53 Co 252/2025-493 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozenému , datum, , zemřelému , datum, , naposledy bytem , adresa, (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 926,50 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě žalobkyně, která se domáhá určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli s odůvodněním, že s ním vedla společnou domácnost od začátku února 2022 do jeho úmrtí dne , datum, , a to převážně v nemovitosti zůstavitele v , adresa, . Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť má za to, že žalobkyně nesplňuje podmínky zákona pro dědění jako družka zůstavitele.3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování výslechy svědků, účastnickým výslechem žalobkyně a žalovaného a rovněž listinnými důkazy a fotografiemi dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 24.), přičemž se vypořádal i s tím, proč neprováděl další dokazování (bod 25.). K věrohodnosti jednotlivých svědků uvedl, že výpovědi považoval za autentické a věrohodné, až na svědka , jméno FO, . Uvěřil vysvětlení žalobkyně ohledně emailu mezi ní a svědkyní , jméno FO, ze dne 26. 3. 2024, zda si v emailu se svědkyní tykají či nikoliv, když se obě označují velmi familiárně „, jméno FO, a , jméno FO, “, vykání může v tomto kontextu označovat množné číslo a „(jestli mohu)“ se s ohledem na skutečnost, že součástí emailu je i parte, může vztahovat k uvedení emailu slovním spojením dobrý den. Naopak je zřejmé, že se jedná o jeden z více emailů, které nebyly připojeny, když reaguje na žádost o fotografie s tím, že žalobkyně ani zůstavitel mnoho nefotili. Všichni svědci navržení žalobkyní byli bezesporu osoby blízké zůstaviteli, když věděli o jeho plánech do budoucna, pravidelně se s ním scházeli, pomáhali mu s veterány, což byla činnost, která tvořila největší část života zůstavitele. Prvostupňový soud neměl důvod pochybovat o jejich vztahu se zůstavitelem. Vyjma svědka , jméno FO, byli jeho ostatní přátelé od něj zpraveni o jeho nemoci. O existenci žalobkyně všichni jí navržení svědci věděli, přičemž skutečnost, že žalobkyně byla opravdu partnerkou zůstavitele, je zcela nesporně zachycena ve zdravotní dokumentaci. Autentičnost jejich vztahu byla potvrzena i ošetřujícím lékařem zůstavitele. Tyto dva naposledy zmíněné důkazy vyvrací tvrzení svědka , jméno FO, i tvrzení žalovaného a jeho rodinných příslušníků, že zůstavitel žádnou partnerku neměl. Žalobkyně měla přístup k nemovitostem zůstavitele, což bylo nesporné. I přes tyto skutečnosti svědek , jméno FO, žalobkyni nikdy neviděl. Rovněž tvrdil, že zůstavitele viděl každý den jezdit na obědy, což neodpovídá ani výpisům z bankovního účtu. Oproti jiným svědkům však neměl k zůstaviteli žádný vztah, nikdy nebyl u něj v nemovitosti, netušil, jestli je možné parkovat uvnitř a ani netušil žádné bližší informace o jeho životě. V kontextu jiných v řízení provedených důkazů považoval za mnohem uvěřitelnější, že žalobkyně partnerkou zůstavitele byla a že jako jeho partnerka minimálně navštěvovala nemovitost v , adresa, , což však svědek , jméno FO, kategoricky odmítnul. Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že z výpovědi svědka , jméno FO, vycházet nemůže. Co se týče výpovědí žalovaného a svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , neměl důvod pochybovat o jejich výpovědi. Je zřejmé, že vztah k zůstaviteli nebyl nijak blízký, minimálně od roku 2014 se téměř nestýkali, na návštěvě u něj v , adresa, , kde trávil většinu času, nikdy nebyli a jejich kontakt se zůstavitelem byl velmi sporadický a převážně zdvořilostní. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně měla nabízet část případného dědictví svědkům, nebylo doloženo, svědci to popřeli, naopak uvedli, že nějaký příslib měl učinit za svého života sám zůstavitel. Pokud by pak žalobkyně tato přání případně i vyjádřila před notářem (což nebylo prokázáno), ničeho to nevypovídá o skutečnosti, že by měla takovéto prohlášení učinit i vůči svědkům. Skutečnost, že by snad žalobkyně mohla učinit nějaké takové prohlášení před notářem, pak sama o sobě není bez dalšího na újmu věrohodnosti svědků, kteří jednání před notářem přítomni nebyli. Nadto z výslechu svědků vyplynulo, že to byl naopak žalovaný, který se je snažil kontaktovat a jehož sestra jednomu ze svědků dokonce vyhrožovala s tím, že by se svědek snad měl dopustit křivé výpovědi. Z toho plyne, že právě ona s žalovaným probírala okolnosti nyní projednávané věci. Námitka žalovaného, že všichni svědci hovořili o kasičce, se nezakládá na pravdě, když jediný, kdo hovořil o společné kase, což je výraz obecný pro společné hospodaření, byl svědek , jméno FO, . Zbývající svědci uvedli, že o tom, jakým způsobem řešili žalobkyně se zůstavitelem finance, nemají žádné informace.4. Prvostupňový soud pak učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně se se zůstavitelem seznámila před Vánoci 2020, v roce 2021 se z nich stali partneři, když spolu začali trávit společný čas. Na podzim roku 2022 začali společně žít, převážně v jeho nemovitosti v , adresa, . Žalobkyně se zůstavitelem trávila v této nemovitosti většinu času, neboť v té době byla již v invalidním důchodu. Starala se o domácnost a vařila. V této nemovitosti je navštěvovali sestřenice zůstavitele , jméno FO, , často se u nich zastavil svědek , jméno FO, , mnohdy neočekávaně, nebo soused svědek , jméno FO, . V , adresa, se pak setkávali se svědkem , jméno FO, , což byl asi nejbližší přítel zůstavitele, se kterým se věnoval zálibě ve veteránech, stejně jako se svědkem , jméno FO, . Žalobkyně i zůstavitel každý hradil i nadále náklady na jednotlivé nemovitosti v jejich vlastnictví, kdy zůstavitel hradil náklady na dům v , adresa, a byt v , adresa, v , adresa, , a žalobkyně na byt v , adresa, v , adresa, a chalupu na , adresa, , což vycházelo přibližně stejně pro každého. Zůstavitel pak hradil veškeré náklady spojené s jeho drahým koníčkem v podobě veteránů. Na začátku měsíce dávali dohromady v hotovosti každý po 5 000 Kč, a z těchto finančních prostředků společně nakupovali, hradili náklady na výlety, návštěvy koncertů a restaurací. Přibližně takový obnos si zůstavitel vybíral každý měsíc z bankovního účtu, ze kterého hradil pravidelné platby. Pokud se jedná o další platby z účtů zůstavitele, návštěvy restaurací a kaváren nebyly na denní bázi, ale jednalo maximálně o 6 návštěv za měsíc. Je pravdou, že výše útraty odpovídá spíše jedné osobě, což ostatně koresponduje s vysvětlením žalobkyně, která uvedla, že pokud byli v restauraci či v cukrárně spolu, platili hotově. Stejně tak úhrady kartou v obchodech neodpovídají tomu, že by se jednalo o jediné nákupy zůstavitele. Jedná se většinou o nižší částky, zcela nepravidelné, občas není žádný nákup i 10 dnů a zcela absentuje např. sváteční nákup před Vánoci. To rovněž odpovídá tvrzení žalobkyně, že většinu velkých nákupů dělali se zůstavitelem společně a platili ze společných peněz v hotovosti. Výpisy z těchto účtů zcela zjevně neodráží realitu všedního dne zůstavitele, neboť je zřejmé, že se nemůže jednat o jeho jedinou útratu. Na kamarády zůstavitele, souseda, jeho sestřenici i ošetřujícího lékaře působili žalobkyně a zůstavitel jako pár. Ohledně jejich hospodaření nic bližšího nevěděli, jen svědek , jméno FO, věděl o tom, že měli společnou hotovost na běžnou útratu. Což odpovídalo i tomu, že při společných aktivitách hradili náklady společně. Jejich přátelé věděli o jejich plánech do budoucna, a to pořídit si na zimu nemovitost v , stát, . Zůstavitel na jaře 2023 začal mít problémy s rukou, na podzim jej již začaly bolet záda a nemohl se věnovat opravě aut. Naposledy byl na dovolené sám, a to v prosinci 2023 v , stát, , když žalobkyně v té době musela absolvovat řadu vyšetření. V únoru 2024 byla zůstaviteli diagnostikována rakovina slinivky. O jeho nemoci v té době věděla žalobkyně, která mu byla oporou až do jeho posledních dnů, a kterou zůstavitel rovněž uvedl v informovaném souhlasu jako svoji partnerku, tedy byla o všem ihned zpravována lékaři. Dále o jeho nemoci věděla jeho sestřenice svědkyně , jméno FO, , která mu pomáhala zajistit lékařskou péči, a svědci , jméno FO, a , jméno FO, .5. Žalovaný ani jeho rodina se se zůstavitelem v posledních letech nestýkali. Fotografie se zůstavitelem a babičkou je z roku 2020, SMS komunikace z roku 2022, a je to jedna fotografie a dvě věty. Na srazu veteránů byl se strýcem naposledy v roce 2014, což je také rok, kdy řešili rozdělení pozemků v , adresa, . V , adresa, žalovaný nikdy nebyl, ačkoliv zůstavitel nemovitost vlastnil již 20 let, poslední roky tam převážně bydlel, a dům byl nedaleko , adresa, , kam jezdili za babičkou. Naposledy mluvil se zůstavitelem v listopadu 2023, což je více jak 4 měsíce před jeho smrtí. O jeho nemoci jej zůstavitel neinformoval, že umřel pro něj bylo překvapení. Skutečnost, že o jeho nemoci nevěděli, nelze přičítat žalobkyni, bylo to rozhodnutí zůstavitele, koho o své nemoci informuje a