58 Co 234/2025-156 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí ve výroku specifikovaných (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 165 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem těchto nemovitostí s tím, že se žalovaným uzavřela dne 10. 4. 2024 kupní smlouvu, na jejímž základě se žalovaný zavázal na ni převést tyto nemovitosti za kupní cenu 4 500 000 Kč. Následně však žalovaný od kupní smlouvy odstoupil dne 30. 4. 2024. Návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí tak Katastrální úřad pro , adresa, zamítl. Žalobkyně považovala odstoupení od smlouvy za účelové vedené snahou zmařit provedení vkladu do katastru nemovitostí, k odstoupení od smlouvy nebyl dán důvod. Kupní smlouvu tak považovala za platnou. Naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva spatřovala v tom, že se její vlastnické právo stalo nejistým.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že v zákonné lhůtě nebyla podána žaloba, řízení před katastrálním úřadem bylo pravomocně ukončeno, žalobkyně měla uplatnit svůj nesouhlas s odstoupením od smlouvy v rámci žaloby dle § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, jestliže tak neučinila, je žalovaný oprávněně veden v katastru nemovitostí jako vlastník. Žalovaný dále namítal nepřiměřenost kupní ceny, nejednal s jednatelem žalobkyně, ale s panem , jméno FO, , který si od něj navíc půjčil finanční prostředky, v kupní smlouvě nebylo zakotveno jeho právo užívat nemovitost, jak bylo domluveno.4. Žalobkyně k tomu uvedla, že pan , jméno FO, je osoba zabývající se zprostředkováním obchodu a služeb, na žalovaného nebyl vyvíjen žádný nátlak, cena odpovídala hodnotě nemovitostí s ohledem na její faktické a právní vady.5. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba na určení vlastnického práva nebyla podána po právu. S ohledem na charakter určovací žaloby se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva s ohledem na to, že v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán žalovaný.6. Dále se zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně, tedy zda jí svědčí vlastnické právo k daným nemovitostem. Vycházel přitom z ust. § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a související judikatury Nejvyššího soudu. Poukázal na to, že u kupní smlouvy o převodu vlastnického práva se rozlišují její obligační a věcně právní účinky. Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva a právní způsob jeho nabytí. I když ze smlouvy o převodu nemovitostí (kupní smlouvy) vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní nedochází, ten nastává až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva nemá účinek převodní, ale pouze obligační. Dle § 1105 o. z. má vklad do katastru konstitutivní účinky. Soud I. stupně uzavřel, že v daném případě nastaly obligační účinky kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2024, nenastaly však účinky věcně právní. Bez povolení vkladu vlastnického práva účinky věcně právní nenastaly, žalobkyně se nestala vlastníkem uvedených nemovitostí. Soud I. stupně poukázal na to, že věcně právní účinky kupní smlouvy jsou spojeny se zápisem (vkladem) do katastru nemovitostí, nemohou být nahrazeny jinou právní skutečností. Rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva má pouze deklaratorní povahu, konstatuje existující hmotné právo, nemůže konstituovat neexistující právo. V určovací žalobě dle § 80 o. s. ř. soud není oprávněn změnit či nahradit rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomu slouží žaloba podle páté části o. s. ř. Pokud žalobkyně rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem řádně a včas nenapadla, je pro soud pravomocné rozhodnutí katastrálního úřadu v této věci závazné dle § 135 odst. 2 o. s. ř. Poukázal na to, že s ohledem na deklaratorní povahu určovací žaloby je pro její úspěch nezbytné, aby v době vydání rozsudku právo (v daném případě vlastnické) již existovalo. Tak tomu v daném případě nebylo, pokud žalobkyně nebyla jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru zapsána, nestala se ve smyslu § 1105 o. z. jejich vlastníkem. Nemůže se tak úspěšně domáhat určení svého vlastnického práva k nim. Žalobkyně se svým požadavkem de facto domáhá nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, což je nepřípustné. Žalobu tedy zamítl, přičemž se již pro nadbytečnost nezabýval otázkou platnosti odstoupení od kupní smlouvy či postavením žalovaného coby spotřebitele.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení, a to nákladů za právní zastoupení specifikovaných v odst. 37 odůvodnění napadeného rozsudku.8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b) až g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně absenci poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Poukázala na to, že nezapsáním vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě neplatného odstoupení od smlouvy došlo k nepřiměřenému zásahu do jejích práv. Nesouhlasila s tím, že by žaloba dle § 18 odst. 5 katastrálního zákona byla jedinou právní obranou k zajištění vlastnického práva. Poukázala na to, že samotná žaloba dle části páté o. s. ř. by nevyřešila všechny sporné otázky mezi stranami a pouze by vyvolala další navazující řízení, jak ostatně připustil i soud I. stupně. Poukázala na smysl určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, když k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Pokud měl soud I. stupně za to, že žalobě nelze vyhovět, měl o tom žalobkyni poučit dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, na které soud I. stupně odkázal, považovala za nepřiléhavé, neboť Nejvyšší soud se otázkou možnosti soudního přezkumu správnosti postupu správních orgánů v tomto rozhodnutí nezabýval, naopak tento rozsudek dává za pravdu žalobkyni ohledně možností použití určovací žaloby. V daném případě určovací žaloba eliminuje minimálně tři paralelní řízení (určení neplatnosti právního jednání, nový návrh na vklad do katastru nemovitostí, žaloba dle části páté o. s. ř. nebo určení platnosti kupní smlouvy). Namítala, že by mělo být zohledněno i ust. § 6 odst. 2 o. z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil se závěry soudu I. stupně, k postupu dle § 118a odst. 2 o. s. ř. neshledával důvod. Poukázal na to, že již od počátku tvrdil a dokládal absenci aktivní věcné legitimace žalobkyně, nadto ani případná realizace poučovací povinnosti soudu by nemohla vést k jinému výsledku sporu. Nesouhlasil s tím, že by došlo k nepřiměřenému zásahu do vlastnictví žalobkyně, když vlastnictví k daným nemovitostem žalobkyni platně nevzniklo. Poukázal na to, že žalobkyně se v odvolání domáhá existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, nedostatek věcné legitimace nikterak nezpochybňuje. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.10. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně dále namítala nesprávný výpočet nákladů řízení s tím, že soud I. stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty.11. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s ustanovením § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který rovněž správně posoudil po stránce právní.12. Odvolací soud se plně ztotožnil s jeho závěrem, že žaloba na určení vlastnického práva je žalobou deklaratorní, aby byl žalobce úspěšný, musí mít v konkrétním případě naléhavý právní zájem na požadovaném určení a musí být prokázáno, že ke dni rozhodnutí soudu byl držitelem práva, jehož určení se domáhá, v daném případě vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Shodně se soudem I. stupně má odvolací soud za splněný předpoklad naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nikoliv však existenci vlastnického práva žalobkyně.13. Podle § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.14. Soud I. stupně správně apli