91 Co 69/2025-159 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 25. 10. 2024 zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením do 15 dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok III.). Usnesením ze dne 21. 5. 2025 pak soud I. stupně přiznal , Jméno advokáta, , advokátovi, za zastupování žalobce v řízení před soudem I. stupně částku 20 570 Kč.2. Takto soud rozhodl o nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce v podané žalobě tvrdil zásahy do své osobnostní sféry v podobě vystavení stresu, psychických potíží, poškození jeho jména, nebyl považován za řádného občana, nedostal možnost zvolit si obhájce, jeho odsouzení bylo vedeno v rejstříku trestů a vypadal jako recidivista, podstupoval nepříjemné, stresující a traumatické pocity z výslechu, z prostředí soudních prostor či uzavřených cel, nepříjemné momenty při setkání s oznamovatelem, což mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, přišel o výdělek ze zaměstnání, trpěl problémy s usínáním, střevními problémy, častějšími migrénami. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že tento nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění (viz spis Okresního soudu , adresa, , sp. zn. , spisová značka, ), že usnesením , orgán, ze dne 30. 1. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne 31. 1. 2018, č. j. , spisová značka, , byl žalobci jako obviněnému ustanoven obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy žalobce byl neznámého pobytu. Trestním příkazem ze dne 27. 4. 2018 byl žalobce shledán vinným z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s tím, že tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Trestní řízení bylo proti žalobci konáno jako řízení proti uprchlému. Dne, Anonymizováno, 17. 5. 2018 byl obhájcem žalobce podán odpor proti trestnímu příkazu. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 7. 9. 2018 byl žalobce shledán vinným přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 11. 2018 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že se žalobce neznámého pobytu, trestně stíhaný jako uprchlý dle § 302 tr. řádu, shledává vinným z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, a za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na dobu 36 měsíců. Z podání obhájce žalobce ze dne 14. 10. 2021 vyplývá, že se na něho obrátil sám žalobce s tím, že mu byl doručen odsuzující rozsudek. Žalobce měl současně zájem na zrušení odsuzujícího rozsudku a na provedení nového hlavního líčení ve smyslu § 306 odst. 2 tr. řádu. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob ze dne 22. 10. 2021 plyne, že žalobce byl 30. 3. 2010 a 24. 11. 2011 odsouzen dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu pěti měsíců, respektive k podmíněnému trestu šesti měsíců; dne 7. 9. 2018 pak k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zkušební dobou 36 měsíců za trestný čin zpronevěry. Usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne 1. 11. 2021 byl rozsudek Okresního soudu , adresa, ze dne 7. 9. 2018 ve znění rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 11. 2018 zrušen. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 30. 9. 2022 pak byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu.4. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobce svůj nárok v žalované výši mimosoudně uplatnil u žalované podáním, které žalované došlo dne 20. 10. 2022. Žalovaná stanoviskem ze dne 12. 2. 2024 konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila, přičemž na náhradě nemajetkové újmy mu žádnou částku nepřiznala.5. Soud I. stupně rovněž provedl dokazování účastnickým výslechem žalobce, jakož i výslechem svědků – matky žalobce , jméno FO, i bratra žalobce , jméno FO, . V neposlední řadě provedl k důkazu protokol o neveřejném zasedání ze dne 3. 2. 2021, konaného před Okresním soudem , adresa, I, sp. zn. , spisová značka, , týkající se trestního stíhání žalobce ve , stát, pro zvlášť závažný zločin útoku na veřejného činitele. Svá zjištění podrobně popsal v bodech 34. až 37. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Soud I. stupně uzavřel, že žalobce byl na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2018 stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo vedeno proti žalobci jako proti uprchlému, když se jej nepodařilo sehnat na známých adresách či kontaktech, ani provedeným konkrétním šetřením. Žalobce tak byl jako uprchlý pravomocně odsouzen dne 8. 11. 2018. Následně dne 7. 9. 2021 požádal o informace o svém odsouzení, podal návrh na zrušení rozsudku a provedení nového hlavního líčení. Po znovuprovedeném dokazování pak byl žalobce zproštěn obžaloby, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 6. 10. 2022. Od podzimu 2020 do června 2021 byl žalobce stíhán před Okresním soudem , adresa, I. pro zvlášť závažný zločin – útok na veřejného činitele, pro který mu hrozil trest 12 až 25 let, případně doživotí. V rámci rozhodování o ponechání žalobce ve vazbě v únoru 2021 bylo přihlédnuto k odsouzení žalobce v naříkané věci a byl ponechán ve vazbě.7. Soud I. stupně tak vzal za prokázané, že ve věci žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Soud I. stupně tedy zavřel, že odpovědnostní titul žalované je v posuzované věci dán.8. Dále se soud I. stupně zabýval formou (výší) zadostiučinění v závislosti na povaze trestní věci, délce trestního stíhání a především dopadech trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby a v neposlední řadě i okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, nebo ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014.9. K délce trestního stíhání žalobce soud I. stupně uvedl, že toto trvalo od 2. 2. 2018, kdy bylo jeho obhájci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2018, do 6. 10. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu , adresa, ze dne 30. 9. 2022, č. j. , spisová značka, . Vysvětlil, že původně bylo řízení skončeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne d8. 11. 2018, kterým byl žalobce odsouzen jako uprchlý. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne 1. 11. 2021. Soud I. stupně tak uzavřel, že řízení původně trvalo 9 měsíců, po zrušení rozsudku ve smyslu § 306a odst. 2 tr. řádu dalších 11 měsíců.10. K povaze trestní věci soud I. stupně konstatoval, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest až 2 léta. Uvedl, že takovýto trestný čin majetkový je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.11. Vzhledem k uvedenému soud I. stupně uzavřel, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluva, které se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. V této souvislosti odkázal na již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Současně uzavřel, že zadostiučinění poskytnuté již žalovanou odůvodňuje zásahy do osobnostních sfér žalobce a je dostatečné.12. K žalobcem tvrzeným následkům způsobeným předmětným trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby soud I. stupně uvedl, že zadostiučinění je přiznáváno za zásahy do osobních sfér žalobce, ke kterým vlivem nezákonného trestního řízení došlo. Pokud žalobce uváděl, že docházelo k zásahům do jeho