Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že se manželství , Jméno manželky, , rozené , jméno FO, , narozené dne , Datum narození manželky, a , Jméno manžela, , narozeného dne , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před , právnická osoba, v , adresa, , okres , adresa, rozvádí (výrok I.), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o návrhu manžela, který se domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství již neplní své funkce, manželé již déle než tři roky (od roku 2020) nevedou společnou domácnost. Manželství se stalo pouze formálním svazkem, který neplní žádnou ze svých funkcí.3. Manželka s rozvodem manželství nesouhlasila s tím, že ke svému manželovi nadále chová city a záleží jí na zachování jejich manželství. Vyjádřila přesvědčení, že ke ztrátě vzájemné důvěry ani jejich odcizení nedošlo. Uvedla, že tvoří s jejich dětmi a širší rodinou silné a inspirativní prostředí, které pro ni představuje nejdůležitější životní jistotu a potřebu. Později argumentovala tím, že byla vystavena útoku ze strany manžela, po kterém je v terapeutické péči. Žádala manžela, aby s ní podstoupil párovou terapii a dohodli se společně na nesporném rozvodu, avšak bezúspěšně.4. Soud I. stupně vycházel z toho, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , právnická osoba, v , adresa, , okres , adresa, . Z manželství se dne , datum, narodil již zletilý syn , jméno FO, a dne , datum, již zletilý syn , jméno FO, . Manželka je od 20. 4. 2021 výlučnou vlastnicí rodinného domu na adrese , adresa, , který byl dříve součástí společného jmění účastníků. Manžel počínaje dnem 1. 7. 2020 až doposud žije samostatně v nájemním bytě na adrese , adresa, .5. Soud I. stupně dále vycházel z výpovědi manžela a listinných důkazů v odůvodnění rozhodnutí specifikovaných a dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny předpoklady pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno; manželé spolu již déle než 5 let nežijí ve společné domácnosti, manželství již více než 5 let neplní žádný svůj účel, manželé žijí po tuto dobu zcela odděleně, nadále netvoří manželské společenství a manžel na obnově manželství nemá žádný zájem.6. Soud je povinen v rámci řízení o rozvodu manželství podle § 756 o. z. zjišťovat příčiny rozvratu manželství jen tehdy, byl-li by dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Zmíněné ustanovení v sobě obsahuje tzv. tvrdostní klauzuli, která umožnuje nerozvést manželství i přesto, že je soužití manželů trvale rozvráceno. V daném případě žádná z podmínek zakotvených v § 755 odst. 2 o. z. nebyla naplněna, když děti účastníků jsou již zletilé (písm. a/) a účastníci spolu nežijí více jak tři roky (písm. b/). Za této situace prvostupňový soud nepřistoupil ke zkoumání příčin rozvratu manželství a návrhu manžela na rozvod manželství podle § 755 o. z. vyhověl, když seznal, že soužití manželů je rozvráceno a jejich manželství nadále představuje pouze formální svazek, ve kterém manžel již nechce setrvávat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ,,z. ř. s.“).8. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Soud I. stupně při svém rozhodování postupoval nesprávně, když se řádně nevypořádal s jejími tvrzeními a provedenými důkazy a nesprávně zjistil a zhodnotil skutkový stav, na němž postavil své rozhodnutí. Sice provedl dokazování, ale zcela jednoznačně nehodnotil provedené důkazy jednotlivě, ve vzájemných souvislostech, natož jako celek. Soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, resp. tyto zcela ignoroval, nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav a zejména tak ve výsledku založil své rozhodnutí na nesprávném právním hodnocení celé věci. Rozsudek je tak neodůvodněný a nepřezkoumatelný. Prvostupňový soud zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v přímém rozporu s kogentním ust. § 389 z. ř. s. rozhodl o rozvodu manželství, aniž by provedl výslech manželky. Nesplnil povinnost usilovat o smíření manželů a vést je k odstranění příčin rozvratu manželství ve smyslu ust. § 389 věty druhé z. ř. s. Neprovedl manželkou navržené důkazy potřebné ke zjištění, zda je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno ve smyslu ust. § 390 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 755 o. z. Při výslechu manžela nezkoumal příčiny domnělého rozvratu manželství. Dospěl k závěru o rozvratu manželství výlučně na základě jednostranné výpovědi manžela. Manželka v řízení před prvostupňovým soudem neměla možnost se k věci osobně vyjádřit a být vyslechnuta, svého práva tak využívá v odvolacím řízení. Povinnost vyslechnout jak manžela, tak manželku vyplývá z ust. § 389 odst. 1 z. ř. s. Ustanovení § 391 z. ř. s. upravuje pouze důsledky nedostavení se navrhovatele k jednání bez řádné a včasné omluvy (zastavení řízení). Pro případ nedostavení se druhého manžela z. ř. s. speciální úpravu neobsahuje. Nadto manželka svou nepřítomnost vždy s předstihem řádně a včas omluvila a důvody pokaždé řádně doložila. Na jednání nařízené na 12. 3. 2026 se manželka nemohla dostavit z důvodu vyšší moci. Tou dobou čerpala řádnou dovolenou, byla v zahraničí a byl zrušen let zpět do ČR. K soudnímu jednání dne 6. 2. 2026 se manželka omluvila přípisem ze dne 29. 1. 2026. Důvodem byla nezbytná přítomnost manželky na pracovišti - manželka jako vysokoškolská profesorka měla dlouhodobě naplánované ústní zkoušky studentů. Zároveň přípisem ze dne 29. 1. 2026 manželka žádala o zastavení soudního řízení z důvodu zdravotního stavu, doloženého lékařskou zprávou zaslanou soudu dne 13. 2. 2026. Manželka se nacházela v terapeutické péči poté, co byla manželem fyzicky napadena. Její ošetřující lékařka konstatovala, že její zdravotní stav v té chvíli neumožňuje přímou konfrontaci s manželem u soudu. Soud I. stupně nikterak tuto žádost nereflektoval a tím de facto manželku vystavil situaci, v níž nerespektoval základní právo manželky být slyšena. Manželka se soudního řízení aktivně účastnila písemnou formou. Soudu I. stupně doručila vyjádření k návrhu na rozvod manželství s jasným nesouhlasem, omluvy ze soudních jednání s řádným odůvodněním a dokladováním její neúčasti, žádosti o zastavení řízení s odkazem na zdravotní stav, podrobné vyjádření k protokolu o jednání ze dne 6. 2. 2026 datované dne 20. 2. 2026 (viz letenka společnosti , právnická osoba, s posunutým odletem ze strany letecké společností z důvodu vyšší moci; žádost o zastavení řízení a omluvou manželky z jednání ze dne 29. 1. 2026; omluva manželky z jednání ze dne 20. 2. 2026; lékařská zpráva ze dne 13. 2. 2026; vyjádření manželky k návrhu na rozvod ze dne 17. 2. 2025; vyjádření manželky k protokolu o jednání ze dne 6. 2. 2026 datované dne 20. 2. 2026; protokol o jednání ze dne 6. 2. 2026; spis Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, ). Manželství není rozvráceno - nachází se v krizi, avšak krize manželství a jeho hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat jsou dvě zásadně odlišné skutečnosti. Zákonné podmínky ust. 755 odst. 1 o. z. tak nebyly naplněny. Manžel se odstěhoval ze společné domácnosti v červenci 2020 na základě vzájemné dohody obou manželů, nešlo o jednostranný krok manžela. I poté však manželé nadále udržovali rodinný život. Manželé spolu i poté jezdili společně na dovolené, trávili společně čas s dětmi, později vnoučaty. V roce 2024 byli manželé společně na dovolených. Poslední ujištění o přání vyvést vztah z krize se manželce ze strany manžela dostalo po návratu ze společné dovolené 19. 7. 2024 - 26. 7. 2024. V této souvislosti poukázala na rozpory ve výpovědi manžela. Manželka rozvod aktivně nechce. Manželství a rodinný život pro ni představují mimořádně vysokou hodnotu - jedná se o partnerství trvající 40 let, ze kterého vzešly děti i vnoučata. V jejich manželství překonali několik krizí, které jejich vztah posílily, ale zažili především dlouhá léta vzájemné podpory a fungujícího partnerství. Ostatně i skutečnost, že manželka na podzim 2023 upustila od dříve zvažovaného nesporného rozvodu, že hledá cestu k pochopení změn v manželově chování vůči ní i dětem, svědčí o tom, že je stále vstřícná a věří v možnost zlepšení vzájemných vztahů (viz vyjádření manželky ze dne 17. 2. 2025, protokol o jednání ze dne 6. 2. 2026). I pokud by odvolací soud dospěl k závěru o rozvratu manželství, manželka namítá, že rozvod by byl v rozporu s ustanovením § 755 odst. 2 písm. b) o. z., neboť by jí byla způsobena zvláštní újma jakožto manželce, která se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela. Manželka se stala obětí fyzického napadení, v jehož důsledku musela přijmout odbornou terapeutickou péči, její ošetřující lékařka nedoporučila přímou konfrontaci s manželem při soudním jednání. Samotný rozvod by pro manželku znamenal další devastující zásah do jejího psychického zdraví, neboť zachování manželství je pro ni zcela zásadní životní hodnotou. Manželé spolu žili naposledy v červenci 2024 a tříletá lhůta dle ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) věta poslední o. z. dosud neuplynula. Tvrdostní klauzule je proto plně aplikovatelná (viz lékařská zpráva ze dne 13. 2. 2026, vyjádření manželky ze dne 17. 2. 2026). Soud I. stupně aniž by provedl důkazy navržené manželkou (listiny z katastru nemovitostí, které manžel účelově předložil jako důkaz plánování rozvodu od roku 2021, listiny dokládající průběh jednání o nesporném rozvodu v červnu 2023, kdy manžel ukončil jednání s tím, že rozvod si nepřeje; důkazy k otázce podnájmu – manžel měl až do podání návrhu na rozvod manželství trvalé bydliště ve společném domě v té době již patřícím manželce, do domu pravidelně chodil, měl přístupové kódy k zabezpečovacímu zařízení, a také dálkové ovládaní od domu, listiny dokládající společné dovolené a společně trávený čas od manželova vystěhování ze společného domu až do října 2025, výslech manželky ke všem okolnostem údajného rozvratu manželství), návrhu vyhověl. Manželka navrhla provedení výslechu svědků, kteří mohou potvrdit, že manželství nebylo a není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že manželé udržovali rodinné společenství i po červenci 2020 (, jméno FO, , bytem , adresa, - syn manželů; , jméno FO, , bytem , adresa, - syn manželů; , jméno FO, , bytem , adresa, - matka manželky; , jméno FO, , bytem , adresa, - matka manžela; , jméno FO, , bytem , adresa, - dlouholetý přítel manžela; , jméno FO, , bytem , adresa, - dlouholetý přítel manžela). Manželka tak navrhla zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Manžel se k odvolání manželky písemně nevyjádřil.10. K odvolacímu jednání se omluvil manžel z pracovních důvodů a právní zástupkyně manželky s tím, že její klientka netrvala na osobní účasti právní zástupkyně na jednání odvolacího soudu.11. Při odvolacím jednání manželka výslovně sdělila své stanovisko, že s návrhem na rozvod manželství nesouhlasí.12. Rovněž při odvolacím jednání se k věci podrobně vyjádřila. Zdůraznila, že jí na manželství záleží, namítla, že manžel podal návrh na rozvod manželství z trucu, manžel dle jejího názoru uvedl před soudem I. stupně lživé informace, dosud neměla možnost se k jeho výpovědi vyjádřit. Podrobně tak popsala průběh manželství od roku 2019. Určité neshody v manželství zaznamenala již v roce 2020, kdy nastal ,,zlom“, manžel si ,,nevážil její práce“, v tomto směru jí ,,nedával prostor“. Jeho představa byla taková, že ,,on vydělává peníze“ a manželka se ,,stará o domácnost“. Tuto situaci chtěla manželka řešit, o ,,tento prostor se přeli“, na její výtku reagoval manžel tak, že se urazil a 6 měsíců s manželkou nemluvil. V červenci 2020 se odstěhoval, pronajal si byt, manželka se domnívala, že na přechodnou dobu, nájem bytu však byl sjednán na 3 roky, manžel si byt začal zařizovat. Manželka měla zájem vše vysvětlit dětem, manžel tak učinil sám, podal své vysvětlení, manželce svůj postup vyložil slovy ,,chtěla jsi to, tak to máš“. Manželka chtěla ,,v životě asi víc“. Manželka finančně hospodaří sama, manžel jí znemožnil přístup k účtu, ze svého příjmu s ohledem na svoji profesi ,,nevyžije“. V listopadu 2025 došlo k incidentu (napadení manželky manželem), manžel ji vyhodil z bytu, který si pronajal, musela vyhledat odbornou pomoc. Manžela se začala manžela bát, bála se, aby jí znovu neublížil. Manželé spolu nekomunikují, manžel nekomunikuje ani s dětmi účastníků ani se širší rodinou (rodiči manželky). Manželka měla snahu vyhledat párovou terapii s cílem obnovit jejich komunikaci, která by případně vedla k smírnému rozvodu; ,,kde je vůle, tam je cesta“. Od roku 2020 se manžel třikrát vrátil do společného bydliště v souvislosti s ,,vykradením zahrady, kdy se manželka bála“, v době, kdy byla nemocná a konečně když ji doprovázel na jaře 2024 do zdravotnického zařízení, kde se podrobila operaci.13. Právní zástupkyně manžela poukázala na samotné vyjádření manželky při odvolacím jednání, kdy je zřejmé, že od roku 2019 jsou mezi manžely neshody, od roku 2020 zrušili společnou domácnost, nehospodaří spolu, nezajišťují společně své potřeby. Měli snahu krizi řešit. Dále se vyjádřila k tvrzené dovolené v roce 2024, kdy se nejednalo o dovolenou v pravém slova smyslu, ale manžel toliko doprovázel manželku do , adresa, , poté sdělil ,,byla to cesta ke katarzi, nechci s ní být za žádných okolností“. Vztahy mezi manžely se zhoršily, nekomunikují spolu, sama manželka sdělila, že po incidentu v listopadu 2025 se manžela bojí.14. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a § 28 z. ř. s. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání manželky neshledal důvodným.15. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.16. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.17. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).18. Podle § 389 odst. 1 z. ř. s. k projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi nebo pokud souhlas manželů s rozvodem manželství a shoda na trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu jejich manželství vyplývají z písemných podání nebo shodných tvrzení účastníků při jednání, o jejichž pravosti a pravdivosti nemá soud pochybnosti.19. Podle § 389 odst. 2 z. ř. s. je-li to s přihlédnutím k okolnostem případu účelné, soud usiluje o smíření manželů, kteří jsou při jednání přítomni.20. Podle § 397 z. ř. s. v odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek, za kterých mohou být uváděny podle občanského soudního řádu nebo jen, týkají-li se zájmů nezletilých, pro které nemůže být manželství rozvedeno, ačkoli je rozvráceno. Ustanovení § 28 se nepoužije.21. Základním a jediným rozvodovým důvodem je rozvrat manželství, a to rozvrat tzv. kvalifikovaný - hluboký, trvalý a nenapravitelný - tj. takový, o němž nelze předpokládat, že odezní. Hlubokým se rozumí rozvrat, který se dotýká samé podstaty manželství, vzájemného poměru manželů, jejich citového, sexuálního soužití, vzájemného porozumění, vědomí spolupatřičnosti. Manželé odmítají žít spolu tak, jak spolu obvykle manželé žijí, nemají důvod, aby spolu dál manželsky žili, nic je k sobě neváže - kromě právního pouta. Trvalý rozvrat je takový, který trvá alespoň delší dobu. Je-li stav rozvratu manželského soužití nenapravitelný, rozumí se tím především objektivní zjištění, že rozvrat manželského soužití je tak hluboký a ve své hloubce trvalý, že náprava není - jak je vzhledem k okolnostem konkrétního případu zřejmé - možná, ba je vyloučena.22. Obsah výrazu „manželé spolu nežijí“ je naplněn tehdy, jestliže manželé netvoří manželské či rodinné společenství (§ 758 o. z.).23. Předně odvolací soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, jak namítla manželka, neboť vycházel z konstantní judikatury, která dovodila, že rozsudek nelze považovat za nepřezkoumatelný, pokud případné nedostatky odůvodnění neznemožňují uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 100/2013). V posuzovaném případě obsah rozhodnutí nebránil manželce brojit proti jeho závěrům.24. Manželka měla možnost se v průběhu řízení před soudem I. stupně ve věci vyjádřit při jednání, této příležitosti však nevyužila. Opakovaně se omlouvala z účasti u jednání před soudem I. stupně pro pobyty v zahraničí, pracovní vytížení, což soud I. stupně opakovaně reflektoval a jednání odročil. Jednání bez účasti manželky proběhlo až dne 6. 2. 2026, rovněž z účasti u tohoto jednání se manželka omluvila podáním ze dne 29. 1. 2026 pro pracovní vytížení (ústní zkoušky studentů) a zdravotní obtíže související s incidentem dne 14. 11. 2025. Pokud jde o pracovní vytížení manželky, pak bylo na jejím zvážení s ohledem na její stanovisko k rozvodu (s rozvodem nesouhlasila, měla zájem na zachování manželství), zda se za této situace jednání bude účastnit či upřednostní pracovní povinnosti, kdy jednání bylo nařízeno na 9.00 hod. a ústní zkoušky se dle předložené listiny se měly konat až od 10.00 hod. na adrese , adresa, (viz listina o termínu ústních zkoušek bez uvedení data, podpisu a razítka školy). Ve vztahu k tvrzeným zdravotním obtížím je nutno uvést, že až následně (po datu 6. 2. 2026) dne 17. 2. 2026 byla prvostupňovému soudu doručena zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, - psychoterapie, datovaná dne 9. 2. 2026 (č. l. 68). Nadto Ústavní soud opakovaně uvedl, že soud není povinen nemoc jako důvod pro odročení akceptovat, a to ani tehdy, pokud je tento důvod doložen příslušnými lékařskými zprávami a potvrzeními, včetně potvrzení o pracovní neschopnosti (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2144/15); soudy rozhodující o důvodnosti žádosti účastníka řízení o odročení jednání jsou oprávněny posoudit nejen to, zda je účastníkem řízení tvrzený důležitý důvod pro odročení jednání v daném případě skutečně dán, ale dokonce i to, zda je namístě nemoc účastníka řízení jako důležitý důvod pro odročení jednání, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu, akceptovat. V této souvislosti nelze přehlédnout délku doby řízení, které bylo zahájeno 7. 1. 2025, opakovaná omluva manželky z účasti u jednání z různých důvodů, kdy její v pořadí již čtvrtá omluva z účasti u jednání, potažmo žádost o ,,zastavení řízení“ již měly charakter obstrukčního jednání a soud I. stupně postupoval správně, pokud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti manželky, kdy tak nebyl dán objektivně prostor pro postup dle § 389 odst. 2 o. z.; ze strany prvostupňového soudu nejde o svévoli, ale o logický a důvodný závěr.25. Rovněž tak manželka se omluvila z účasti u jednání dne 12. 3. 2026 ze zdravotních důvodů, aktuální lékařskou zprávu k tomuto datu nedoložila, dále uvedla, že čerpá řádnou dovolenou mimo území ČR, což doložila až 11. 5. 2026. Lze opětovně uvést, že opakovaná omluva manželky z účasti u jednání (v pořadí již pátá omluva z jednání) vykazovala s ohledem na výše uvedené znaky obstrukčního jednání, soud I. stupně svým postupem, kdy jednání již neodročil a věc projednal v její nepřítomnosti, postupoval v souladu i s judikaturou Ústavního soudu.26. V § 389 z. ř. s. zákon stanoví, že k projednání věci (rozvodu) soud nařídí jednání, na kterém vyslechne účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi. Pokud soud výslech některého z manželů při splnění podmínek dle § 389 odst. 1 z. ř. s. neprovede, rozhodne na základě ostatních provedených důkazů (k tomu srov. Svoboda Karel. § 389 [Průběh řízení]. In: Svoboda K. a spol., Zákon o zvláštních řízeních soudních. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2015, s. 738. ISBN 978-80-7400-297-7). Odvolací soud uzavřel, že provedení výslechu manželky před prvostupňovým soudem v dané věci bylo spojeno s velkými obtížemi, neboť z obsahu spisu se podává, jak výše uvedeno, že manželka se vždy z účasti u jednání omluvila (jednání nařízené na 22. 4. 2025, jednání nařízené na 6. 5. 2025, jednání nařízené na 29. 5. 2025, jednání dne 6. 2. 2026, jednání dne 12. 3. 2026). Odvolací soud ani v tomto směru nemá, co by soudu I. stupně vytknul. Nicméně s ohledem na to, že zákon předpokládá v řízení o rozvod obligatorní výslech účastníků, bylo při odvolacím jednání manželce umožněno se k věci samé podrobně vyjádřit a sdělit stanovisko (viz odst. 12 rozhodnutí odvolacího soudu).27. V řízení bylo prokázáno výpovědí manžela i listinnými důkazy, že rozvrat manželství účastníků je hluboký, trvalý a nenapravitelný. Manželství již cca 5 let neplní svůj účel, manželé spolu nežijí, manžel se odstěhoval do nájemního bytu, manželé netvoří manželské společenství, manžel nemá na zachování manželství zájem. Nedošlo ani k obnově manželského soužití v době přerušení řízení (§ 110 o. s. ř.). Ostatně ani ze strany manželky v průběhu celého řízení (zejména pak odvolacího) nezaznělo, že by manželé obnovili soužití (manželské, rodinné společenství). Manželka de facto tento rozvrat při jednání odvolacího soudu potvrdila, neboť se vyjádřila v tom směru, že od roku 2020 bydlí odděleně, finančně spolu nehospodaří, soužití neobnovili, manžel se do společné domácnosti nevrátil, pouze třikrát v souvislosti s nastalou událostí byl v místě bydliště manželky přítomen (krádež v zahradě, nemoc manželky, operace manželky). Vedení manželského soužití nelze dovozovat z toho, že byl manžel hlášen do určitého data k trvalému pobytu na adrese posledního společného bydliště manželů ani z toho, že má/měl dálkové ovládání sloužící ke zpřístupnění domu na adrese , adresa, či přístupové kódy k zabezpečovacímu zařízení. Za obnovení společného soužití (manželského a rodinného společenství) nelze považovat cestu manželů v létě 2024 do , adresa, , byť mohl mít každý z manželů z realizace této cesty jiné očekávání. Naopak, jak potvrdila manželka, po návratu z této cesty manželé spolu přestali komunikovat, což přetrvává i v současné době. Nelze přehlédnout i vyjádření manželky ze dne 20. 2. 2026, kdy uvedla, že ,,pro chování manžela jím v posledním roce pohrdá, a terapii, kterou navrhuje, vidí jen jako cestu, jak s manželem začít znovu komunikovat a jak být schopni se dohodnout na nesporném rozvodu“. Konečně manželka zmínila incident, ke kterému došlo v listopadu 2025, kdy ji manžel napadl, musela vyhledat odbornou pomoc, bála se, aby jí manžel opět neublížil. Za této situace lze vyloučit, že by soužití účastníků ještě mohlo být obnoveno, naopak rozvrat manželství byl shledán hlubokým a trvalým.28. Pokud manželka v odvolacím řízení navrhla důkazy - výslech svědků, listiny dokládající společné dovolené a společně trávený čas, k prokázání jejího tvrzení, že manželství účastníků není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, pak je nutno poukázat na § 397 z. ř. s., kdy na tomto místě zákon o zvláštních řízeních soudních stanoví výjimku z § 28 z. ř. s. Pro možnost účastníků uvádět nové skutečnosti a důkazy se tak uplatní ustanovení § 205 a § 211a o. s. ř. Jinými slovy odvolací rozvodové řízení je zásadně ovládáno principem apelace neúplné, takže i v něm platí tzv. zákaz novot. Manželka však navrhla důkazy až v odvolacím řízení, proto odvolací soud shledal tyto důkazy v systému neúplné apelace nepřípustnými.29. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, totiž přesto, že existuje kvalifikovaný rozvrat manželského soužití, manželství přece nelze rozvést, což znamená, že soud nesmí manželství rozvést v případě, že by rozvod byl v rozporu alespoň s jedním z výslovně v zákoně uvedených zájmů. Na prvním místě je jmenován kvalifikovaný zájem nezletilého dítěte, na druhém pak kvalifikovaný zájem (druhého) manžela (tj. manžela, proti kterému návrh na rozvod manželství směřuje).30. Jedná se o zájem manžela na zachování manželství kvalifikovaný tím, že tento manžel, ač se sám na rozvratu manželského soužití převážně nepodílel, si nepřeje, aby bylo manželství rozvedeno, a to proto, že rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma. Tato újma je především osobní, ale jistě také majetková.31. Musejí však ještě existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Takovými mimořádnými okolnostmi mohou být kromě vyššího věku manžela také jeho zdravotní obtíže zásadní povahy, které vyžadují pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti, atd.32. Aplikace § 755 odst. 2 písm. b) o. z. je vyloučena s ohledem na dobu, po kterou spolu manželé nežijí. Pokud manželka navrhla v odvolacím řízení důkazy - výslech svědků k prokázání jejího tvrzení, že manželé vedli manželské společenství ještě v létě 2024, pak v systému neúplné apelace, jak výše uvedeno (§ 397 z. ř. s.), se jedná o důkazy nepřípustné.33. Nadto manželka v řízení před soudem I. stupně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství. Pokud v této souvislosti poukázala na incident (fyzické napadené manželem), ke kterému došlo v listopadu 2025, pak krizi manželství a neshody připustila manželka již před tímto datem, jak se podává z jejího samotného vyjádření ze dne 20. 2. 2026 i z jejího vyjádření u odvolacího jednání; z tohoto incidentu tak nelze dovodit naplnění zákonné podmínky zakotvené v § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Manželka spatřuje zvlášť závažnou újmu, která by jí byla způsobena rozvodem v tom, ,,že samotný rozvod by znamenal další devastující zásah do jejího psychického zdraví“ jde o obecné tvrzení, nejedná se tak o žádnou konkrétní objektivní mimořádnou okolnost, která by svědčila ve prospěch zachování manželství i pokud by doba 3 let dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. věta poslední nebyla splněna, a bylo-li by prokázáno, že se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela.34. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud v daném případě shledal manželství účastníků hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, přičemž současně neshledal podmínky pro aplikaci § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., odvolací soud neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za takové okolnosti nelze považovat procesní obranu manželky.