18 Co 361/2025-133 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobcům předat byt č. 2 o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství v I. nadzemním podlaží domu č. p. , hodnota, v , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí jako součást jím zastavěného pozemku parc. č. , hodnota, na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „nemovitost“), a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále jim uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 31 240 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobci domáhali shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že žalovaní byli nájemci bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené dne , datum, na dobu určitou jednoho roku s tím, že tato byla automaticky prodlužována vždy o jeden rok. Nájemní vztah byl takto prodlužován až do roku 2024, kdy žalobci oznámili žalovaným dne , datum, , že na dalším pokračování nájmu nemají zájem. Na žádost žalovaných žalobci souhlasili s vyklizením bytu nejprve do , datum, , následně do , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaní byt nevyklidili.3. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil. Jeho okruh námitek proti žalobním tvrzení směřoval jednak k popření tvrzení o existenci žalobci uváděné nájemní smlouvy s tím, že specifikoval, že nájemní smlouva ze dne , datum, byla vypovězena již v roce 2018 a znovu pak , datum, . Nová smlouva nebyla nikdy uzavřena, nicméně byt nadále užíval se souhlasem pronajímatelů, platil nájemné a úhrady za služby a tím dle jeho názoru došlo ke vzniku nájmu a jeho oprávnění byt užívat. Dále zpochybnil pasivní legitimaci žalované 2), ke které uvedl, že je jeho manželkou a z tohoto titulu s ním od počátku byt užívá. K doručení oznámení skončení nájemního vztahu ze dne , datum, uvedl, že bylo vhozeno do schránky, s manželkou se však nezdržovali v České republice od , datum, a vrátili se až , datum, . Teprve tehdy se s obsahem dopisu seznámili.4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinnými důkazy dospěl k závěru, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitosti, která byla v roce 2016 pronajata žalovanému 1) na dobu jednoho roku s automatickým prodlužováním. Žalovaná č. 2 byla uvedena jako spoluuživatelka bytu a s žalovaným bydlela po celou dobu trvání nájmu. Výše nájemného a záloh byla v průběhu let měněna a správu domu žalobci svěřili realitní společnosti , právnická osoba, . V průběhu roku 2023 zaslali žalobci žalovanému 1) výpověď z nájmu pro porušení povinností nájemce, avšak žalované č. 2 tato výpověď doručena nebyla. Soud I. stupně uvedl, že existence případné starší výpovědi z roku 2018 nebyla prokázána. Dne , datum, oznámili žalobci oběma žalovaným, že již nemají zájem na dalším prodloužení nájmu po , datum, , a výzvu k vyklizení bytu vhodili do jejich schránky dne , datum, . Na žádost žalovaného 1) byl termín vyklizení postupně odkládán až na , datum, , avšak žalovaní byt ani poté nevyklidili.5. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že nájemní smlouva z roku 2016 byla platná a opakovaně automaticky prodlužována až do , datum, , kdy žalobci včas a řádně oznámili, že nájem dále prodloužit nechtějí. Výpovědi z roku 2018 a 2023 považoval soud za neplatné, neboť jednak nebyla prokázána existence výpovědi z roku 2018 a výpověď z roku 2023 nebyla doručena oběma manželům jako společným nájemcům.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 754, § 2238, § 2229, § 1040 a § 570 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Zdůraznil, že podle cit. ustanovení § 745 OZ vzniklo oběma žalovaným jako manželům společné nájemní právo účinností nájemní smlouvy, což znamená, že veškeré právní úkony pronajímatele, včetně výpovědi, musí být adresovány oběma. Proto nelze brát v úvahu výpověď doručenou pouze jednomu z manželů dne , datum, . Soud se dále zabýval námitkou žalovaného 1), že mu oznámení o nepokračování nájmu nebylo řádně doručeno, protože byl v zahraničí. Soud to odmítl s tím, že okamžikem vhození zásilky do schránky se písemnost dostala do sféry jeho dispozice, a tedy byla doručena, a to i ve vztahu k žalované 2), které byla zásilka také adresována. Ke vztahu k formě oznámení uzavřel, že bylo na žalobcích, jakou formu oznámení zvolí, když smlouva o nájmu stanovila pouze to, že oznámení musí být učiněno písemně, což bylo postupem žalobců dodrženo.7. Nalézací soud neakceptoval tvrzení žalovaného, že vznikl nový nájem podle ustanovení o dobré víře užíváním bytu. Žalovaní byli plně srozuměni s tím, že k uzavření nové smlouvy nedošlo, protože mezi stranami nedošlo ke shodě o délce trvání nájmu, neboť žalovaný 1) požadoval dobu neurčitou, zatímco žalobci nabízeli dobu určitou. K uzavření konkludentní smlouvy nedošlo ani mlčky, protože samotné ponechání bydlení žalovaným a přijímání plateb ze strany pronajímatelů nelze považovat za aktivní souhlas pronajímatele s novým nájemním vztahem.8. Soud I. stupně uzavřel, že nájemní právo žalovaných skončilo ke dni , datum, a žalovaní po tomto datu užívají byt bez právního důvodu. Jelikož byt nepředali a neoprávněně jej zadržují, vzniklo žalobcům právo domáhat se jeho vydání. Žalobě proto vyhověl a uložil žalovaným povinnost byt vyklidit do patnácti dnů, když neshledal důvody pro poskytnutí delší lhůty s ohledem na to, že nájem skončil již téměř před rokem. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný 1). V něm kromě toho, že má za nepřesnou protokolaci jednání ze dne , datum, ve vztahu k omluvě žalované 2), k věci samé prakticky opakuje argumentaci, kterou ke své obraně uplatnil před soudem I. stupně, tj. nedostatek pasivní legitimace žalované 2), s ohledem na skutečnost, že žalovaný 1) smlouvu o nájmu v roce 2016 podepsal sám. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí také dovozuje, že rozhodnutí o ukončení nájmu mělo být doručeno oběma žalovaným zvášť, nikoli jedním dopisem, proto ho považuje za neplatné s tím, že nemůže ani založit důvod k ukončení nájemní smlouvy a následnému vyklizení bytu. Opakuje, že samotnému oznámení ze dne , datum, nepředcházelo žádné avízo a bylo vzhozeno do schránky v době jejich nepřítomnosti, s tím, že jednomu z nich nebylo doručeno, což nalézací soud přehlíží. Ze všech těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, za přítomnosti žalované 2), jejíž výslech v rámci nového projednání věci navrhuje.10. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání uvedli, že odvolání žalovaného neobsahuje náležitosti stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., neboť v něm absentují konkrétní odvolací důvody. K námitce nesprávného procesního postupu soudu I. stupně pouze připomínají, že i když z napadeného rozsudku nevyplývá, že by žalovaný 1) při jednání omluvil nepřítomnost žalované 2), je irelevantní a nemá vliv na výrok rozsudku. Dále žalobci znovu zdůrazňují, že již před zahájením řízení, v žalobě, při jednání soudu i v samotném rozsudku bylo žalovanému opakovaně vysvětleno, proč uzavřením nájemní smlouvy z , datum, vznikl žalovaným společný nájem manželů ve smyslu § 745 odst. 1 OZ. Právní závěr o existenci společného nájmu je podle žalobců nesporný a žalovaný jej pouze opakovaně zpochybňuje.11. K neplatnosti oznámení pronajímatelů ze dne , datum, , jímž dali žalobci najevo, že nemají zájem na dalším pokračování nájemního vztahu po , datum, , uvádějí, že oba žalovaní jsou manželé, byt užívají společně a je zcela logické a běžné předpokládat, že se navzájem informují o došlé poště. Oznámení bylo adresováno oběma, v oslovení byli uvedeni oba žalovaní a oba byli uvedeni i na obálce jako adresáti. Proto je nutno posoudit uvedené oznámení za řádné a řádně doručené, když připomínají, že způsob doručení oznámení byl již podrobně projednán při jednání soudu dne , datum, a následně přesně právně zhodnocen v bodech 20 až 23 odůvodnění napadeného rozsudku.12. K požadavku žalovaného 1), aby se věc projednala v přítomnosti žalované 2), upozorňují na nečinnost žalované 2), z níž je možné dovodit, že žalovaná o aktivní účast na řízení nestojí, a požadavek žalovaného 1), aby soud jednal pouze v přítomnosti jeho manželky „pokud to její zdravotní stav dovolí“, je účelovou snahou o oddalování právní moci a vykonatelnosti rozsudku, a tedy i odkládání povinnosti byt vyklidit. Žalobci navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení.13. Odvolací soud podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.14. Odvolací soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků za situace, kdy se právní zástupce žalobců bezprostředně před odvolacím jednáním omluvil, aniž by požádal o odročení, žalovaná 2) zůstalal nečinná a do datové schránky odvolacího soudu byla zaslána omluva žalovaného 1), která však nebyla podepsána uznávaným el