14 Co 33/2026-91 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 20. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 050 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 13 914,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 785 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 964,52 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) představující podle žalobních tvrzení dluh ze smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 22 000 Kč, žalovaná se zavázala zápůjčku splatit s úrokem ve výši 6 176 Kč a administrativním poplatkem ve výši 8 982 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 065 Kč (poslední 2 053 Kč), žalovaná splátky hradila pouze částečně a dostala se do prodlení, proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 7. 2025. Nesplacená jistina zápůjčky činí 20 050 Kč, nesplacený úrok za dobu do splatnosti první splátky následující po zesplatnění činí 3 242 Kč a nesplacený poplatek činí 3 493 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení do zesplatnění v celkové výši 407,55 Kč, úrok z prodlení od zesplatnění do 20. 8. 2025 v celkové výši 431,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,5 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 3 278 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 1 312,47 Kč, a úhradu nákladů na upomínání ve výši 1 750 Kč.3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2024 částku 22 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., z níž žalovaná nesplatila jistinu ve výši 20 050 Kč. Dále soud I. stupně uvedl, že v řízení nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovanou. Žalovaná je sice v listině označené jako Smlouva č. , číslo, uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat mimo natištění jejího jména a příjmení a slov „podepsáno elektronicky“. Stejně tak nelze žádný projev vůle žalované zjistit ani z listin označených jako Obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru, neboť i ty obsahují jen natištění jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“. Soud I. stupně dále provedl k důkazu listinu označenou jako Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra a shledal, že jde o interní dokument žalobkyně, který nijak neprokazuje pravdivost jejích tvrzení a nedokládá projev vůle žalované směřující k uzavření jakékoli smlouvy. Žalobkyně předložila soudu I. stupně fotografii občanského průkazu žalované, dle soudu I. stupně však dokládá pouze to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.4. Soud I. stupně dále uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 26. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, uvedla, že měla k dispozici výpisy z účtu žalované a výplatní pásky žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že za duben až červenec 2024 byl čistý měsíční příjem žalované v jednotlivých měsících v částkách cca 25 tisíc Kč, 67 tisíc Kč, 42 tisíc Kč a 56 tisíc Kč, žalovaná přitom deklarovala čistý příjem 50 000 Kč měsíčně v čestném prohlášení o příjmech a výdajích. Část příjmů žalované podle výpisů z jejího účtu tvořilo čerpání dalších úvěrů. Dále není zřejmé, zda a jak se žalobkyně skutečně zabývala tím, zda žalovaná nečelí exekucím, soud I. stupně zjistil u žalované v období od roku 2020 celkem 11 exekucí, z toho 7 zahájených nejpozději v roce 2022, tedy před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru. Dostupné podklady proto nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované zabývala jen formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalovaná od žalobkyně přijala částku 22 000 Kč bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to v rozsahu částky 20 050 Kč učinila. Proto bylo žalobě co do částky 20 050 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 20 050 Kč proto soud žalobu zamítl.6. Otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení soud I. stupně posoudil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vyložil, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Kdyby soud I. stupně dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce uzavřena byla, byla by absolutně neplatná. Za této situace nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost. Odkázal na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou jistinu vrátit, neboť žalovaná dobrovolně neplnila. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů v rozsahu 20 % (60 % úspěch – 40 % neúspěch ve sporu).8. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo proti výroku II rozsudku v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení z částky 20 050 Kč. Namítala, že za situace, kdy soud I. stupně dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je smlouvou zdánlivou, aplikoval nesprávně na posuzovanou věc § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Soud měl prodlení žalované posoudil v režimu obecné úpravy o.z. bez ohledu na speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala výzvou ke splacení dluhu, kde žalobkyně uvedla celkovou dlužnou částku a provedla rozpis, z čeho sestává. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II a uložil žalované povinnost zaplatit úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 050 Kč.9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a v souladu s § 213 o. s. ř. zopakoval některé důkazy provedené již soudem I. stupně.11. Ze smlouvy č. , číslo, odvolací soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, účastníci smlouvy sjednali úroky a další poplatky, smluvní pokutu a splátky úvěru dle splátkového kalendáře. Smlouva byla podepsána žalovanou elektronicky dne 25. 9. 2024 v 9:48:15, jak je vyznačeno u jména a podpisu klienta.12. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online prostřednictvím klientského centra vzal odvolací soud za prokázané, že žalované byla zaslána SMS s jednorázovým podpisovým kódem na její telefonní číslo pro dokončení podpisu smlouvy.13. Z potvrz