Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II.).2. Žalobkyně se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobou podanou dne 21. 12. 2022 domáhala po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty pro vyřízení její žádosti o odškodnění uplatněné podle zákona č. 82/1998 Sb., když nárok na odškodnění uplatnila u žalované dne 21. 10. 2021 a že žalovaná její žádost vyřídila až dne 29. 8. 2022, přičemž překročením zákonem předpokládanou lhůtou k vyřízení žádosti došlo k dalšímu prohloubení její psychické zátěže a nejistoty spojené s předchozím nezákonným trestním stíháním, tudíž pouhá omluva žalované nepředstavuje dostatečnou satisfakci za takto vzniklou nemajetkovou újmu.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená zákonem č. 82/1998 Sb. nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou toliko pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně žalovaná uplatnila námitku promlčení.4. Soud prvního stupně se v daném případě ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že nedodržení šestiměsíční lhůty uvedené v zákoně č. 82/1998 Sb. k posouzení a mimosoudnímu projednání nároku poškozeného nepředstavuje samo o sobě nesprávný úřední postup ve smyslu tohoto zákona. K tomu dodal, že uvedená lhůta je lhůtou významnou zejména z hlediska možnosti uplatnění nároku u soudu a počátku případného prodlení státu, nikoli však lhůtou, jejíž nedodržení by automaticky zakládalo odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že samotná skutečnost, že žalovaná nevyřídila žádost žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců, nemůže být titulem pro přiznání nároku na zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.5. Navíc soud prvního stupně uvedl, že i kdyby bylo možné postup žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ani v takovém případě by nemohl vyhovět žalobě, neboť by v takovém případě musel přisvědčit oprávněnosti námitky promlčení, když subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z předmětného tvrzeného nesprávného úředního postupu počala běžet dnem 21. 4. 2022, kdy se žalobkyně o nedodržení lhůty dozvěděla, avšak žalobu podala až dne 21. 12. 2022, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a vyhlášky č. 254/2015 Sb.7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém vyjádřila přesvědčení, že „v době, kdy byla ještě v řešení žádost o odškodnění na odboru odškodňování , právnická osoba, je státem vynucovaný postup nesprávný“. Dále namítla, že zákon o odpovědnosti státu hovoří o přiměřeném zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a že „s člověkem není možné manipulovat jako s věcí, jsou daná práva.“ K tomu uvedla, že odškodňování se řídí zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a že stát odpovídá jak za svá rozhodnutí, tak za nesprávný úřední postup. Současně poukázal na to, že žalobkyně po obdržení vyřízení žádosti záhy onemocněla, a to až do konce ledna 2023, přičemž upozorňovala odbor odškodňování, že nechce problém řešit až u soudu a dotazovala se telefonicky ve dnech: 23. 3. 2022, 2. 5. 2022, 6. 6. 2022 a 12. 8. 2022, a dozvěděla se, že byl teprve vyžádán spis v týdnu od 1. 8. 2022, přičemž podání žádosti bylo , právnická osoba, doručeno dne 21. 10. 2021. V této souvislosti zdůraznila, že žádost byla vyřízena se čtyř měsíční prodlevou. V tomto ohledu vyjádřila názor, že zákon č. 82/1998 Sb. byl vytvořen proto, aby občanům umožnil domoci se náhrady škody, pokud stát jedná pomalu nebo chybně. Akcentovala pak, že místo, aby se soustředila na své podnikání, musela řešit , právnická osoba, předvolání, soudy, následně žádost o odškodnění, žalobu na stát za prodlevy, a to od roku 2017 a je rok 2026. Podle jejího názoru by , právnická osoba, mělo vytvořit METODIKU - tzv. Pravidla pro odškodňování, jež by měla mít závazný charakter a Metodika by měla být pomůckou k naplnění zásady slušnosti a spravedlivého odškodňování. Závěrem zdůraznila, že se žádné prodlevy nedopustila a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek sám změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přiznal jí náhradu nákladů řízení.8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť se se závěry soudu prvního stupně ztotožnila. Setrvala totiž na svém stanovisku, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená zákonem č. 82/1998 Sb. nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou pouze pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně vyjádřila názor, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok na odškodnění včas, tedy ve lhůtě stanovené zákonem č. 82/1998, a že jí uplatněný nárok je tedy promlčen.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1, ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř., a to v nepřítomnosti žalobkyně, která se předem a řádně z jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026 omluvila.10. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.11. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, jak byl uvedeny výše, který jej vedl k zamítnutí žaloby. Současně bylo lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.12. K odvolacím námitkám žalobkyně lze odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30Cdo 3178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), ve kterém Nejvyšší soud mimo jiné uvedl: „Dovolací soud se ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval povahou předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk a postupem ústředního orgánu v jeho rámci, tyto otázky tedy již byly řešeny a od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu se odvolací soud neodchýlil, pokud uzavřel, že nevyřízením žádostí žalobkyně v šestiměsíční lhůtě a jejím nevyrozuměním žalovaná neporušila žádnou zákonnou povinnost a nešlo o nesprávný úřední postup, přičemž vycházel ze smyslu předběžného projednání nároku u ústředního orgánu a z jeho neformální povahy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30Cdo 258/2015, uveřejněný pod č. 89/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 30Cdo 6056/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 30Cdo 3021/2014, a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 30Cdo 359/2016).“13. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované v odvolacím řízení vznikly náklady za písemné vyjádření ze dne 14. 4. 2026 k odvolání žalobkyně a za účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026, tedy za dva úkony ve výši 450 Kč, celkem ve výši 900 Kč, ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a s ohledem na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025.