68 Co 42/2026-250 – Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu žádající, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 000 Kč (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 77 491,19 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). Součástí odůvodnění rozhodnutí soud prvního učinil též opravu vyhlášeného rozhodnutí zamítajícího žalobu co do částky 8 513 915 Kč s tím, že mělo být rozhodnuto pouze o částce 8 500 000 Kč, když ve zbytku původně uplatněného nároku včetně částky 13 915 Kč bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.2. Takto bylo rozhodnuto v řízení zahájeném žalobou, kterou se žalobkyně domáhala náhrady újmy v celkové výši 8 937 613 Kč tvrdíc, že proti ní bylo nezákonně vedeno trestní řízení u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „trestní řízení“), to skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobkyně požadovala náhradu majetkové újmy představující náklady vynaložené na obhajobu ve výši 363 363 Kč, náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 74 250 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí samotným nezákonným trestním stíháním ve výši 8 500 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila po předběžném projednání u ní uplatněného nároku před podáním žaloby za nezákonně vedené trestní stíhání částku 1 500 000 Kč a za nepřiměřenou délku trestního řízení částku 123 750 Kč. Po zahájení tohoto řízení dále žalobkyni zaplatila částku 349 448 Kč jako náhradu za náklady na obhajobu, v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno. O právu žalobkyně na zaplacení částky 13 915 Kč jako náhrady majetkové újmy bylo negativně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .3. Rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně také ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení částky 8 500 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíháním. Rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 8 500 000 Kč a změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a dále ve výroku II, a současně i rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výroku I co do částky 8 500 000 Kč a v navazujícím nákladovém výroku II, a věc byla v uvedeném rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro , adresa, , tedy soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.4. Soud prvního stupně následně rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje.5. V krátkosti lze shrnout, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyni za újmu způsobenou jí trestním stíháním pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) trestního zákona a pro trestný čin , podezřelý výraz, dle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, jimiž měla být způsobena škoda přesahující 800 000 000 Kč, které ve vztahu k ní trvalo od , datum, do , datum, , tedy 9 let a 3 měsíce a jež neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, náleží zadostiučinění v penězích. S vědomím, že ke stejnému závěru dospěla žalovaná, a proto z tohoto důvodu plnila žalobkyni před zahájením řízení částku 1 500 000 Kč, zabýval se tím, jaká je přiměřená výše relutárního zadostiučinění, která by nebyla v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.6. Soud prvního stupně zhodnotil povahu trestní věci danou jak trestnými činy, pro něž byla žalobkyně trestně stíhána, tak trestní sazbou, která jí hrozila. Posoudil uvedenou délku trestního stíhání s tím, že byla neúměrně dlouhá také v souvislosti s nikoli pružným postupem orgánů činných v trestním řízení především po podání obžaloby u soudu. Při zhodnocení následků způsobených žalobkyni trestním řízením v osobnostní sféře vzal soud prvního stupně v potaz, že u žalobkyně nastal negativní zásah do sféry osobnostní i zdravotní, významný zásah do pracovní (kariérní) oblasti života, když v souvislosti s trestním stíhám žalobkyně ztratila možnost pokračovat v politické kariéře. To, že trestní stíhání bylo neúměrně dlouhé, žalobkyni způsobilo zdravotní problémy, přičemž její zdravotní stav se postupně zhoršoval. Bylo zjištěno, že pokud by trestní řízení trvalo přiměřenou dobu, nemusely být důsledky poškození zdraví pro žalobkyni tak devastující. Významné byly i následky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobkyně. Žalobkyně po zahájení trestního stíhání a v jeho průběhu rezignovala na funkci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a na funkci v Organizačním výboru Poslanecké sněmovny, funkci poslankyně vykonávala do skončení svého volebního období, ale kvůli trestnímu stíhání nekandidovala v dalším volebním období. V důsledku trestního stíhání se tak podstatně zhoršil osobní život žalobkyně, postupně se u ní projevovaly psychické poruchy, ty měly vliv i na fyzickou stránku osobnosti žalobkyně, která trpěla , podezřelý výraz, . Tento stav je trvalý, možnost jeho výrazného zlepšení, či uzdravení je prakticky vyloučená. Žalobkyně se začala stranit lidí, zcela v rozporu s dřívějším stavem. Byla zcela společensky dehonestována, její případ byl opakovaně probírán v médiích a na žalobkyni bylo veřejně pohlíženo jako na osobu, která se s velkou pravděpodobností dopustila , podezřelý výraz, . Velmi těžce žalobkyně nesla, že se v očích veřejnosti zpochybňuje její morální kredit. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni vznikla nejen újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace a beznaděje, ale i újma objektivizována, představovaná zásahem do jejích osobnostních práv. Jakkoliv žalobkyně nebyla v průběhu trestního stíhání omezena na osobní svobodě, jejímu trestnímu stíhání se dostalo rozsáhlé celostátní mediální publicity, informace o vedení trestního stíhání se dostala do celostátního povědomí a žalobkyně jako osoba veřejně činná na jednom z nejvyšších míst v politickém životě, jež nebyla nikdy v minulosti trestně stíhána, čelila zhoršení zdravotního stavu, zásadní změně dosavadního života. Soud prvního stupně porovnal případ žalobkyně s jinými případy, které měly shodné alespoň některé znaky. Ty označil v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 42 až 56). Vyjma důsledky nezákonného trestního stíhání extrémně významně zasaženého poškozeného, jenž byl pravomocně odsouzen za (společensky vysoce negativně hodnocený) , podezřelý výraz, a byl po dobu jednoho roku ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž odsuzující rozsudek byl zrušen po 18 letech, kdy výše odškodnění byla dána potřebou umožnit poškozenému zařídit si zcela nový život, žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nedosáhlo částky, kterou žalovaná žalobkyni dobrovolně poskytla. Soud prvního stupně uzavřel, že nemajetková újma spočívající v zásahu do osobnostních práv žalobkyně zahájením a vedením trestního stíhání vyžaduje adekvátní odškodnění v penězích, s přihlédnutím k její intenzitě mu odpovídá částka 1 500 000 Kč.7. Vzhledem k tomu, že tuto částku žalovaná žalobkyni zaplatila již před zahájením tohoto řízení, soud prvního stupně žalobu, v části týkající se nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, zamítl (zřejmou nesprávnost, k níž došlo při vyhlášení rozsudku, kdy omylem byla do zamítavého výroku pojata částka 8 513 915 Kč namísto správné částky 8 500 000 Kč, soud prvního stupně opravil, viz bod 60 odůvodnění napadeného rozsudku, proti čemuž účastnice nijak nebrojily a tato skutečnost ani nebyla na újmu uplatnění jejich práv v odvolacím řízení). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zkráceně „o. s. ř.“ (a podle obsahu odůvodnění rozhodnutí také podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu). Soud prvního stupně vyšel z toho, že ze tří žalobkyní samostatně uplatněných nároků byla žalobkyně zčásti úspěšná v nároku na náhradu majetkové škody, tzv. obhajné jí bylo žalovanou po zahájení řízení uhrazeno částkou 349 448 Kč, neúspěšná byla jen co do částky 13 915 Kč. V části týkající se nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení je třeba na žalobkyni hledět jako na plně úspěšnou, naopak s nárokem na zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním zcela neuspěla. Výpočet poměru procesního úspěchu a neúspěchu té které z účastnic a výpočet výše náhrady nákladů řízení soud prvního stupně obsáhl do bodů 58 a 59 odůvodnění svého rozhodnutí, na něž odvolací soud