53 Co 94/2026-992 – Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 202 755 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 309 686,60 Kč v téže lhůtě (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky na podkladě tvrzení, že mezi účastnicemi byla dne 1. 6. 2015 ve znění dodatku ze dne 10. 9. 2015 uzavřena smlouva o poskytování služeb (dále též jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala provádět správu pohledávek klientů žalované. Dne 28. 7. 2016 žalovaná smlouvu na základě článku VII. odst. 4 vypověděla v pětiměsíční výpovědní době s tím, že smlouva bude ukončena k 31. 12. 2016, avšak dne 16. 8. 2016 zamezila žalobkyni přístup do systému , Systém, umístěného na serverech žalované. Žalobkyně žalovanou upozornila, že k systému nemá přístup a nemůže plnit své povinnosti ze smlouvy, žalovaná však přesto tento přístup neobnovila a 24. 8. 2016 jí sdělila, že na plnění podle smlouvy nadále netrvá. Žalobkyně vyúčtovala žalované měsíční správu pohledávek za srpen 2016 fakturou na částku 202 755 Kč, která byla žalovanou vrácena s odůvodněním, že je neoprávněná, neboť služby nebyly poskytovány celý měsíc a žalovaná služby nepožaduje; dlužná faktura nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy.3. Žalovaná se dožadovala zamítnutí žaloby a argumentovala tím, že smlouva byla vypovězena dne 28. 7. 2016 a po dobu výpovědní doby žalovaná žádné plnění podle smlouvy nepožadovala, a proto také žalobkyni neumožnila přístup do systému dat žalované. Vystavenou fakturu vrátila proto, že je neoprávněná a neobsahuje náležitosti podle smlouvy. Dále k věci uvedla, že smlouva obsahuje dva smluvní typy, a to smlouvu příkazní a současně smlouvu licenční. Ujednání o výpovědi smlouvy ve lhůtě pěti měsíců je podle ní neplatné, jelikož příkazní smlouvu může vypovědět pouze příkazník. Podle ní došlo z její strany k platnému odvolání příkazu podle § 2443 o. z. Pokud jde o část smlouvy týkající se licence, tvrdila, že žalobkyně není vykonavatelem majetkových práv k příslušnému počítačovému programu nainstalovanému na hardware žalované. Namítla rovněž, že ujednání o ceně je neplatné z důvodu neurčitosti a předložené výpisy z účtu žalobkyně, které obsahují údaje o úhradě mezd a odvodů za zaměstnance, neodůvodňují účtování těchto nákladů žalované.4. Nalézací soud zamítl žalobu již rozsudkem ze dne 2. 3. 2020, č.j. , spisová značka, , ve znění dalších usnesení, přičemž tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 10. 9. 2020, č.j. , spisová značka, . Rozhodnutí soudů obou stupňů v předchozím řízení bylo založeno v prvé řadě na závěru, že žalobkyně přes procesní poučení podle § 118a o.s.ř. netvrdila, od kdy do kdy poskytovala v srpnu 2016 žalované dohodnuté služby, jaké to byly konkrétní služby, jakého druhu a jak je žalované doložila a vyúčtovala, a nesplnila tedy břemeno tvrzení (a zároveň i břemeno důkazní), z čehož vyplynul skutkový závěr, že žalobkyně žalované v rozhodném období služby podle smlouvy neposkytovala a tudíž jí nenáleží ani odměna za tyto činnosti.5. Oba shora uvedené rozsudky byly potom zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, č.j. , spisová značka, . Dovolání podané žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu bylo shledáno přípustným pro řešení jedné z dovolacích otázek, a to zda žalobkyni nenáleží odměna za činnosti poskytované žalované v rozhodném období podle smlouvy, pokud nebyl výklad smlouvy řádně proveden. V této souvislosti dovolací soud poukázal na pravidla výkladu právního jednání podle § 555 odst. 1 a § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.), a odvolacímu soudu vytkl, že provedl pouze výklad slovního vyjádření smlouvy uzavřené mezi účastnicemi, aniž by se zabýval otázkou, jaká byla skutečná vůle stran. Ohledně paušální odměny sjednané ve smlouvě dovolací soud uvedl, že zde naopak odvolací soud jazykové vyjádření pominul. Jelikož shledal dovolání přípustným, zabýval se dovolací soud i tím, zda je řízení zatíženo procesními vadami, a dospěl k závěru, že místo poučení podle § 118a o.s.ř. měla být žalobkyně vyzvána podle § 43 odst. 2 o.s.ř. ke specifikaci, z čeho se žalovaná částka skládá a co je vlastně předmětem řízení.6. K výzvě soudu prvního stupně žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že žalobou požadovaná (a fakturovaná) částka sestává z paušální částky ve výši 50 000 Kč, licenčních poplatků ve výši 50 000 Kč za celkem 5 subjektů, ze mzdových nákladů na 2 zaměstnance žalobkyně ve výši 16 463 Kč a 14 942 Kč, povinných odvodů těchto zaměstnanců na zdravotní pojištění ve výši 2 160 Kč a 5 347 Kč, sociálního pojištění za oba zaměstnance ve výši 17 517 Kč, daně z příjmů ve výši 4 995 Kč (náklady na zaměstnance zvýšené celkem o 10 %), což spolu se 21 % DPH ze všech těchto částek představuje celkem žalovanou částku 202 755 Kč.7. V pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (rozsudek ze dne 13. 5. 2024, č. j. 28 C 301/2016-737), tento rozsudek byl potom zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 10. 2024, č. j. , spisová značka, (na důvody obsažené v tomto zrušovacím usnesení odvolací soud pro stručnost odkazuje).8. V nyní přezkoumávaném rozsudku soud prvního stupně popsal v řízení provedené důkazy a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 6. 2015 uzavřena smlouva o poskytování služeb, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovanou provádět služby související se správou pohledávek klientů žalované, která spočívala v činnostech popsaných ve smlouvě, respektive v příloze č. 1 smlouvy. Za sjednané služby si smluvní strany dohodly odměnu ve výši nákladové ceny dodavatele povýšené o 10 %. Výše a struktura odměny, včetně rozpisu nákladové ceny, měla tvořit přílohu faktury vystavené za poskytované služby. Dodatkem č. 1 ke smlouvě se strany dohodly na změně ustanovení o odměně, která měla být napříště tvořena nákladovou cenou povýšenou o 10 % a dále paušální částkou 50 000 Kč. Výše a struktura odměny, včetně rozpisu nákladové ceny, měla nadále tvořit přílohu faktury. Součástí uzavřené smlouvy byla i licenční doložka, kterou žalobkyně poskytla žalované nevýhradní licenci – oprávnění k výkonu užít licenci k software správy pohledávek , Systém, , a to na dobu neurčitou. Cena za poskytnutí licence byla sjednána ve výši 10 000 Kč za každého klienta uvedeného ve smlouvě, jednalo se o , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Smlouva o poskytování služeb byla uzavřena v režimu zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) a část týkající se licence v režimu zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Příloha č. 1 obsahovala popis činností dohodnutých pro odběratele a dodavatele a termín, do kdy mají být uvedené činnosti provedeny. Pokud jde výslovně o vyúčtování uhrazených případů, to mělo být prováděno dodavatelem 1× měsíčně. Uzavřená smlouva o poskytování služeb byla žalovanou vypovězena písemnou výpovědí ze dne 28. 7. 2016. Ve výpovědi se uvádí, že k ukončení smlouvy dojde uplynutím pětiměsíční výpovědní doby k 31. 12. 2016. Žalovaná v průběhu výpovědní doby dopisem ze dne 24. 8. 2016 žalobkyni sdělila, že netrvá na poskytování služeb dle smlouvy. Tento dopis byl žalobkyni doručen dne 1. 9. 2016. Žalobkyně vystavila žalované dne 1. 9. 2016 za období srpna 2016 fakturu č. , číslo, , splatnou dne 12. 9. 2016 za měsíční správu pohledávek, znějící na částku ve výši 167 566 Kč bez DPH, včetně DPH na částku 202 755 Kč. Tuto fakturu žalovaná odmítla uhradit z důvodu, že dle jejího tvrzení žalobkyně neposkytovala v tomto období žalované služby.10. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav ustanovení § 1724 a násl., § 2430 a násl. a § 2358 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.11. Smlouva uzavřená mezi účastnicemi je smlouvou příkazní dle § 2430 o. z., jejím předmětem byla část úkonů spojená s vymáháním pohledávek pro klienty advokátní kanceláře (především v oblasti evidence a administrace pohledávek a jejich plateb), které byly delegovány ze žalované na žalobkyni a zároveň žalobkyně úplatně poskytla žalované licenci k počítačovému programu , Systém, podle § 2358 o. z., jenž byl provozován na hardware žalované. Konkrétní úkoly, které měla podle smlouvy žalobkyně plnit, byly specifikovány v příloze č. 1. Za tyto úkony byla dohodnuta odměna a dále odměna za poskytnutí licence. Odměna dle smlouvy byla v rozhodné období upravena dodatkem č. 1 tak, že výše odměny bude tvořena nákladovou cenou dodavatele (žalobkyně) povýšenou o 10 % a paušální částkou ve výši 50 000 Kč. Výše a struktura odměny, včetně rozpisu nákladové ceny bude přílohou faktury dle bodu 2. Odměna byla splatná měsíčně na základě vystavené faktury s desetidenní splatností, včetně DPH.12. Účastníce nesporovaly, že v měsíci srpnu 2016 již běžela výpovědní doba, která počala běžet od prvního dne měsíce následujícího po převzetí pí