Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 2 904 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1 náhradu nákladů řízení ve výši 488 674,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.) a žalobce zavázal zaplatit žalovanému 2 náhradu nákladů řízení ve výši 343 474,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).1. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném 1 a žalovaném 2 zaplacení částky 2 904 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že pro žalované v souladu se smlouvou o zprostředkování ze dne , datum, zprostředkoval příležitost k uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitostí, přičemž žalovaní dne , datum, udělili souhlas s akviziční činností a uzavřením rezervační smlouvy a předmět zprostředkování byl změněn na převod obchodních podílů ve společnosti , právnická osoba, ., vlastněné žalovanými. Zájemce , právnická osoba, uzavřel se žalobcem dne , datum, rezervační smlouvu s úmyslem nabýt nemovitosti ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., čímž podle žalobce vznikl nárok na provizi. Žalobce vystavil dne , datum, faktury splatné dne , datum, , které žalovaní neuhradili ani po předžalobní výzvě. Podáním ze dne , datum, doplnil, že nárok odvozuje od souhlasu žalovaných ze dne , datum, a od obvyklé praxe mezi stranami, podle níž činila provize 2 % ze základní částky, 10 % z částky ji převyšující a DPH, celkem 2 904 000 Kč. Po poučení soudu dále tvrdil, že jednatelka žalobce v dubnu 2019 telefonicky potvrdila se žalovaným 2 postup za stejných podmínek jako dříve, pouze při prodeji obchodního podílu namísto nemovitostí, a že nejpozději dne , datum, byla smlouva potvrzena e-mailem žalovaného 2 o mlčenlivosti. Nárok opíral též o činnost spočívající ve vyhledání zájemce pro žalované, kterou podle žalobce dokládá e-mailová komunikace a výpovědi svědků.2. Žalovaný 1 a žalovaný 2 žalobou uplatněný nárok neuznali. Tvrdili, že mezi nimi a žalobcem neexistoval smluvní vztah opravňující žalobci účtovat provizi, neboť smlouva o zprostředkování ze dne , datum, včetně dodatků byla uzavřena mezi odlišnými subjekty a její předmět neodpovídal tvrzené akviziční činnosti. Podáním ze dne , datum, doplnili, že se žalobcem záměrně neuzavřeli smlouvu o zprostředkování, nýbrž mu pouze udělili souhlas s přesně vymezenými činnostmi, tedy s nabízením podílů, vyhledáním kupujícího, uzavřením rezervační smlouvy a převzetím rezervačního depozita, aniž se zavázali zaplatit za tyto činnosti odměnu. Žalovaný 1 a žalovaný 2 tedy navrhovali zamítnutí žaloby.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem. Jeho předchozí rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalobě zcela vyhověno a rozhodnuto o nákladech řízení, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením , Orgán veřejné moci, jako soudu odvolacího ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že pokud žalobce svůj nárok na zaplacení zprostředkovatelské provize odvozuje ze smlouvy o zprostředkování uzavřené dne , datum, , tak tato smlouva nebyla uzavřena s žalovanými jako zájemci, ale s jiným subjektem, a to obchodní korporací , právnická osoba, ., jako zájemcem na straně druhé. Na tom nic nemění ani listina ze dne , datum, označená jako „souhlas s akviziční činností a uzavřením rezervační smlouvy“, neboť takovouto listinu nelze považovat za návrh na uzavření nové smlouvy o zprostředkování mezi žalobcem a žalovanými podle § 1731 a násl. o. z. ani za návrh změny smlouvy o zprostředkování ze dne , datum, . Nejedná se totiž vůbec o právní jednání podle § 545 a následujících o. z., ale o tzv. faktické jednání. Soudu prvního stupně bylo uloženo poučit žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy tak, aby bylo zřejmé, na základě čeho se požadované částky po žalovaných domáhá, když ho tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování, byť v ústní nebo konkludentní formě.4. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména smlouvou o zprostředkování ze dne , datum, a jejími dodatky č. 1 až 4, dopisem ze dne , datum, , souhlasem s akviziční činností, rezervační smlouvou, smlouvou o jistotním účtu a jejím dodatkem, potvrzením o zůstatku na jistotním účtu, dohodou o přistoupení a změně rezervační smlouvy, smlouvou o smlouvě budoucí, notářským zápisem a výslechy svědků. Zjistil, že žalobce a společnost Aterra II, s.r.o., zastoupená žalovaným 2, uzavřeli dne , datum, smlouvu o zprostředkování prodeje konkrétních nemovitostí za minimální kupní cenu 95 000 000 Kč s provizí 2 % z prodejní ceny a 10 % z částky přesahující minimální cenu, vždy s DPH, jejíž trvání bylo dodatky prodlouženo do , datum, . Dne , datum, projevil zástupce společnosti , právnická osoba, zájem o koupi společnosti Aterra II, s.r.o. za účelem nabytí jejích nemovitostí za 100 000 000 Kč po odečtení dluhů a závazků. Žalovaní dne , datum, udělili žalobci jako výhradnímu zprostředkovateli prodeje svých podílů ve společnosti , právnická osoba, . souhlas k nabízení podílů, vyhledání kupujícího, uzavření rezervační smlouvy vlastním jménem a na vlastní účet a převzetí rezervačního depozita do 3 000 000 Kč. Žalobce dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, . rezervační smlouvu a smlouvu o jistotním účtu, na který kupující dne , datum, složil jistotu 3 000 000 Kč; platnost smlouvy o jistotním účtu byla dodatkem prodloužena do , datum, . Dne , datum, přistoupila k rezervační smlouvě společnost , právnická osoba, . a dne , datum, uzavřeli žalovaní s touto společností smlouvu o smlouvě budoucí o koupi podílů za 100 000 000 Kč, přičemž po odečtení závazků a pohledávek měla výchozí cena k vyplacení činit 78 828 145 Kč; smlouva o převodu podílů byla uzavřena dne , datum, . Další důkazní návrhy žalobce soud prvního stupně zamítl, protože podle něj nedoplnil tvrzení, k nimž by měly být provedeny.5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 2445 odst. 1 a 2, § 2447 odst. 1 a 2 a § 2454 o. z. Vyšel z toho, že smlouva ze dne , datum, byla uzavřena mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., nikoli mezi žalobcem a žalovanými, takže z ní nelze dovodit pasivní věcnou legitimaci žalovaných. Nárok na provizi nevyplýval ani ze souhlasu s akviziční činností, který neobsahoval ujednání o odměně. Tvrzenou obchodní praxi soud nepovažoval za praxi mezi žalobcem a oběma žalovanými, neboť dřívější smlouvy uzavíraly odlišné subjekty. Přestože byl žalobce při jednání dne , datum, podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, podle soudu nedoplnil, kdy, mezi kým, jak a za jakých podmínek byla smlouva s oběma žalovanými uzavřen, a odkaz na listiny a svědecké výpovědi nenahrazoval skutková tvrzení. Z komunikace se žalovaným 2 navíc nebylo podle prvostupňového soudu zřejmé, zda jednal jako zástupce společnosti , právnická osoba, , jako fyzická osoba, nebo jako jednatel žalovaného 1. Žalobce proto neunesl břemeno tvrzení ohledně uzavření smlouvy a další navržené důkazy byly nadbytečné. Soud posoudil nárok i jako možné bezdůvodné obohacení, avšak tvrzení, že žalobce vyhledal zájemce o koupi, shledal nedostatečným, protože neuvedl, kdy a jak zájemce vyhledal, jaké konkrétní úkony vykonal, jak je ocenit ani pro koho je vykonával. Uzavřel proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani k bezdůvodnému obohacení, žalovaní nejsou pasivně věcně legitimováni a žalobu v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch obou procesně zcela úspěšných žalovaných, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určil platební místo k rukám jejich právního zástupce a podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. stanovil třídenní lhůtu k plnění. Náklady žalovaného 1 činily 488 674,23 Kč a sestávaly ze soudního poplatku za odvolání 145 200 Kč, odměny a náhrad advokáta počítaných podle § 7, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 15 a 1/2 úkonu právní služby při sazbě 17 946 Kč za úkon, z 10 paušálních náhrad po 300 Kč, 6 paušálních náhrad po 450 Kč a z 21 % DPH. Náklady žalovaného 2 činily 343 474,23 Kč a sestávaly z odměny a náhrad advokáta vypočtených shodně za 15 a 1/2 úkonu právní služby při sazbě 17 946 Kč za úkon, z 10 paušálních náhrad po 300 Kč, 6 paušálních náhrad po 450 Kč a z 21 % DPH.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání v celém jeho rozsahu, tedy proti výrokům I., II. a III. Blanketní odvolání doplnil dne , datum, a uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že závěr o nesplnění břemene tvrzení odporuje obsahu spisu i průběhu jednání dne , datum, . Při uvedeném jednání a v podání ze dne , datum, uvedl, že smlouvu uzavřely v dubnu 2019 telefonicky žalobce, zastoupen jednatelkou, a oba žalovaní, za něž jednal žalovaný 2, a následně ji strany potvrdily svým jednáním. Jejím obsahem mělo být zprostředkování prodeje podílů ve společnosti Aterra II, s.r.o. za provizi 2 % z prodejní ceny a 10 % z částky přesahující minimální kupní cenu 95 000 000 Kč, vždy s DPH, shodně s dřívější praxí. Tato tvrzení měla dokládat komunikace ze dne , datum, a , datum, , dohoda o mlčenlivosti, dřívější zprostředkovatelské smlouvy, komunikace z dubna až prosince 2019 a zejména e-mail žalovaného 2 ze dne , datum, o dohodě a krácení provize, jakož i e-mail ze dne , datum, , v němž žalovaný 2 podle žalobce uznával nárok na odměnu a zpochybňoval pouze její výši. Soud prvního stupně podle žalobce tyto skutečnosti a důkazy pominul, všechny důkazní návrhy souhrnně zamítl pro nedostatek tvrzení a současně vytkl, že rozhodné skutečnosti neprokázal, čímž mu znemožnil unést důkazní břemeno a nerespektoval závazný pokyn zrušovacího usnesení. Odvolatel dále odkázal na nálezy , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , spisová značka, a , spisová značka, k opomenutým důkazům a na judikaturu , Orgán veřejné moci, k § 118a o. s. ř.; tvrdil, že poučení nebylo dostatečně konkrétní a že soud měl na jeho doplněná tvrzení reagovat dalším poučením. Dále poukázal na rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož lze povinnost tvrzení splnit také označením účastníkům známých listin. Namítl rovněž rozpor mezi zvukovým záznamem jednání a jeho zachycením v rozsudku, neboť při jednání podrobně popsal telefonické uzavření smlouvy, následnou komunikaci i výši provize a smlouvu z roku 2015 uváděl jen jako doklad zavedené praxe, nikoli jako přímý právní titul. K bezdůvodnému obohacení tvrdil, že podrobně popsal svou činnost, označil komunikaci a navrhl výslechy svědků, přičemž vyhledal kupujícího, zprostředkoval jeho kontakt se žalovanými a kupující posléze nabyl podíly za transakční hodnotu 100 000 000 Kč, aniž žalobce obdržel odměnu. Odkázal přitom na rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a na rozsudek , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, , potvrzený usnesením , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, . Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve všech výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaný 1 a žalovaný 2 ve vyjádření navrhli potvrzení napadeného rozsudku, neboť žalobce podle nich neprokázal uzavření zprostředkovatelské smlouvy s žalovanými ani vznik bezdůvodného obohacení. Žalovaný 2 popřel, že by telefonicky uzavřel smlouvu za oba žalované nebo sjednal její podmínky či podřízení vztahu dřívější smlouvě se společností , právnická osoba, .; použití obchodních zvyklostí podle žalovaných vylučovala odlišnost předmětu a subjektů a nebylo možné vůči spotřebiteli. Dále namítli, že žalobce odkazoval na nepravé listiny, zejména zájmový dopis a dohodu o mlčenlivosti ze dne , datum, , jejichž podpis , tituly před jménem, , jméno FO, popřel, a že žalobce nedoložil tvrzené zmocnění k zastupování společnosti , právnická osoba, . a skupiny společností vlastněných žalovaným 2. Zamítnutí důkazních návrhů považovali za logické, neboť důkazy již byly provedeny nebo se týkaly plnění tvrzené smlouvy, nikoli jejího uzavření a obsahu. Žalobci vytkli záměnu transakční hodnoty a kupní ceny a uvedli, že při použití dřívější praxe by základem provize musela být kupní cena podle smlouvy ze dne , datum, , nikoli transakční hodnota, přičemž sjednané kupní ceny nebylo dosaženo. K bezdůvodnému obohacení uvedli, že závěry původního rozsudku vycházely z nepoužitelné smlouvy z roku 2015 a žalobce měl tvrdit a prokázat základ a způsob výpočtu obohacení, přesně označit zájemce a popsat způsob jeho vyhledání. Závěrem oba žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.10. V dalším řízení soud prvního stupně postupoval v intencích právního názoru odvolacího soudu, když přípisem ze dne , datum, , k tomu srovnej č. l. 276 spisu) “upozornil” žalobce na toto poučení, které mu bude při nařízeném jednání poskytnuto. Žalobce na to reagoval obsáhlým podáním ze dne , datum, , v němž se pokusil vysvětlit povahu vztahů mezi účastníky, nadále setrval na svém závěru o tom, že mezi nimi byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva podle § 2445 a násl. o. z., když znění této smlouvy dovozoval především z e-mailové komunikace účastníků, kterou popsal. Odkázal také na zavedenou praxi stran, kdy účastníci spolu měli spolupracovat řadu let předtím a realizovat několik transakcí na základě smluv o zprostředkování.11. Podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem příklady „zavedené praxe“, které žalobce uvedl – prodej bytu v , adresa, a prodej nemovitostí v domě v , adresa, – nelze považovat za doplnění skutkových tvrzení ohledně toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování i v této věci a tím spíše ani za důkaz toho, že takováto smlouva uzavřena byla. Nadto nelze pominout, že dosavadní spolupráce účastníků se týká prodeje nemovitostí, v daném případě ovšem šlo o prodej obchodního podílu, který se realizuje zcela odlišně. Ani chronologický popis jednání účastníků ve věci uzavření zprostředkovatelské smlouvy nelze považovat za dostačující z hlediska doplnění skutkových tvrzení. Podle žalobce měla být zprostředkovatelská smlouva uzavřena v dubnu 2019 „telefonickým potvrzením mezi jednatelkou žalobkyně a , Jméno žalované B, , který potvrdil uzavření zprostředkovatelské smlouvy za sebe jako fyzickou osobu (žalovaný 2) i za žalovaného 1)”... 2. žalovaný ovšem existenci tohoto telefonátu v řízení opakovaně důrazně popřel. E-maily, na které žalobce odkazuje, rovněž nelze za doplnění skutkových tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit uzavření smlouvy o zprostředkování, považovat. Žalobci je sice třeba přisvědčit v tom, že soudní judikatura dovodila, že v žalobě lze provést vylíčení rozhodujících skutečností i odkazem na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě, a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dále též , spisová značka, ), nicméně i v takovémto případě musí být dostatečně zřejmé, která tvrzení se z těchto listin takto doplňují. Z žalobcem uváděných e-mailových zpráv není možno učinit ucelený závěr o tom, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena, ať již ústní či konkludentní formou zároveň, s jakým obsahem a především to, jak byla sjednána provize účastníků.12. Žalobce v uvedeném podání ze dne , datum, nad rámec soudem avizovaného postupu se vyjádřil též k otázce možného bezdůvodného obohacení pro případ, že by existence smlouvy o zprostředkování nebyla v řízení prokázána. K tomu však uvedl jen to, že „pro žalovaného vyhledal kupujícího a žalovaní ze služeb poskytnutých žalobcem profitovali“, tedy získali prospěch. Poté následuje odkaz na četnou judikaturu , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, a uvedení podle jeho názoru skutkově obdobných věcích vedených u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , v nichž bylo bezdůvodné obohacení zprostředkovateli za jeho zprostředkovatelskou činnost přiznáno. Při následném jednání dne , datum, prvostupňový soud poskytl žalobci avizované řádné poučení podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy ke skutečnosti, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování v ústní či písemné podobě, kdy byla uzavřena a jaké konkrétní ujednání bylo jejím obsahem, žalobce byl současně poučen stejným způsobem o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy ohledně případného bezdůvodného obohacení na straně žalovaných. Byl poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v podobě možného nepříznivého rozhodnutí ve věci. Na uvedené poučení žalobce pouze odkázal na své vyjádření ze dne , datum, , které však, jak je už uvedeno shora, je nedostatečné, a to jak ohledně uzavření smlouvy o zprostředkování, tak ohledně bezdůvodného obohacení.13. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce skutková tvrzení řádně nedoplnil, tedy nesplnil svoji povinnost tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a to ani pokud jde o uvedení rozhodných skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování podle § 2445 a násl. o. z., tak ani ohledně možného bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalovaných na úkor žalobce vzniknout. Skutková tvrzení tak, jsou obsažena v podání ze dne , datum, , jsou i přes snahu žalobce učinit tak odpovídajícím způsobem nedostačující, když není možno zjistit obsah tvrzené smlouvy, co konkrétně měl žalobce pro žalované vykonávat a především to, jakým způsobem byla sjednána jeho provize. K tomu odvolací soud znovu připomíná, že při určení obsahu této smlouvy nelze vycházet z písemně uzavřené smlouvy dne , datum, , neboť tato byla uzavřena s jiným subjektem jako zájemcem, což odvolací soud avizoval již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí. Žalobce zjevně vycházel z toho, že pokud byla původně uzavřena mezi ním na straně jedné jako zprostředkovatelem a , právnická osoba, . jako zájemcem na straně druhé smlouva o zprostředkování, jejímž předmětem byl prodej nemovitosti, a poté byl tento záměr změněn na prodej obchodních podílů, tak byla bez dalšího uzavřena smlouva o prodeji obchodních podílů s jinými subjekty – žalovanými jako vlastníky uvedených obchodních podílů v obchodní korporaci , právnická osoba, . a to se stejným obsahem jako v případě smlouvy o zprostředkování ze dne , datum, . Tomuto jeho názoru však přisvědčit nelze, neboť skutková tvrzení tak, jak byla žalobcem doplněna – a to i při zohlednění toho, že tato skutková tvrzení jsou obsažena v avizovaných listinách, na které žalobce odkazuje, - neposkytují úplný přehled toho, co bylo předmětem takto tvrzené smlouvy o zprostředkování.14. To platí i v případě posouzení důvodnosti žaloby v intencích bezdůvodného obohacení § 2991 a následcích o. z., neboť jak správně soud prvního stupně konstatoval, pouhé tvrzení o tom, že žalobce vyhledal pro žalované zájemce, který výsledně obchodní podíly koupil, je zcela nedostačující – i zde absentuje jakékoliv vymezení toho, jaké činnosti žalobce pro žalované vykonal, jak si je ocenil, tedy jak má být určena výše bezdůvodného obohacení za stavu, kdy v případě vydání bezdůvodného obohacení nejde o výši provize tak, jak byla sjednána, ale o posouzení toho, o co se žalovaní měli na úkor žalobce jako ochuzeného bezdůvodně obohatit. Jak odvolací soud naznačil již shora, odkaz na „zavedenou praxi mezi stranami“, když žalobce zmiňoval dva úspěšné projekty prodeje nemovitostí v Praze, nepostačuje, neboť v tomto případě šlo o zcela odlišné právní jednání – prodej obchodních podílů, který má aspekty obchodněprávního jednání. Neobstojí ani poukaz žalobce na podle jeho názoru skutkově obdobné případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . K tomu je třeba uvést, že ve obou těchto sporech šlo o zcela jiné účastníky řízení, nadto skutkové okolnosti uváděných případů byly odlišné, a to již tím, že šlo o prodej nemovitostí, nikoliv obchodních podílů. Nadto ani případná podobnost případů ve smyslu § 13 o. z. nezbavuje žalobce povinnost řádně doplnit skutková tvrzení.15. Za situace, kdy žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení, tedy neunesl břemeno tvrzení, postupoval soud prvního stupně správně, když důkazy navržené žalobcem k prokázání skutkových tvrzení (která nebyla doplněna) neprovedl. Žalobce sice uplatnil celou řadu důkazních návrhů, a to listinných důkazů, účastnický výslech, výslechy svědků, nicméně účelem dokazování je vždy prokázat skutková tvrzení toho účastníka, který je uplatňuje. Pokud skutková tvrzení nebyla řádně doplněna, tak je nelze ani prokazovat. Soud prvního stupně proto nepochybil, když další dokazování po zrušení jeho prvního rozsudku již pro nadbytečnost neprováděl, což v odůvodnění svého rozhodnutí správně zdůvodnil.16. Podle přesvědčení odvolacího soudu neobstojí ani poukaz na e-mail ze dne , datum, , v němž žalovaný 2 vyjádřil určitou ochotu zaplatit žalobci provizi, byť ve snížené částce. Obsah této e mailové zprávy nadto za stavu, kdy jde toliko o e-mailovou zprávu, nelze považovat za doplnění skutkových tvrzení a byť lze připustit, že žalobce pro žalované jisté činnosti v rámci akvizice tak, jak ostatně předpokládá souhlas akviziční činnosti ze dne , datum, vykonal, což ostatně žalovaní ani nezpochybňovali, tak nebylo skutkově doplněno, o jaké činnosti se jednalo a především to, jak byly oceněny, jak podrobně vysvětleno shora.17. Žalobcem avizované odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.18. Soud prvního stupně nepochybil, když úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení. Jejich výši však určil nesprávně, protože chybně aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif.19. Náklady žalovaného 1 v řízeních před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, představují soudní poplatek za odvolání do předchozího rozsudku zaplacený výlučně žalovaným 1 ve výši 145 200 Kč a náklady právního zastoupení. Vzhledem k samostatnému společenství žalovaných odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1 vycházel z tarifní hodnoty 580 800 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odpovídající 20 % z částky 2 904 000 Kč (srov. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Této tarifní hodnotě odpovídá podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 10 660 Kč. Po přezkoumání spisu odvolací soud konstatuje, že zástupci žalovaného 1 náleží odměna celkem za 15 a ½ úkonů právní služby podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) s odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne , datum, , účast na jednáních soudu konaných dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednáních soudu konaných dne , datum, , , datum, a , datum, , odvolání do prvního rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, a (v rozsahu jednoho polovičního úkonu) účast při vyhlášení rozsudku dne , datum, . Za deset úkonů právní služby uskutečněných do , datum, náleží odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, , tj. 8 528 Kč za úkon, celkem 85 280 Kč. Za pět a půl úkonu právní služby uskutečněných od , datum, náleží při tarifní hodnotě odpovídající § 7 bodu 6. advokátního tarifu a při zohlednění snížení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, odměna ve výši 9 594 Kč za úkon (kráceno o 10 % s ohledem na zastupování více klientů, k tomu usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), celkem 52 767 Kč. Na mimosmluvní odměně tak žalovanému 1 náleží celkem 138 047 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to 10 × 150 Kč jako polovina paušální náhrady za společné úkony uskutečněné do , datum, a 6 × 225 Kč jako polovina paušální náhrady za společné úkony uskutečněné od , datum, (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), celkem 2 850 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných je plátcem DPH, náleží žalovanému 1 rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 29 588,37 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 145 200 Kč, který podle obsahu spisu zaplatil za oba žalované (k tomu č. l. 238 spisu) činí náklady žalovaného 1 celkem 315 685,37 Kč.Pokud jde o žalovaného 2, náklady v řízeních před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, představují náklady právního zastoupení. Vzhledem k samostatnému společenství žalovaných odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2 vycházel z tarifní hodnoty 2 323 200 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odpovídající 80 % z částky 2 904 000 Kč. Této tarifní hodnotě odpovídá podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 17 620 Kč. Zástupci žalovaného 2 náleží odměna za stejné úkony právní služby, jaké byly uvedeny shora u žalovaného 1. Za deset úkonů právní služby uskutečněných do , datum, náleží odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, , tj. 14 096 Kč za úkon, celkem 140 960 Kč. Za pět a půl úkonu právní služby uskutečněných od , datum, náleží při tarifní hodnotě odpovídající § 7 bodu 6. advokátního tarifu a při zohlednění snížení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, odměna ve výši 15 858 Kč za úkon (opět kráceno o 10 % jako u žalovaného 1), celkem 87 219 Kč. Na mimosmluvní odměně tak žalovanému 2 náleží celkem 228 179 Kč. Dále mu náleží, stejně jako žalovanému 1, náhrada hotových výdajů podle § 13 odst.4 advokátního tarifu ve výši 2 850 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných je plátcem DPH, náleží žalovanému 2 rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 48 516,09 Kč. Náklady žalovaného 2 tak činí celkem 279 545,09 Kč.Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výrocích II. a III. změnil ohledně určení výše nákladů řízení, jinak ho i v těchto výrocích potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní v tomto řízení rovněž uspěli, a přísluší jim proto náhrada nákladů řízení v plné výši.21. Náklady odvolacího řízení žalovaného 1 představují náklady právního zastoupení. Vzhledem k samostatnému společenství žalovaných odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1 vycházel z tarifní hodnoty 580 800 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odpovídající 20 % z částky 2 904 000 Kč. Tarifní hodnotě 580 800 Kč odpovídá podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny ve výši 10 660 Kč za jeden úkon právní služby. Odvolací soud konstatuje, že zástupci žalovaného 1 náleží odměna za dva úkony právní služby podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, konkrétně za vyjádření k odvolání ze dne , datum, včetně jeho doplnění podáním ze dne , datum, , a za účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, . Při rozvržení odměny za společné zastupování obou žalovaných bylo zohledněno snížení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu v účinném znění; žalovanému 1 proto náleží odměna ve výši 9 594 Kč za úkon, za dva úkony celkem 19 188 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v účinném znění ve výši 450 Kč (2 × 225 Kč jako polovina paušální náhrady za společné úkony právní služby). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných je plátcem DPH, náleží žalovanému 1 rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve výši 4 123,98 Kč. Náklady žalovaného 1 v tomto odvolacím řízení tak činí celkem 23 761,98 Kč.22. Pokud jde o žalovaného 2, náklady v tomto odvolacím řízení představují rovněž náklady právního zastoupení. Vzhledem k samostatnému společenství žalovaných odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2 vycházel z tarifní hodnoty 2 323 200 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odpovídající 80 % z částky 2 904 000 Kč. Tarifní hodnotě 2 323 200 Kč odpovídá podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny ve výši 17 620 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupci žalovaného 2 náleží odměna za stejné úkony právní služby, jaké byly uvedeny shora u žalovaného 1. Při rozvržení odměny za společné zastupování obou žalovaných bylo zohledněno snížení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, ; žalovanému 2 proto náleží odměna ve výši 15 858 Kč za úkon, za dva úkony celkem 31 716 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč (2 × 225 Kč jako polovina paušální náhrady za společné úkony právní služby). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných je plátcem DPH, náleží žalovanému 2 rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve výši 6 754,86 Kč. Náklady žalovaného 2 v tomto odvolacím řízení tak činí celkem 38 920,86 Kč.