58 Co 280/2024-472 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vyloučil nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 195 876,30 Kč k samostatnému řízení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 763 938 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 6 641 253 Kč zamítl (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 7 601 047,30 Kč z titulu odškodnění za trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem (řízení vedené před Městským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobní cti, vážnosti a dobré pověsti ve výši 4 724 000 Kč, když žalovaná již uhradila částku 258 000 Kč, dále žádal náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou tohoto řízení ve výši 110 250 Kč (když žalovaná uhradila 64 750 Kč), ušlý zisk ve výši 2 552 941 Kč s tím, že nebýt trestního stíhání, vykonával by funkci , funkce, , adresa, , požadoval tak zaplacení rozdílu mezi příjmem, kterého dosahoval v letech 2014 – 2018 a hrubým příjmem , funkce, , a dále náhradu nákladů obhajoby ve výši 195 867,30 Kč představující rozdíl mezi vynaloženými náklady 892 800 Kč a částkou vyplacenou žalovanou 696 923,70 Kč.3. Žalovaná s požadavkem žalobce nesouhlasila, učinila nesporným odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Žalobci již poskytla plnění v žalobě uvedená, tyto částky považovala za odpovídající.4. Soud I. stupně provedl dokazování ohledně průběhu trestního řízení obsahem trestního spisu a dále důkazy označenými žalobcem – výslechem žalobce, výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a novinovými články a dospěl k závěru, že proti žalobci bylo vedeno trestní, Anonymizováno, stíhání pro zločin porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“) v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák. Žalobce se jej měl dopustit jako , funkce, , adresa, . Žalobce byl politicky exponovanou osobou, v době zahájení trestního stíhání byl v pozici , funkce, a následně v pozici , funkce, , adresa, . Trestní stíhání bylo medializováno. Žalobce byl po dvou nepravomocných odsuzujících rozsudcích k podmíněnému trestu odnětí svobody pravomocně zproštěn obžaloby, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě poskytla zadostiučinění, které žalobce nepovažoval za adekvátní.5. Soud I. stupně shledal naplněný předpoklad odpovědnosti státu ve smyslu § 1, § 5, § 7 a 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zabýval se dále existencí újmy a přiměřeného zadostiučinění. Při určení odškodnění za nezákonné trestní stíhání vycházel ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu z celkové délky řízení, povahy trestní věci, a následků v osobní sféře poškozeného včetně okolností, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy došlo. Vycházel z toho, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro zločin porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zák., kterého se měl dopustit při výkonu funkce , funkce, , adresa, . Stíhání pro trestné činy, které měly být spáchány v souvislosti s výkonem , funkce, s sebou nesly vysokou míru společenského odsouzení. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let a možným uložením povinnosti k náhradě škody , adresa, ve výši kolem 20 milionů Kč. Žalobce byl po dvou nepravomocných odsuzujících rozsudcích k podmíněnému trestu odnětí svobody obžaloby pravomocně zproštěn. Trestní řízení trvalo od 26. 3. 2013, kdy žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, až do právní moci zprošťujícího rozsudku dne 13. 5. 2020. Celkem trestní řízení trvalo 7 let a necelé 2 měsíce. Žalobce byl politicky exponovanou osobou, v době zahájení trestního stíhání byl lídrem , právnická osoba, v , adresa, , , funkce, a , funkce, , funkce, s , činnost, , následně vykonával funkci , funkce, . Stíhání pro hospodářské trestné činy, kterými měl spolu s dalšími spoluobžalovanými zvýhodnit poskytovatele služeb , název, , tak žalobce a jeho politiku znevěrohodňovalo, oslabovalo jeho pozici, bylo užíváno v rámci konkurenčního boje i jeho vlastní politickou stranou a značně zasáhlo do jeho cti a dobré pověsti a po odchodu do opozičních řad po volbách do zastupitelstva v roce , rok, v podstatě ukončilo jeho další politickou kariéru. Žalobce byl vyloučen ze strany a jeho politická kariéra skončila a už se nenastartovala. Vrátil se ke svému civilnímu povolání, nicméně byl nucen začínat od nuly, trestní stíhání mělo dopad i na jeho partnerský vztah, který se rozpadl, i po navázání nového vztahu se současnou manželkou musel řešit problémy spojené s případnými důsledky trestního stíhání v případě odsouzení (týkající se výše a formy trestu, náhrady škody). Trestní stíhání žalobce bylo medializováno a žalobce byl v soukromém i veřejném prostoru se svým trestním stíháním konfrontován v podstatě na denní bázi. Soud I. stupně dále přihlížel k nestandardnímu způsobu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání před schůzí rady v budově magistrátu a zejména k postupu soudce , jméno FO, v dané věci, který neospravedlnitelným způsobem prováděl úpravu protokolů z hlavních líčení, čímž změnil význam obsahu provedených výslechů v neprospěch obžalovaných. Žalobce byl dvakrát odsouzen a poté, co byly protokoly uvedeny do správného stavu, byl po změně soudce zproštěn obžaloby. Soud I. stupně naopak nepřihlížel k následnému trestnímu stíhání státní zástupkyně , jméno FO, v jiné věci s tím, že toto stíhání nemělo žádný vliv na tomu předcházející trestní stíhání žalobce, v němž státní zástupkyně postupovala v mezích svých kompetencí, byť byl tento postup žalobcem negativně vnímán. Při posuzování dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce dále vycházel z toho, že před zahájením trestního stíhání bylo žalobci 34 let, byl úspěšným politikem, přičemž trestní stíhání vedlo k přerušení do té doby slibné politické kariéry, tato újma byla umocněna medializací případu. Současně však poukázal na to, že nedostatek respektu laické veřejnosti a zástupců médií k zásadě presumpce neviny nelze klást k tíži státu, nelze jí však absolutně přehlížet právě s ohledem na exponovanost osoby žalobce. Vzhledem k tomu, že byl žalobce veřejně známou osobou, byl také nucen okolnosti svého trestního stíhání řešit nejen ve svém blízkém okolí, ale také ve vztahu k široké veřejnosti. Trestní stíhání zasáhlo i do partnerského a rodinného života žalobce, promítlo se i do finanční sféry, když žalobce byl v důsledku trestního stíhání vyloučen ze strany , právnická osoba, , začal v původním povolání od nuly.6. Soud I. stupně dále v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu provedl porovnání případu žalobce s obdobnými případy, ve dvou případech se jednalo o odškodnění spoluobžalovaných žalobce, v nichž byly okolnosti týkající se trestního řízení totožné, částečně se lišily dopady trestního řízení do života poškozených (poškození byli odškodněni částkou 550 000 Kč a 500 000 Kč) a dále s případem obdobným, v němž trestní řízení trvalo kratší dobu, poškozený však byl významně postižen ve své pracovní a politické kariéře, vykonával funkci , funkce, města , adresa, a funkci , funkce, , tyto aktivity byly nenávratně poškozeny, tento poškozený byl odškodněn částkou 1 021 250 Kč. Po porovnání s danými případy s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem shledal jako odpovídající odškodnění za nezákonné trestní stíhání žalobce částku 1 000 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 258 000 Kč, přiznal žalobci zbývající částku 732 000 Kč.7. Ohledně odškodnění újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení soud I. stupně vycházel z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a z kritérií zde uvedených a dospěl k závěru, že délku trestního řízení nelze považovat za přiměřenou, přičemž konstatování porušení práva nepředstavuje dostatečnou formu odškodnění, je tedy na místě relutární odškodnění. Základní částku určil s odkazem na konstantní judikaturu ve výši 91 250 Kč (15 000 Kč za každý rok řízení, za prvé dva roky v poloviční výši), kterou dále modifikoval dle kritérií ust. § 31a odst. 3 o. s. ř. (o 25 % ponížil pro složitost a o 20 % navýšil pro postup soudu) a dospěl k částce 86 688 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 64 750 Kč, byla žalobci přiznána zbývající částka 21 938 Kč.8. Ohledně požadavku na náhradu ušlého zisku dospěl soud I. stupně k závěru, že jej nelze mít za