62 Co 197/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 3 200 euro (výrok I.) a dále je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladu soudního řízení ve výši 19 720, 10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 200 Kč za sebe a dalších 7 osob, a to za zpoždění letu , hodnota, /, hodnota, provozovanou žalovanou jako leteckým přepravcem do , adresa, . Předmětný let byl na svém příletu opožděn o více než tři hodiny, pročež tvrdil, že mu náleží kompenzace ve výši 400 EUR za každou letenku, celkem tedy 3 200 EUR, a to podle nařízení EP a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení“).3. Žalovaná nejprve namítala, že zpoždění vzniklo v důsledku mimořádných okolností, které vylučují její odpovědnost za zpoždění coby leteckého přepravce a že z žaloby není patrné, kdo je účastníkem řízení a žalobce není bez dalšího oprávněn vymáhat kompenzaci za ostatní cestující.4. Podáním ze dne 21. 1. 2025 žalovaná soudu I. stupně sdělila, že se rozhodla dlužnou částku uhradit zcela (za všechny cestující) a doložila potvrzení o úhradě. Nad rámec však dodala, že se tak rozhodla učinit přesto, že žalobce není a nebyl aktivně legitimován vymáhat kompenzaci i za ostatní cestující a nárok tak nebyl žalobcem uplatněn důvodně.5. Žalobce na výzvu soudu I. stupně, aby sdělil, zda na podané žalobě trvá s ohledem na uhrazení částky žalovanou dne 30. 1. 2025 sdělil, že na žalobě trvá, a to z důvodu, že žalovaná neuhradila úrok z prodlení a náklady řízení.6. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalobce a s ním dalších 7 cestujících (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) cestovali dne , datum, do , adresa, letem , IBAN, , který byl opožděn o více než 3 hodiny (pravidelný odlet 4:45 hod, předpokládaný reálný odlet 10:30 hod.), přičemž tento let byl operován žalovanou. Mezi účastníky bylo nesporné, že po podání žaloby žalovaná uhradila korunový ekvivalent částky 3 200 EUR, jako kompenzaci dle Nařízení ve výši 8 x 400 EUR (za všech 8 cestujících), tato skutečnost pak byla prokázána i žalovanou předloženými příkazy k úhradě.7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle článek 4 odst. 1 písm. b), článku 6 a 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl aktivně legitimován k vymáhání nároku na kompenzaci dle čl. 7 odst. 1 Nařízení za ostatních 7 cestujících jen na podkladě toho, že byl objednatelem zájezdu a hradil náklady s ním spojené, jak k výzvě soudu upřesnil, neboť čl. 7 Nařízení výslovně stanoví, že oprávněným k uplatnění nároku na náhradu dle Nařízení je „cestující“. Žalovaná však nárok za všech 8 cestujících i přesto uhradila. Žalobce však i přes výzvy soudu sdělil, že na žalobě trvá z důvodu, že mu nebyly uhrazeny náklady řízení a úrok z prodlení. Úrok z prodlení však žalobce žalobou nepožadoval, ani žalobu nikdy v průběhu řízení o tento dílčí nárok nerozšířil, a ještě při jednání soudu I. stupně k výslovnému dotazu tohoto soudu uvedl, že žádné změny žaloby nenavrhuje. Soud I. stupně zdůraznil, že je vázán návrhem a není povinností soudu se doptávat žalobce, zda žalobou nepožaduje případné další nároky. Vzhledem k tomu, že nárok uplatněný žalobcem byl v průběhu řízení uhrazen, došlo tak ke splnění dluhu, což mělo za následek zánik závazku z náhrady škody ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), toliko však pokud jde o nárok žalobce coby jednoho cestujícího (400 EUR). Jakkoliv byl nárok na kompenzaci uspokojen žalovanou za všechny cestující (3 200 EUR), v podstatné části (2 800 EUR) nebyl žalobce vůbec k uplatnění nároku aktivně věcně legitimován a žalovaná nebyla povinna v tomto rozsahu plnit.8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal v plné výši úspěšné žalované, a to podle vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“).9. Proti rozsudku podal odvolání žalobce.10. Žalobce ve svém odvolání ze dne 14. 4. 2025 napadl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Uvedl, že zásadním důvodem odvolání do výroku I. je fakt, že čtené odůvodnění při projednání se neshoduje s písemným vyhotovením, byť v rozsudku je potvrzena shoda. Zejména za zásadní považuje skutečnost, že při čteném přednesu odůvodnění nebyla součástí skutečnost, že žalobce požádal soud I. stupně o navýšení vymáhané částky o soudní poplatky. Dále soud I. stupně nerespektoval ochranu slabší strany, tj. žalobce, když žalobce řádně nepoučil o vadnosti navrhovaného petitu a také o správné formulaci. Žalovaná soudu poskytla nepravdivé informace, když původně tvrdila, že žalovaná částka je uhrazena i s příslušenstvím. Toto vyjádření žalované jej ubezpečilo v tom, že jeho žaloba je chápána včetně příslušenství. Na to žalobce reagoval, že částka je uhrazena, ale nikoli úrok z prodlení a náklady řízení. Tento dovětek je dle žalobce zcela zásadní. Uvedl, že žalovaná uhradila kompenzaci za všechny cestující, čímž uznala svůj dluh a zpochybňování jeho oprávněnosti je tedy bezpředmětné.11. Žalobce dále brojil i proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně a uvedl že byl v řízení úspěšný a že mu tedy náleží náhrad nákladů řízení. Žaloba byla podána po právu a v okamžiku jejího podání dluh existoval a žalovaná jej úhradou uznala.12. Závěrem žalobce žádal odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a II. zrušil a věc vrátil k novému projednání.13. Samostatným podáním pak žalobce podal stížnost na postup předsedy senátu soudu I. stupně, kde zejména uvedl, že soud I. stupně oslovoval zástupce protistrany pane doktora, ačkoliv mu měl říkat pouze pane magistře. Rovněž se nezabýval jeho stížností, že protistrana poskytla lživé informace. Soud i. stupně bez přerušení řízení přečetl rozsudek, který měl předem připravený a zároveň jej soud náležitě nepoučil. Soud také úmyslně nevzal v potaz žalobcovo doplnění žaloby ze dne 2. 10. 2024 o příslušenství.14. Žalovaná se k podanému odvolání žalobce vyjádřila podáním ze dne 24. 6. 2025. Uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný. Soud I. stupně správně vyhodnotil, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby za jiné osoby, byť se jednalo o jeho rodinné příslušníky. Žalobce měl v průběhu řízení možnost svou žalobu rozšířit či ji vzít zpět, a to z důvodu úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že to neučinil, nemohl být ani zkrácen na svých právech. Důrazně se ohradila proti implicitním náznakům žalobce o možné podjatosti soudu.15. Závěrem žalovaná žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.16. Žalobce v podání ze dne 31. 7. 2025 v reakci na vyjádření žalované znovu zopakoval svoji argumentaci uplatněnou v odvolání, poukázal dále na to, že odůvodnění napadeného rozsudku je zmatečné.17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací jednání nenařizoval (§ 214 odst. 3 o. s. ř.)18. Dále odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní.19. Vzhledem k tomu, že stěžejní odvolací námitka žalobce žalované směřovala k tomu, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, odvolací soud konstatuje, že tato námitka představuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení § 16 o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení § 15a odst. 2 o. s. ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§ 16 o. s. ř.); shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008). Poměr soudce k věci nebo k účastníkům řízení, či k jejich zástupcům, který by odůvodňoval jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci, musí být založen na konkrétních skutečnostech, svědčících o takovém vztahu mimo profesionální rovinu v určité intenzitě (např. příbuzenský či blízký přátelský /nebo naopak nepřátelský/ vzt