Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne ze dne 14. 8. 2025, č. j. , spisová značka, , uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 5. 2025 do zaplacení (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl (výrok. II.). Žalovanému dále uložil, aby převážně úspěšné žalobkyni zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 2 640 Kč (výrok III.).2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení žalovaných částek na podkladě tvrzení, že podle smlouvy o úvěru ze dne 20. 3. 2025 poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 700 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru zaplatit do 19. 4. 2025, ale svoji povinnost nesplnil a na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval. Uplatnila nárok na zaplacení jistiny 18 700 Kč, kapitalizovaného úroku 5 610 Kč za dobu od 21. 3. 2025 do 19. 4. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 18 700 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, nákladů spojených se zasláním první a druhé upomínky 1 100 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 18 700 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem prvního stupně k vyjádření vyzván usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. , spisová značka, .4. Soud prvního stupně elektronický platební rozkaz nevydal a vyšel z předpokladu, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto k projednání věci samé jednání nenařídil a dne 14. 8. 2025 vyhlásil rozsudek. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný dne 20. 3. 2025 uzavřeli Rámcovou smlouvy o úvěru , číslo, (upravující právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru) a Smlouvu o úvěru , číslo, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 700 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a smluvní úrok ve výši 5 610 Kč zaplatit nejpozději do 19. 4. 2025. Dle smlouvy úroková sazba činila 1,00 % denně a RPSN bylo 2 334 %. Žalobkyně dne 20. 3. 2025 zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., částku 18 700 Kč. Žalovaný netvrdil a nedoložil, že by smluvní závazek splnil a právní zástupce žalobkyně před zahájením řízení vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 20. 5. 2025, leč marně.5. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o. z., zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikovaná ustanovení zákonů v odůvodnění rozsudku citoval, při právním posouzení věci vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, a dovodil, že ujednání o úrokové sazbě ve výši čtyřicetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, že úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy a z těchto důvodů je smlouva o úvěru od počátku neplatná. Z neplatné smlouvy tudíž nevznikly smluvním stranám žádná smluvní práva a povinnosti, nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 18 700 Kč a plnění z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen ochuzené žalobkyni vydat podle § 2991 o. z. Stran obvyklé míry úrokových sazeb soud odkázal na databázi , právnická osoba, , název, , z níž vyplývá, že v březnu 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice cca 8 % ročně. Žalobkyní požadovaná úroková sazba 1 % denně (tedy 365 % ročně) násobně přesáhla běžnou úrokovou sazbu a sazba RPSN 2 334 % je zcela nepřiměřená.6. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč s úrokem z prodlení od 21. 5. 2025 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl.7. Dodal, že v řízení nebylo žalobkyní tvrzeno, natož prokázáno, že by při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ač podle § 84 zákona o spotřebitelském úvěru byla povinna ověřit úvěruschopnost žalovaného způsobem přiměřeným dané situaci.8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., a úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu vyčíslenou na 2 640 Kč.9. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla zamítavý výrok II. ve věci samé a související výrok III. o nákladech řízení. Namítá, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávně rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz a posléze rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, aniž by pro takový postup byly splněny předpoklady. Žalobkyně nevyjádřila výslovný souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., a dále podle § 174a odst. 3 o. s. ř. platí, že nevydá-li soud elektronický platební rozkaz, je povinen nařídit jednání. Žalobkyně dále nesouhlasí s právním závěrem, že sjednaná výše úroku byla nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy. Přiměřenost sjednaného úroku 1 % denně a RPSN ve výši 2 355 % shledal Krajský soud v , adresa, a v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. , spisová značka, , uvedl, že sjednaný úrok je úrokem přiměřeným, a to i po srovnání s úrokovými sazbami v místě a čase, že sjednaný úrok ve výši 30 % z poskytnuté jistiny je úrokem přiměřeným. Dále je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného před sjednáním úvěrové smlouvy. Jestliže měl soud prvního stupně za to, že žalobkyně neuvedla v tomto směru dostatečná skutková tvrzení a nenavrhla důkazy k jejich prokázání, pak byl povinen poučit žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř., což neučinil. To je další vada řízení a žalobkyně může tvrzení a důkazy doplnit i v odvolacím řízení ve smyslu § 205a písm. b) o. s. ř. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zjišťovala, měla k dispozici výpis z jeho účtu, informace o jeho výdělcích, a sama provedla potřebné lustrace. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 308,40 Kč a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.10. Žalovaný podal proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku odvolání v němž uvedl, že případ nahlásil finančnímu arbitrovi, že nemůže do tří dnů zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, že žádal o domluvu a o splátkový kalendář.11. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.12. Důvodná je odvolací námitka žalobkyně, že nevydal-li soud prvního stupně elektronický platební rozkaz, pak měl věc projednat při jednání. Z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalobkyně práva účasti na jednání vzdala nebo že by s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Odvolací soud shledal, že vadný postup soudu prvního stupně lze v odvolacím řízení napravit a dal žalobkyni při jednání možnost přednést skutková tvrzení o rozhodných skutečnostech, navrhnout důkazy k prokázání sporných tvrzení. Navržené důkazy provedl a po doplnění dokazování byl skutkový stav zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout.13. Z doplněného dokazování vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný v roce 2024 čtyřikrát čerpal a posléze řádně a včas splatil úvěr poskytnutý žalobkyní, že žalobkyně při sjednání a poskytnutí předmětného (pátého) úvěru měla k dispozici informace o výdělcích žalovaného a o stavu jeho běžného účtu, tedy úvěruschopnost žalovaného zjišťovala.14. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zjišťovala skutečnosti významné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, potud skutkový závěr soudu prvního stupně neobstojí, leč tato okolnost na důvodech zamítavého rozhodnutí nemohla nic změnit, jak je zřejmé z následujícího právního posouzení dané věci a závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Závazek úvěrovaného zaplatit úrok z úvěru je pojmovým znakem úvěrové smlouvy a bez jeho platného sjednání není tedy existence úvěrové smlouvy právně možná; zjištěný důvod neplatnosti nelze od ostatního obsahu oddělit ve smyslu § 576 o. z. Smlouva o úvěru zahrnující nepřiměřeně vysoký úrok, tudíž úrok nemravný, je podle § 588 o. z. absolutně neplatná.16. Soud prvního stupně se správně v projednávané věci zaměřil na posouzení otázky, zda v úvěrové smlouvě sjednaná výše úroků obstojí z hlediska dobrých mravů. Soudní judikatura se již ustálila v závěru, že nepřiměřenou, a v tomto smyslu odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud dohodnutá výše úroků téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami, je takové ujednání o úrocích v rozporu s dobrými mravy. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v § 588 stanoví, že absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Soud prvního stupně správně vzal v úvahu, že smluvní strany sjednaly v úvěrové smlouvě úrok ve výši 1 % denně, ačkoliv podle databáze , právnická osoba, , název, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33Odo 236/2005) obvyklá výše úroků spotřebitelských úvěrů v rozhodné době činila 8 % ročně. Je jistě pravda, že výše úrokové sazby se liší podle účelu úvěru a jeho zajištění, nelze však tolerovat případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru lichevním způsobem. V daném případě je sjednaný úrok více než čtyřicetinásobně vyšší, než bylo v rozhodné době obvyklé a s ohledem na tuto zjevnou disproporci pak argumentace žalobkyně nemůže obstát.18. Soud prvního stupně správně dovodil, že posuzovaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, tudíž ujednání o úroku je neplatné podle § 580 o. z. a podle § 588 o. z. soud přihlédne k takovému neplatnému ujednání i bez návrhu. Speciální ustanovení o ochraně spotřebitele (§ 1813 o. z.) aplikaci uvedených obecných ustanovení nevylučuje a ani zásada smluvní autonomie stran nemůže být důvodem k tomu, aby se nemravnému jednání dostalo soudní ochrany, to by bylo v rozporu s § 2 odst. 3 o. z.19. Odvolací soud posoudil jako správný závěr soudu prvního stupně, že na předmětnou úvěrovou smlouvu , číslo, třeba s ohledem na výši sjednaných úroků z peněz, kdy byla sjednána úroková sazba 1 % denně a sazba RPSN 2 334 %, hledět jako na smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy; smlouva o úvěru je z popsaného důvodů neplatná od počátku jako celek a z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o. z. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaný se obohatil o finanční částku 18 700 Kč, kterou mu žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla.20. Žalobkyně odvolacímu soudu nepředložila v odvolání odkazované rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. , spisová značka, , tudíž nebylo možno zjistit, zda v tamním případě šlo o právní případ, který by se s předmětným právním případem shodoval v podstatných znacích a nadto i kdyby jmenovaný soud posoudil úrok 1% denně jako přiměřený, na výše popsaném právním posouzení odvolacího soudu by to nic nezměnilo, protože odvolací soud zmíněnou úrokovou sazbu posoudil odchylně a důvody vysvětlil shora.21. Žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně a posléze ani v souvislosti s odvoláním neuvedl a nedoložil jakékoli informace o svých výdělkových a majetkových poměrech, nenavrhl konkrétní splátky a k jednání odvolacího soudu se nedostavil, ač byl včas předvolán. Za popsané situace neměl odvolací soud od žalovaného informace o skutečnostech rozhodných pro posouzení delší lhůty plnění, popř. pro posouzení možného plnění ve splátkách, a nezbylo, než potvrdit obecnou třídenní lhůtu plnění podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.22. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ale náhradu nesprávně vyčíslil. Předmětem řízení byla souhrnná částka 25 410 Kč a příslušenství. Žalobkyni byla přisouzena částka 18 700 Kč s příslušenstvím, tedy uspěla v rozsahu 73,5 % a neuspěla v rozsahu 26,5 %, rozdíl činí 47 % a žalobkyně má právo na náhradu 47 % nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Žalobkyně účelně vynaložila tyto náklady vyčíslené podle advokátního tarifu: odměna advokáta 3x 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 3x 300 Kč podle § 14b odst. 1, odst. 6 písm. a), 21% DPH, tj. 315 Kč, celkem 1 815 Kč a z toho 47 % činí 853,05 Kč.23. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení rozsudek změnil jen tak, že náhrada nákladů řízení činí 853,05 Kč, jinak v tomto výroku rozsudek potvrdil (§ 219, § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že účastníci s odvoláním neuspěli, vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.25. Aby byl výsledek tohoto sporu pro žalovaného srozumitelný, odvolací soud shrnuje, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 5. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 853,05 Kč; ve zbývajícím rozsahu je žalobní návrh zamítnut.