Citovaným rozsudkem obvodní soud žalobu o zaplacení částky 170 395,50 Kč zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně se domáhala vůči žalované peněžního plnění s tvrzením, že podala u žalované žádost o dotaci je v rámci operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši 5 166 085,75 Kč. Žalovaná vydala rozhodnutí, kde žalobkyni dotaci přiznala, nicméně o částku 814 800 Kč nižší. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla u , Orgán veřejné moci, , který jej zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná následně zrušila původní opatření a vyplatila žalobkyni zkrácenou část dotace v částce 814 800 Kč.3. Na základě těchto skutečností žalobkyně požádala vůči žalované vyplacení úroků z prodlení u kapitalizované výši od nezákonného rozhodnutí žalované do data přiznání na účet žalobkyně.4. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel z toho, že ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech na dotaci, nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak a dospěl k závěru, že zde není dán předpoklad odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998, když zde není dán předpoklad příčinné souvislosti. Vycházel z toho, že není správná úvaha žalobkyně, že by jí vznikl nějaký nárok na vyplacení dotace zpětně k datu, kdy o ní žádá, když zdůraznil, že na poskytnutí dotace právní nárok není dán a nikdy ani vzniknout nemohl. Úroky z prodlení nárokované žalobkyní tak nemohou být v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žaloba byla zamítnuta o nákladech řízení rozhodnuto dle úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila s právními závěry soudu prvého stupně. Nesouhlasila s tím, že na přiznání dotace není právní nárok. Tuto otázku zhodnotila tak, že rozhodnutí o poskytnutí dotace vytváří příjemce legitimní očekávání, že při splnění stanovených podmínek bude dotace vyplacena a v tomto směru soud prvého stupně své úvahy nevedl. Podstatné dle odvolatelky je to, že rozhodnutí o krácení dotace bylo následně zrušeno jako nezákonné a zadržená část dotace bylo následně vyplacena. Nebýt tohoto nezákonného rozhodnutí mohla být dotace žalobkyni vyplacena v plné výši již v roce 2021. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, případně zrušen a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila při jednání odvolacího soudu. Rozhodnutí považovala za věcně správné, neztotožnila se však s jeho důvody. Dle žalované nelze dle zákona č. 82/1998 Sb. požadovat úrok z prodlení dle občanského zákoníku, dle něhož jde o soukromoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, což v daném případě nelze aplikovat, neboť vztah mezi žadatelem a poskytovatelem dotace je vztahem z veřejného práva.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, která jsou prakticky mezi účastníky nesporná a poskytují základ pro řádné posouzení věci po stránce právní. Nebyly shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.9. Odvolací soud sdílí právní názor žalované s tím, že rozhodnutí soudu prvého stupně je věcně správné, pokud žalobní požadavek byl v celém rozsahu zamítnut. Odvolací soud se však neztotožňuje s důvody, které k tomuto postupu vedly, zejména s úvahou o příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím o nepřiznání části dotace a jejím dodatečným přiznáním.10. Odvolací soud přitom vycházel z judikatury , Orgán veřejné moci, (například rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, i rozhodnutí další), dle nichž občanský zákoník upravuje institut úroku z prodlení jako sankci za prodlení dlužníka se splněním peněžitého závazku. Právní úprava úhrady úroku z prodlení je obecnou úpravou ve vztahu ke všem občanskoprávním závazkům, v nichž platí princip rovnosti účastníků řízení. Jde obecně o soukromoprávní vztahy.11. Ty se však liší od vztahů, které právní teorie označuje za vztahy veřejnoprávní, jímž je typicky vztah mezi žadatelem o poskytnutí dotace a jejím poskytovatelem, jímž je stát. Tam je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti, kdy stát jako veřejnoprávní korporace autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech strany druhé. Jestliže tedy účastník veřejnoprávního vztahu se domnívá, že mu byla dotace přiznána dle veřejného práva přiznaná opožděně, nemůže se domáhat občanskoprávní úpravy přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 26 zák. č. 82/1998 Sb., tedy odkazem na úpravu v občanském zákoníku. Ten je kodexem soukromého práva, tak jak je tento pojem nedefinován v § 1 platného zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku v platném znění). Tento zákon upravuje vzájemná práva a povinnosti osob vytvářející ve svém souhrnu právo soukromé, přičemž uplatnění soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.12. Lze se tak přiklonit k procesnímu postoji žalované, že nelze v daném případě úroky z prodlení přiznat, neboť požadavek žalobkyně vyplýval z předpisů veřejného práva.13. Rozsudek soudu prvého stupně byl proto jako věcně správný potvrzen, včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř.14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalované byly přiznány náklady za jeden paušální úkon právní služby (účast při odvolacím jednání ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.