12 Co 102/2026-161 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, o výměře 1 426 m², pozemku parc. č. , číslo, o výměře 874 m², pozemku parc. č , číslo, o výměře 1 658 m², pozemku parc. č. , číslo, o výměře 402 m², vše v k. ú. , adresa, , a dále vymezených částí pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, o výměrách 489 + 511 + 298 m² dle grafické přílohy (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 17. 1. 2025, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k výše uvedeným nemovitým věcem z důvodu mimořádného vydržení. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně je dlouholetý držitel (od roku 1991) uvedených nemovitých věcí, k nimž vydržela vlastnické právo. Žalobkyně je kromě jiného výlučným vlastníkem následujících nemovitých věcí: a) budovy , adresa, , č. p. , číslo, , jiná stavba – stavba je umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV č. , číslo, , pozemek jiného vlastníka, b) budovy , adresa, , bez č.p./č. e., jiná stavba – stavba je umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV č. , číslo, , pozemek jiného vlastníka, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, vedeném u KÚ pro , adresa, (dále též jen „budovy“). Uvedené budovy žalobkyně užívá jednak pro své potřeby, zapsaného spolku věnujícího se výchově mládeže a sportovní činnosti, v posledních letech je dále i částečně pronajímá. Vlastníkem budov se žalobkyně stala na základě hospodářské smlouvy ze dne 21. 6. 1991 a současně s nimi začala žalobkyně užívat i předmětné nemovité věci pod těmito budovami, tj. pozemek parc. č. , číslo, o výměře 1 426 m2, pozemek parc. č. , číslo, o výměře 874 m2 vše v k. ú. , adresa, , dále i příjezdovou a obslužnou komunikaci na sousedních pozemcích: pozemek parc. č. , číslo, – poměrná část o výměře 489 + 511 + 298 m2, jakož i parkovací plochu na pozemku parc. č. , číslo, o výměře 1 658 m2 a pozemku parc. č. , číslo, o výměře 402 m2 vše v k. ú. , adresa, . Žalobkyně jako jeden z právních nástupců , právnická osoba, působí v předmětném areálu mnohem déle, od 6. 9. 1990, tedy počátek držby předmětných nemovitých věcí je nezbytné datovat v souladu s nabývacím titulem k budovám zapsaným na den 21. 6. 1991. Vlastníkem předmětných nemovitých věcí je poté žalovaná. Žalobkyni není známo, že by žalovaná kdykoliv v předmětném období držbu nemovitých věcí žalobkyní, jakkoliv zpochybňovala. Žalobkyně shledávala naléhavý právní zájem v tom, že jedině na základě soudního rozhodnutí se může žalobkyně domoci toho, aby bylo zavkladováno její vlastnické právo do katastru nemovitostí, tj. aby byl dán do souladu faktický a právní stav.3. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že všechny nemovité věci vznikly z PK parcely č. , číslo, písm. c) kat. území , adresa, . Dřívější vlastnické právo žalobkyně k budovám vyplývá z hospodářské smlouvy ze dne 21. 5. 1991, když v současné době je vlastníkem těchto staveb společnost , právnická osoba, na základě kupní smlouvy se žalobkyní jako prodávajícím ze dne 15. 1. 2025, která však sjednáním této smlouvy bez provedení nabídky vůči žalované v postavení vlastníka zastavěných nemovitých věcí porušila zákonné předkupní právo. Žalovaná proto namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žaloba je též v rozporu s dosavadním postojem žalobkyně, která stále tvrdila, že vlastníkem nemovitých věcí je , právnická osoba, . Tento postoj však žalobkyně v důsledku neúspěšného sporu o určení vlastnického práva vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, nyní zcela změnila a zastává odlišný názor o tom, že se stala vlastníkem z titulu mimořádného vydržení. Žalobkyně se v minulosti domáhala toho, že její postavení k nemovitým věcem je odvozeno od nájemní smlouvy sjednané mezi , právnická osoba, . v postavení pronajímatele a žalobkyní v postavení nájemce ze dne 30. 6. 1998 ve znění dodatku č.1 ze dne 9. 9. 1998, když toto domnělé právo , právnická osoba, . mylně odvozovala od toho, že na ní přešlo právo trvalého užívání k nemovitým věcem od dnes již zaniklého a odlišného právního subjektu, tj. , právnická osoba, pro spolupráci s , právnická osoba, - , právnická osoba, – kterému dle hospodářské smlouvy ze dne 29. 7. 1966 svědčilo k nemovitým věcem právo trvalého užívání. Toto právo však zaniklo se zánikem , právnická osoba, . Právo trvalého užívání k nemovitým věcem svědčící , právnická osoba, dle hospodářské smlouvy ze dne 29. 7. 1966 zaniklo s právním zánikem , právnická osoba, , když právo trvalého užívání jako obligační právo nemohlo na právní nástupce , právnická osoba, přejít, tj. jak na , právnická osoba, ., tak i na žalobkyni. , právnická osoba, . rovněž nenaplnilo zákonné podmínky pro přechod práva trvalého užívání na vlastnické právo. Za tohoto stavu , právnická osoba, . nemělo právo se žalobkyní sjednávat nájemní smlouvu o užívání nemovitých věcí ze dne 30. 6. 1998, a tak nemohlo mít postavení pronajímatele. Nájemní smlouva tak od počátku musela být neplatná či neúčinná. Žalobkyně tak neměla právní důvod užívání nemovitých věcí. Též nelze ztotožnit stav užívání (bezesmluvního) ze strany žalobkyně k nemovitým věcem se stavem držby vlastnického práva. Nepoctivý úmysl žalobkyně žalovaná rovněž spatřovala i v tom, že žalobkyně měla a mohla vědět a musela mít pochybnosti o tom, že její právní důvod užívání nemovitých věcí z titulu neplatné nájemní smlouvy neexistuje.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že vlastníkem předmětných budov - budovy č. p. , číslo, , jiná stavba umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV , číslo, , a budovy , adresa, bez č.p./č.e., jiná stavba umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , číslo, vedeném u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , je společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na základě kupní smlouvy ze dne 10. 1. 2025 s právními účinky zápisu ke dni 15. 1. 2025. Žalobkyně a společnost , právnická osoba, jsou dvě na sobě nezávislé právnické osoby, ač obě zastupuje , tituly před jménem, , jméno FO, jako statutární orgán.5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimovaná a nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , byla dne 10. 1. 2025 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva žalobkyně na tuto společnost k budovám, tj. budově č. p. , číslo, , jiná stavba umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV , číslo, , a budově , adresa, bez č.p./ č.e., jiná stavba umístěná na pozemku parc. č. , číslo, , LV , číslo, , vše v k. ú. , adresa, . Vklad vlastnického práva společnosti , právnická osoba, k budovám byl do katastru nemovitostí proveden s právními účinky zápisu ke dni 15. 1. 2025. Žaloba žalobkyně byla u soudu podána dne 17. 1. 2025. Žalobkyně tedy jako tehdejší vlastník budov převedla své vlastnické právo k budovám na společnost , právnická osoba, , a následně podala žalobu k soudu na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, když vlastnické právo k nemovitým věcem dovozovala z titulu mimořádného vydržení právě na základě svého tvrzeného vlastnického práva k budovám, ač již vlastníkem budov nebyla. I v době vydání rozhodnutí pak byla společnost , právnická osoba, stále vlastníkem těchto budov.6. Žalobkyně tak nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitým věcem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, když již sama není vlastníkem budov umístěných na předmětných nemovitých věcech, resp. konkrétně pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, . Vlastníkem předmětných budov je s účinností od 15. 1. 2025 právě společnost , právnická osoba, Žalobkyni nesvědčí vlastnické právo k budovám, a nemůže tedy již v důsledku tohoto mít naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí.7. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyně v dané věci nemá naléhavý právní zájem, neboť zde není žádné právo žalobkyně ohroženo a také se její právní postavení nestane nejistým, a to právě z důvodu, že žalobkyně ani v době podání žaloby, ani v době rozhodnutí soudu nebyla vlastníkem předmětných budov. Proto žalobu zamítl.8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb.9. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobkyně, které odůvodnila tak, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, na neúplně zjištěném skutkovém stavu a je zatížen vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Namítla, že závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, neboť již není vlastníkem sta