatek ve výši 13 003 Kč započetl oproti celkem 10 pohledávkám žalovaného za měsíční předpisy úhrad za měsíce březen 2023 až prosinec 2023 v celkové výši 13 003 Kč.6. Právně soud prvního stupně věc posoudil podle § 1180 odst. 1 o. z., § 1181 o. z. a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žalobci řádně a včas opravené vyúčtování zálohových plateb za období od ledna 2022 do prosince 2022 a dále příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby za období od ledna 2023 do prosince 2023, ačkoliv byl k tomu jako vlastník jednotky č. , číslo, povinen, porušil tímto své povinnosti, jakožto nájemce bytu a žalobce tak má právo na příslušenství z dlužné částky, když se žalovaný dostal s uvedenými úhradami do prodlení. Konkrétně nedoplatek z opravného vyúčtování za rok 2022 byl splatný dne 31. 8. 2023 a žalovaný jej uhradil až dne 5. 8. 2024. V prodlení se rovněž ocitl se zaplacením jednotlivých příspěvků a záloh na služby za období od ledna 2023 do prosince 2023, když je žalobci neuhradil v předepsané výši nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce a uhradil je částečně až dne 5. 8. 2024 (ve výši 2 915 Kč). Ve zbytku pak pohledávky žalobce zanikly v důsledku jednostranného zápočtu ke dni 31. 8. 2024 poté, co žalobce provedl vyúčtování za rok 2023.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, když řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného, který plnil po podání žaloby. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem představující jeho odměnu podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) počítanou z tarifní hodnoty ve výši 21 079 Kč a sestávající ze 4 úkonů právní služby á 1 980 Kč - převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání dne 3. 3. 2025 a z 1 úkonu právní služby á 990 Kč - jednoduchá výzva k plnění, včetně paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve výši 450 Kč vztahující se k úkonu provedenému v roce 2025 (účast na jednání) a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč vztahujících se k úkonům provedeným v roce 2024.8. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání ve kterém namítal, že žalobce si neoprávněně navýšil měsíční zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním bytu. Měsíční záloha pak byla nepřiměřeně navýšena bez cenové kalkulace a řádného odůvodnění o více než 40 % (přiměřené je navýšení o 10 %). V předmětném bytě také není odebíráno teplo ani teplá voda. Přeplatek za rok 2023 činil 13 003 Kč a 11 878 Kč za rok 2024. Danému pak odpovídá výše zálohy 3 321 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž nesouhlasil s úhradou příslušenství z neoprávněně požadovaných záloh a s úhradou nákladů řízení.9. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že k navýšení měsíčních předpisů úhrad od 1. 1. 2023 došlo na základě rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne 21. 6. 1022, a to z důvodu, že společnost dodávající teplo pro vytápění a ohřev teplé vody zvýšila pro rok 2023 o více než 100 % kalkulaci a s tím spojené zálohy. Přeplatky, které žalovaný zmiňuje jsou pak vypočteny z předepsaných záloh nikoliv z uhrazených záloh. Oba přeplatky byly použity na úhradu dlužných záloh jak v roce 2023, tak v roce 2024. Pokud by byly předepsané zálohy nižší (3 321 Kč měsíčně, jak uváděl žalovaný), nestačily by na úhradu vynaložených nákladů (v roce 2023 by byl nedoplatek 3 179 Kč a v roce 2024 by byl nedoplatek 4 304 Kč). Žalobce také poukázal na to, že žalovaný se jednotlivých shromáždění, kde byla uvedená problematika řešena neúčastnil, zápisy si nepřečetl, nepožádal o snížení záloh, pouze přestal platit zálohy ve schválené výši shromážděním vlastníků. Výpočty žalovaného jsou tak pouze jeho nepodloženým názorem a neodrážení skutečnou situaci.10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.11. Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. rovněž, když se na výzvu odvolacího soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, postupoval odvolací soud podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. K problematice prodlení odvolací soud obecně uvádí, že následkem prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu je vznik oprávnění věřitele požadovat úroky z prodlení. Toto oprávnění věřitele je vázáno na to, že věři