58 Co 137/2026-49 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem vozidel:- tov. zn. , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, ;- tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 20 895,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k vozům označeným ve výroku I. rozsudku (dále jen „vozidla“) s odůvodněním, že na základě objednávek žalované dodala žalované uvedená vozidla, avšak žalovaná neuhradila kupní cenu a vozidla od žalobkyně nepřevzala, přesto však úspěšně požádala o zápis vozidel do registru silničních vozidel na své jméno. Po opakovaných pokusech o smírné řešení žalobkyně dne 7. 8. 2025 odstoupila od kupních smluv uzavřených s žalovanou a vyzvala ji bezúspěšně k poskytnutí nezbytné součinnosti při zápisu změny údajů k vozidlům v registru silničních vozidel. Evidovaný stav vlastnictví vozidel v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti, proto má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť odstoupení žalobkyně od smluv ze dne 7. 8. 2025 nebylo provedeno řádně a účinně.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je právnická osoba s širokým předmětem podnikání a mimo jiné se zabývá prodejem a servisem vozů tov. zn. , název, (viz printscreen webu , www, , Jméno žalobkyně, ., nesporné tvrzení). Žalovaná objednala dne 19. 3. 2024 na základě písemné závazné objednávky nový vůz tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, za cenu 764 447 Kč včetně DPH a současně v čl. VI. objednávky stvrdila přijetí a srozumění s obchodními podmínkami žalobkyně, zejména povinností zaplatit kupní cenu. Žalobkyně jako prodávající byla kromě povinnosti dodání vozů zavázána po úhradě kupní ceny k převodu vlastnického práva k vozu na žalovanou, přičemž k přechodu vlastnictví mělo dojít až okamžikem zaplacení úplné kupní ceny i dle obchodních podmínek žalobkyně a dle explicitního prohlášení v objednávce. Vozidlo tov. značky , název, model , Označení, , VIN: , VIN kód, koupila žalobkyně v únoru 2024 od , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen , právnická osoba, “) za cenu 789 045,11 Kč a následně na tento vůz vystavila žalobkyně žalované k úhradě kupní ceny 764 447 Kč fakturu dne 19. 3. 2024.5. Dalších šest nových vozů specifikovaných ve výroku I. napadeného rozsudku a uvedených na trh v České republice bylo stejným mechanismem koupeno nejprve žalobkyní od , právnická osoba, a následně přeprodáno žalované, avšak již na základě ústních objednávek žalované. Takto byly vozy připraveny k předání, jejich kupní cena byla vyfakturována žalované, nicméně k zaplacení kupní ceny všech sedmi vozů nedošlo, tudíž ani k jejich převzetí.6. Uzavření kupních smluv a současně nezaplacení kupních cen žalovanou u všech sedmi vozů je deklarována i samotnou žalovanou v Dohodě o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 18. 11. 2024, kdy žalovaná uznala pohledávku vzniklou objednáním mimo jiné 7 označených vozů, uvedených ve výroku I. rozsudku a nezaplacením kupních cen dle shodně označených a odpovídajících faktur ve výši přesahující kupní cenu sedmi vozů označených ve výroku I. napadeného rozsudku. Dohodou se žalovaná zavázala k úhradě pohledávek do 22. 11. 2024.7. Z písemného sdělení , Odbor, , právnická osoba, ze dne 7. 4. 2025 se podává, že uvedená vozidla byla zaregistrována jako nová uvedená na trh v ČR jeho výrobcem nebo akreditovaným zástupcem s tím, že , právnická osoba, na základě oznámení žalobkyně požádala o spolupráci a obdržela podklady spisové dokumentace.8. Dne 15. 8. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalované prostřednictvím datové schránky výzvu ke zjednání nápravy v příslušném registru vozidel, kterou dle žalobkyně zřejmě při první registraci vozů provedla neoprávněně na základě neoprávněně získaných COC listů a rovněž žalované zaslala tímto současně písemné odstoupení od kupních smluv, předmětem kterých byly označené vozy (viz výrok I. napadeného rozsudku) z důvodu podstatného porušení smluv spočívající v nezaplacení kupních cen.9. Soud I. stupně předně dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.), neboť žalobkyně bez součinnosti žalované nemůže bez pravomocného rozhodnutí docílit změny zápisu vlastnictví v registru vozidel.10. Dále po citaci § 2079 odst. 1, 2, § 2002 odst.1 a § 2003 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“ uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny kupní smlouvy dle § 2079 o. z., v jednom případě na základě písemné objednávky a dále na základě objednávek ústních. Žalovaná byla dle příslušného zákonného ustanovení povinna zaplatit kupní ceny a vozy převzít oproti povinnosti žalobkyně převzít kupní ceny a vozy předat. Žalovaná však uvedené povinnosti nesplnila, neuhradila kupní ceny a žalobkyně vozy nepředala a neumožnila tak přechod vlastnického práva na žalovanou. Žalovaná vozy nemá ve svém držení a nestala se jejich vlastníkem.11. Rovněž nezaplacení kupní ceny lze dle § 2002 odst. 1 o. z. považovat za porušení kupní smlouvy podstatným způsobem opravňující žalobkyni odstoupit od kupních smluv, a to i s odstupem po vystavení jednotlivých faktur, neboť toto porušení povinností přes ujišťování žalované o zajištěném financování (Dohoda o vypřádání vzájemných vztahů ze dne 18. 11. 2024) stále přetrvávalo k datu odstoupení ke dni 15. 8. 2025, které bylo žalované zasláno do datové schránky. Odstoupení žalobkyně od smluv je platné a k jediné námitce žalované, že odstoupení není řádné a účinné prvostupňový soud vyložil, že žalovaná neuvedla konkrétní skutkové okolnosti, proč by tomu tak mělo být. K jednání prvostupňového soudu se nedostavila, žádosti o odročení nebylo vyhověno a nemohlo tak být žalované k této námitce poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy.12. Fakticky jsou předmětné vozy v držení žalobkyně, aniž by byla zaplacena kupní cena, avšak žalovaná nerozporuje, že v registru vlastnické právo k novým vozům nechala zapsat ve svůj prospěch a dosud neposkytla součinnost k nápravě stavu, který neodpovídá skutečnosti, tedy že vlastníkem vozů není žalovaná, ale žalobkyně; žalobě tak v plném rozsahu vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.14. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Namítla, že soud I. stupně rozhodl v rozporu se zákonem, když dle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř. dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prvostupňový soud se řádně nevypořádal s námitkami, které žalovaná uplatnila ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 1. 2026. Žalovaná je i nadále přesvědčena, že žalobkyní dne 7. 8. 2025 provedené odstoupení od smlouvy nebylo provedeno řádně a účinně. V odůvodnění rozsudku pak absentují důvody, pro které soud uzavřel, že odstoupení žalobkyně od smluv považuje za platné. Soud I. stupně se nevypořádal ani s tím, zda byly splněny předpoklady pro takové jednání a zda tyto předpoklady byly naplněny. Žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, že je vlastníkem automobilů, které jsou předmětem tohoto řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.15. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaná v odvolání výlučně obecně a mechanicky cituje několik odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 o. s. ř., aniž je naplnila konkrétní skutkovou nebo právní argumentací. Takto formulované odvolání nepředstavuje věcnou polemiku se závěry napadeného rozsudku. Žalovaná zjevně pokračuje pouze v dalším, nedůvodném až šikanózním prodlužování řízení, které vede nejen k zatěžování soudů obou stupňů, ale i k d