91 Co 195/2025-75 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud I. stupně řízení co do částky 5 000 Kč z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 480 Kč od 17. 10. 2023 do 22. 1. 2024 (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost, aby žalobci zaplatil částku 124 480 Kč a dále částku 10,23 Kč představující nedoplatek kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 124 480 Kč od 17. 10. 2023 do 22. 1. 2024 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 480 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Zároveň uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 47 664 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal vydání bezdůvodného obohacení na základě zrušené kupní smlouvy ze dne 21. 8. 2023. V této souvislosti žalobce tvrdil, že si výše uvedeného dne objednal u žalovaného , název, nábytek za cenu 124 480 Kč. Žalovaný se na základě této objednávky zavázal dodat žalobci 30 kusů , název, nábytkové sestavy do 4. 9. 2023. Přestože žalobce zaplatil dne 23. 8. 2023 sjednanou kupní cenu v celé výši, žalovaný v dohodnutém termínu objednaný nábytek nedodal. Se žalobcem navíc ani nekomunikoval. Žalobce proto od kupní smlouvy odstoupil dne 25. 9. 2023 a po žalovaném požaduje vrácení bezdůvodného obohacení ve výši (žalobcem) zaplacené kupní ceny.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 21. 8. 2023 elektronicky sjednána kupní smlouva, předmětem které byla objednávka zde specifikovaného , název, nábytku v rozsahu 30 kusů za cenu 124 480 Kč. Kupní cena byla sjednána se splatností do 24. 8. 2023. Dodání zboží pak bylo dohodnuto ve lhůtě do 14 dnů od zaplacení kupní ceny. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalobce dne 24. 8. 2023 uhradil na účet žalovaného zálohovou fakturu ve výši kupní ceny (124 480 Kč). Žalovaný přesto objednané zboží do 14 dnů ode dne zaplacení ceny nedodal. Neučinil tak ani přes výzvu ze dne 11. 9. 2023, ve kterém mu byla poskytnuta náhradní lhůta. Žalobce proto dne 25. 9. 2023 od kupní smlouvy písemně odstoupil. Odstoupení odůvodnil tím, že zboží nebylo do dne odstoupení dodáno a žalovaný zůstává nekontaktní. Spolu s odstoupením od kupní smlouvy vyzval žalobce žalovaného k vrácení kupní ceny v celé výši (124 480 Kč). Odstoupení bylo podle zjištění soudu I. stupně doručeno do datové schránky žalovaného dne 2. 10. 2023. Dne 10. 10. 2024 zaslal žalobce žalovanému písemnou předžalobní výzvu, ve které jej znovu vyzval k vrácení kupní ceny ve výši 124 480 Kč a dále k zaplacení příslušenství dluhu s odkazem na odstoupení od smlouvy ze dne 2. 10. 2023. Dne 7. 1. 2025 poukázal žalovaný podle zjištění soudu I. stupně na bankovní účet žalobce částku 5 000 Kč. Tuto částku žalobce následně započetl na příslušenství dluhu (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 480 Kč od 17. 10. 2023 do 22. 1. 2024).4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z., ve spojení s § 2086 odst. 1 o. z., za použití § 2004 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Poté shledal, že žaloba byla podána po právu.5. Podle závěru soudu I. stupně bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodání zde specifikovaného , název, nábytku v souhrnné ceně 124 480 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalobce žalovanému kupní cenu uhradil na základě zálohové faktury dne 24. 8. 2023. S ohledem na skutečnost, že žalobce uhradil žalovanému kupní cenu, avšak žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost dodat předmět koupě žalobci (§ 2079 odst. 1 o. z.), vzniklo žalobci právo na odstoupení od kupní smlouvy pro její podstatné porušení podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. Žalobce tak učinil nejpozději dnem 2. 10. 2023, které bylo odstoupení doručeno do datové schránky žalovaného.6. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou platnosti odstoupení od kupní smlouvy. V této předběžné otázce shledal, že odstoupení od smlouvy ze dne 25. 9. 2023, doručené žalovanému dne 2. 10. 2023, bylo platné a účinné, neboť nedodáním ujednaného předmětu koupě porušil žalovaný podstatným způsobem kupní smlouvu. Ačkoliv nebylo prokázáno, kdy měl žalovaný podle uzavřené smlouvy plnit, je podle závěru soudu I. stupně nesporné, že tak žalovaný neučinil do dne vydání rozhodnutí soudu I. stupně. Proti odstoupení žalobce od smlouvy žalovaný navíc nic nenamítal, na plnění smlouvy netrval a zůstal nečinným. Žalobce byl žalovaným kontaktován až o rok později v říjnu 2024, kdy své prodlení omlouval zahlcením výrobních kapacit a nemožností plnit pro zaplavení závodu. V této souvislosti soud I. stupně konstatoval, že uvedené sdělení žalovaného z října 2024 bylo ve věci již bezpředmětné a žalobce nebyl povinen na něj nikterak reagovat. Stejně tak nebyl povinen přijmout návrh náhradního plnění do konce prosince 2024, neboť závazek byl ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z. zrušen od počátku a žalobci vzniklo právo na vrácení celého peněžitého plnění v souhrnné částce 124 480 Kč.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobnímu návrhu v převážné části vyhověl a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 124 480 Kč a dále částku 10,23 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 480 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Rozhodnutí o povinnosti žalovaného plnit příslušenství dluhu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 1970 o. z., ve spojení se nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vysvětlil, že žalobce od kupní smlouvy odstoupil nejpozději dnem doručení písemného odstoupení do datové schránky žalovaného dne 2. 10. 2023. K vrácení kupní ceny mělo dojít do 14 dnů, tedy nejpozději do 16. 10. 2023. Z uvedeného plyne, že se žalovaný dostal do prodlení dnem 17. 10. 2023. Jelikož byla částečná platba žalovaného ve výši 5 000 Kč již započtena na úrok z prodlení za období od 17. 10. 2023 do 22. 1. 2024, soud I. stupně shledal, že žalovanému zbývá k úhradě úrok z prodlení z dlužné částky za období od 23. 1. 2024 až do zaplacení.8. Zároveň soud I. stupně rozhodl o částečném zastavení řízení, neboť žalobce vzal v průběhu řízení před soudem I. stupně žalobu částečně zpět co do částky 5 000 Kč, přičemž tuto částečnou úhradu žalovaného žalobce započetl na příslušenství dluhu (úrok z prodlení za období od 17. 10. 2023 do 22. 1. 2024). Soud I. stupně v této části postupoval podle § 96 odst. 1 o. s. ř. a řízení zastavil, aniž by bylo třeba souhlasu žalovaného (výrok I. rozsudku).9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci plně úspěšný. Výši náhrady nákladů pak vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na celkových 47 664 Kč.10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Podle obsahu směřoval opravný prostředek žalovaného pouze proti vyhovujícímu výroku II. rozsudku a proti nákladovému výroku III. rozsudku. Žalovaný namítl, že částka uvedená v rozsudku neodpovídá skutečnosti, když , právnická osoba, byla zaslána již další částečná úhrada na účet ve výši 5 000 Kč. Současně namítl, že v rozsudku v odstavci II. je uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 124 480 Kč, přičemž v odstavci I. je pak zmíněno, že se řízení zastavuje co do částky 5 000 Kč. Zde dovodil nesprávnost rozhodnutí soudu I. stupně, neboť správně mělo v odstavci II. rozsudku být uvedeno, že je žalovaný povinen zaplatit jen částku 119 480 Kč.11. Žalovaný současně nesouhlasil ani s rozhodnutím soudu I. stupně o nákladech řízení. Výslovně uvedl, že nesouhlasí s výší nákladů řízení, které považuje za neadekvátní. Odvolací návrh neučinil.12. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Zdůraznil, že ke dni rozhodnutí soudu nebylo na účet žalobce provedeno žádné další plnění, než úhrada 5 000 Kč ze dne 7. 1. 2025, kterou žalobce vzal v úvahu a započetl na úroky z prodlení. V tomto rozsahu pak vzal zpět i žalobu. Žádná jiná úhrada nebyla na účet žalobce zaslána ani po jednání a ani později. Výpočet dlužné částky tak, jak jej provedl soud I. stupně, je tedy dle žalobce správný.13. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalovanému uložil též povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která podrobně popsal v bodech 7. - 15. odůvodnění rozsudku. Uvedená skutková zjištění mají oporu