69 Co 375/2025-390 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 672 049,20 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), dále částku 200 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 460 531,80 Kč (III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, omluvy, náhrady škody ve výši 8 672 049,20 Kč, sestávající z nákladů na zpracování nové reklamy ve výši 4 139 858 Kč, nákladů v souvislosti s původní reklamou (poměrná část licence k remixu písně , podezřelý výraz, ve výši 2 533 333,20 Kč, poměrná část nákladů souvisejících s udržováním práv k výstupu tanečníků ve výši 114 691 Kč, poměrná část nákladů v souvislosti s udržováním práv dle smlouvy o propagaci s , jméno FO, ve výši 991 667 Kč a poměrná část nákladů na výrobu původní reklamy ve výši 892 500 Kč) a náhrady nákladů za znalecký posudek ve výši 200 000 Kč, to vše s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že jí škoda a nemajetková újma vznikla v důsledku rozhodnutí žalované ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „nezákonné rozhodnutí“), které jí znemožnilo využít původní reklamní spot a vedlo k nutnosti výroby nové reklamy. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, vznesla námitku promlčení ohledně nemajetkové újmy a namítala, že rozhodnutí nenabylo právní moci, neuložilo zákaz vysílání reklamy, a že výroba nové reklamy byla nezbytná pouze z obchodních důvodů, nikoli v příčinné souvislosti s jejím rozhodnutím.3. Soud prvního stupně o věci nyní rozhodoval za situace, kdy předchozím rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že nárok na náhradu nemajetkové újmy má za promlčený, co do nároku na náhradu škody, pak uzavřel, že není dán základ žalobního nároku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byl tento rozsudek co do výroku o náhradě nemajetkové újmy a omluvy potvrzen, co do výroku o majetkové újmě a nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom uzavřel, že nezákonné rozhodnutí bylo pravomocné, vykonatelné a později zrušené. Jedna z podmínek odpovědnosti žalované za vzniklou škodu (existence nezákonného rozhodnutí) tedy byla ve věci splněna.4. Rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , soud prvního stupně nárok žalobkyně na náhradu škody, jež zůstal předmětem řízení, opětovně zamítl, neboť dospěl k závěru, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, když vypracování nové reklamy bylo nezávislým obchodním rozhodnutím žalobkyně. Tento rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , zrušen, když odvolací soud uzavřel, že nebýt nezákonného rozhodnutí žalované, k výrobě nové reklamy by nedošlo a naplánovaná reklamní kampaň by mohla bez dalšího pokračovat.5. Soud prvního stupně v dalším řízení po doplnění dokazování dospěl k těmto skutkovým závěrům. Dne , datum, vydala žalovaná z moci úřední oznámení o zahájení řízení o přestupku se žalobkyní vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Oznámení bylo žalobkyni doručeno , datum, . Žalobkyně se měla dopustit porušení ust. § 4 písm. a) zákona o regulaci reklamy, a to v souvislosti s odvysíláním reklamy , podezřelý výraz, , která byla poprvé odvysílána , datum, . Z důvodu nedostupnosti premiérového záznamu bylo řízení vedeno v souvislosti s reprízou reklamy odvysílanou dne , datum, s tím, že v průběhu měsíce listopadu mělo být odvysíláno celkem 1 246 repríz. Následně dne , datum, vydala žalovaná rozhodnutí, jímž uznala žalobkyni vinnou z přestupku dle výše cit. ustanovení s odůvodněním, že celkové obchodní sdělení reklamy vytváří dojem, že spotřeba alkoholu přispívá ke společenskému úspěchu. Žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne , datum, a jejímu právnímu zástupci dne , datum, . Dne , datum, podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, vydal dne , datum, rozsudek, jímž napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost dne , datum, , kterou dne , datum, vzala zpět. Následně dne , datum, Nejvyšší správní soud usnesením zastavil řízení o kasační stížnosti a dne , datum, pak žalovaná rozhodla o zastavení řízení o přestupku. V souvislosti s předmětným správním řízením pak žalobkyně zadala výrobu nové reklamy v listopadu 2020. Soud prvního stupně dále zjistil, že náklady žalobkyně na výrobu nové reklamy činily 4 139 858 Kč, náklady na znalecký posudek činily 200 000 Kč, poměrné náklady na původní reklamu sestávají z poměrné části licence k remixu písně , podezřelý výraz, ve výši 2 533 333,20 Kč, poměrné části nákladů souvisejících s udržováním práv k výstupu tanečníků ve výši 114 691 Kč, poměrné části nákladů v souvislosti s udržováním práv dle smlouvy o propagaci s , jméno FO, ve výši 991 667 Kč a poměrné části nákladů na výrobu původní reklamy ve výši 892 500 Kč.6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a dále podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Soud prvního stupně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1954/2019) a Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 3109/08), podle níž je příčinná souvislost dána, pokud nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Soud zdůraznil, že rozhodnutí žalované bylo závazné a způsobilé vyvolat škodní následky, a že žalobce jednal legitimně, když se rozhodl kvůli nezákonnému rozhodnutí nevysílat napadenou reklamu a zadal výrobu nové reklamy, aby předešel dalším škodám. Soud odmítl námitku žalované, že výroba nové reklamy byla nezávislým obchodním rozhodnutím žalobkyně, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že toto rozhodnutí bylo přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí žalované. Soud prvního stupně dále uvedl, že náklady na výrobu nové reklamy, na udržování práv k původní reklamě a na znalecký posudek jsou účelnými výdaji, které mají charakter skutečné škody ve smyslu § 2952 o. z. S ohledem na uvedené žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. V dalších podrobnostech odkazuje odvolací soud na argumentaci, která je uvedena v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a kterou není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž zejména namítala, že soud prvního stupně změnil oproti svému dřívějšímu rozsudku závěr o neexistenci příčinné souvislosti, aniž by došlo ke změně skutkové či důkazní situace. Takový postup odporuje zásadám předvídatelnosti a legitimního očekávání. Rozsudek je dle odvolání vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, když nevykládá, z jakých konkrétních důkazů vyplývá nově přijatý kauzální nexus mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou.9. Žalovaná dále brojí proti právnímu posouzení věci. Poukazuje na existenci dvou verzí původní reklamy „, podezřelý výraz, “ (, podezřelý výraz, a , podezřelý výraz, ) s tím, že přestupkové řízení bylo zahájeno pouze vůči verzi , podezřelý výraz, , a žalobkyně tudíž mohla ve vymezených měsících bez překážek vysílat verzi , podezřelý výraz, . Z toho dovozuje, že tvrzení o nutnosti bránit zmaření investice či o nezbytnosti zadat zcela novou reklamu je nepravdivé a že rozhodnutí žalobkyně nechat vyrobit novou reklamu bylo autonomním obchodním krokem přerušujícím příčinnou souvislost se škodní událostí. Napadený rozsudek podle odvolání též nesprávně pracuje s výší tvrzené škody, nezohledňuje nevysílání původní reklamy v období od , datum, do , datum, a neprovádí řádný propočet a test účelnosti jednotlivých položek, a proto závěr o částkách 8 672 049,20 Kč (hlavní nárok) a 200 000 Kč (znalecký posudek) není přesvědčivě podložen.10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Nesouhlasila s výší jí přiznané náhrady nákladů řízení, neboť soud prvního stupně se při součtu přiznané náhrady dopustil aritmetického pochybení. Žalobkyně proto proti výroku o nákladech řízení (III.) podala odvolání.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.12. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud první